Léčba Guillainova-Barrého syndromu: léky a podpůrná léčba

Imunoterapie

Imunoterapie zahrnuje plazmaferézu a podávání imunoglobulinů (IVIg). Patří mezi účinné metody léčby.

Imunoterapie se používá v případech, kdy pacient není schopen ujít bez pomoci alespoň 10 metrů.

Kombinace obou výše uvedených metod zatím nepřinesla lepší výsledky než volba jedné metody samostatně. Obě tyto léčby jsou přibližně stejně nákladné a obě mají společný princip, a to zkrácení doby potřebné k uzdravení.

IVIg je nejúčinnější, pokud je léčba zahájena do dvou týdnů od vzniku poruchy chůze. Přípravky IVIg se liší v závislosti na výrobci, mají různý obsah soli, cukru, pH a IgA protilátek.

Léčba IVIg musí být přísně individuální a přizpůsobená konkrétnímu pacientovi.

Hlavní aktivní složkou IVIG jsou protilátky IgG. Tyto protilátky obsazují receptory na poškozených nervových strukturách, čímž zabraňují vazbě "škodlivých" autoprotilátek.

Obvyklá dávka IVIG jsou 2 g léku na 1 kg hmotnosti pacienta. Dávka se rozdělí na dobu dvou až pěti dnů.

Během první hodiny infuze je důležité průběžné sledování životních funkcí pacienta každých 15 minut. Před každou dávkou lze podat paracetamol nebo antihistaminikum.

Léčba je náročnější na ledviny. Proto je třeba před každou dávkou a pravidelně po ní kontrolovat funkci ledvin. Lidé s poruchou funkce ledvin by měli mít poloviční rychlost infuze oproti normální rychlosti.

Mezi závažné nežádoucí vedlejší účinky patří:

• žilní tromboembolie (vznik sraženiny v žíle s cestou do těla)
• anafylaxe (závažná alergická reakce, která ohrožuje život)
• akutní selhání ledvin
• aseptická meningitida
• stavy podobné mrtvici

Pacienti, kteří dostávají léčbu IVIG, však mají stále méně nežádoucích účinků a komplikací souvisejících s léčbou než pacienti nastavení na plazmaferézu.

Plazmaferéza je léčebná metoda, při níž se z krve odstraňují autoprotilátky. Je kontraindikována u těhotných pacientek nebo hemodynamicky nestabilních pacientů.

Plazmaferéza se podává do 4 týdnů od vzniku příznaků u neambulantních pacientů a do 2 týdnů u ambulantních pacientů.

Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří hypotenze, hypokalcémie a trombocytopenie, které se obvykle zlepší během 24–48 hodin.

Pokud pacienti musí podstoupit vícenásobnou výměnu plazmy, jednotlivá sezení by měla být v odstupu 24 hodin, aby se zabránilo poklesu srážecích faktorů.

Mezi výhody léčby plazmaferézou patří obnovení svalové síly, nižší pravděpodobnost trvalého motorického postižení a méně relapsů 1 rok po první epizodě GBS.

Kortikoterapie

Kortikosteroidy nejsou při léčbě GBS přínosné, a mohou dokonce zhoršit stav pacienta.

Podpůrná léčba

Podpůrná léčba je při léčbě GBS nezbytná. Zásadní je prevence hluboké žilní trombózy. Podávají se heparinové přípravky, enoxaparin.

Účinné je také nasazování elastických kompresivních punčoch, dokud pacient není schopen samostatné chůze.

Velmi důležitou součástí léčby pacienta s GBS je monitorování dechu, pulzu a krevního tlaku.

U pacientů, kteří musí být ventilováni pomocí umělé plicní ventilace, by měla být po 2 týdnech provedena tracheostomie (odstranění trubičky pro dlouhodobou ventilaci).

Podávají se také jednoduchá analgetika, jako je paracetamol a nesteroidní protizánětlivé léky. Ty ale nemusí být účinné proti svalové bolesti.

Opioidní analgetika se obvykle volí pro úlevu od bolesti. Jejich podávání je spojeno s řadou nežádoucích účinků, jako jsou poruchy vyprazdňování, zácpa, poruchy močového měchýře a další.

Rehabilitační terapie by se měla zaměřit na správné polohování končetin, držení těla a udržování správné výživy.

Očkování by mělo být vynecháno v akutní fázi nebo 1 rok po epizodě GBS. Poté je možné provést aktivní imunizaci. Výjimku tvoří vakcíny, u kterých je riziko vzniku GBS v postvakcinačním období.