Z čeho vzniká celulitida a jak vypadá? Dá se odstranit?

Celulitida, označovaná také jako pomerančová kůže, je název pro nevzhledně vypadající kůži, která je hrbolatá, s četnými prohlubněmi a nerovnostmi. Nejčastěji vzniká u žen, ale může postihovat i muže.

Pomerančová kůže je převážně estetický problém, jehož základ pramení v hlubších vrstvách kůže. Některé statistiky uvádějí, že jí trpí více než 90 % žen. Tuto dominantně ženskou problematiku řeší odborníci z více odvětví.

Převážně se celulitidou zabývají kosmetická centra a v případě těžších forem i lymfolog, gynekolog, lékař cévní či plastické chirurgie.

Tento problém není novodobý, celulitida zde byla už dávno. Zabývali se jí Francouzi v 20. století, a to v období 20. let. Naplno se této problematice nicméně věnovali v 70. letech, kdy stoupal zájem o krásná a štíhlá těla.

Historie celulitidy je plná rozporů. Nejen pro její název. A to hlavně proto, že přípona ITIS značí v medicíně zánět. Celulitida ale není zánětlivého charakteru. Její název byl proto upraven na celulita. I přesto je ovšem pojmenování celulitida celosvětově rozšířené a zažité.

Lékaři a ostatní odborníci se neuměli shodnout ani na tom, zda je chorobou, nebo příznakem. Estetický problém pro ženy je vzhled a ten řeší kosmetika. Samozřejmě, že důvodem jsou změny v hlubší části kůže. Problém ale může být multidisciplinární.

Co je tedy pomerančová kůže?

Původ celulitidy je potřeba hledat v podkožní tkáni. Tu tvoří lalůčky tuku, které jsou od sebe odděleny. Tyto lalůčky jsou zásobené krevními, ale i lymfatickými cévami. Podkožní tkáň u ženy má trochu jiné vlastnosti a schopnosti než u muže.

U obou pohlaví tukové buňky samozřejmě izolují teplo v těle a mají i ochrannou funkci. Žena má dvojnásobný počet tukových buněk a ty dokážou svůj objem zvětšit až dvěstěnásobně. K tomu dopomáhá svisle uspořádané vazivové vlákno.

U mužů je uložení tohoto vlákna síťovité, tedy do mřížky. Kůže ženy je tak pružnější a má lepší schopnost roztažení. Tato vlastnost kůže je u ženy důležitá hlavně v období těhotenství.

K pomerančové kůži přispívá zhoršená cirkulace krve a lymfy. Ta je důsledkem nadměrného plnění tukových buněk tukem. Následkem čehož vzniká otok, snížení okysličení a trvalé poškození podkoží.

To se projevuje hrbolatou pokožkou, a to zejména v predilekčních (náchylných) oblastech:

• hýždě
• boky
• stehna
• břicho
• paže

Příčina vzniku celulitidy souvisí s hladinou hormonů, zejména ženského hormonu estrogenu, který ruší funkce a vstřebávání vitaminu E a vitaminu B6. První podporuje krevní oběh a druhý odstraňuje zadržování tekutin v tkáních. Právě během změny tvorby a vylučování hormonů se nejvíce celulitida objevuje.

Příčinou celulitidy jsou změny v podkoží, hromadění tuku v tukových buňkách (adipocytech) a také narušení mikrocirkulace krve a lymfy. Následně vzniká otok, zadržování vody a zhoršené okysličení. Důsledkem toho je chronický proces, který má za následek pomerančový vzhled kůže.

Na vzniku celulitidy se podílejí různé vnější i vnitřní faktory.

Rizikové faktory, které se podílejí na vzniku celulitidy, v tabulce

Jak je z tabulky zřejmé, za vznikem celulitidy není pouze nadváha či obezita. Pomerančovou kůži mohou mít i štíhlé ženy. U mužů může vzniknout hlavně v místech, kde je kůže vystavena dlouhodobé zátěži.

K celulitidě u žen přispívá hlavně špatná kvalita vaziva v podkoží, jeho kolagenní vlastnosti, nedostatečná krevní a lymfatická cirkulace. Druhou největší složkou je působení hormonů. Estrogeny přispívají k ukládání tuků do podkoží, ale také k zadržování vody v těle.

Následně ovlivňují i ​​na kvalitu kůže z důvodu negativního dopadu na kolagen. Snižují jeho tvorbu, a tedy i obnovu. Ke zvýšené hladině estrogenů přispívá hormonální léčba, antikoncepce, ale i životní období ženy. Jako je puberta či těhotenství.

Velkou roli v tvorbě hraje samotná tuková tkáň, která v určité míře produkuje, ale i zachycuje estrogen. A to například z hormonálních přípravků. Platí pravidlo, čím více tuku, tím více estrogenu. Platí to i v případě mužského pohlaví.

Zvýšená hladina hormonů, konkrétně takzvané exogenní estrogeny (xenoestrogeny), se nachází v podobě syntetických látek v různých produktech. Nepřímo ji mohou ovlivnit i některé léky a drogy (kofein, alkohol, heroin, marihuana).

Příznaky celulitidy jsou hlavně estetické. Ženy ji berou jako nevzhlednou kůži, trápí je v individuální míře. U někoho je mírná, skoro nepatrná, u někoho výrazná už na první pohled, a to i z dálky.

Kromě viditelných změn může být kůže na povrchu chladnější a bledší.

Kůže je nerovná, hrbolatá, s prohlubněmi a rýhami. Může být citlivá, ale i bolestivá na pohmat. Nejčastěji se celulitida projeví na lokalitách těla, jako jsou:

• hýždě
• stehna
• paže
• břicho
• boky

Celulitida se dělí do čtyř stupňů, a to podle vzhledu pokožky. Na základě této klasifikace probíhá její diagnostika. Kůže se stlačí oběma rukama, vytvoří se kožní řasa. Tato metoda má název štípací test. Provádí se na kůži přední strany stehna.

Tabulka s klasifikací celulitidy

Celulitida je v některých případech mírná a není natolik viditelná. V jiných případech je zřetelná již z dálky. Při hodnocení celulitidy se využívá hlavně takzvaný štípací test (pinch test). Tento test se provádí na přední straně stehna.

Doplňují se údaje o výšce a váze, potřebné pro určení BMI. Kromě výšky a váhy se hodnotí i šířka pasu a boků a jejich společný index WHR. Index hodnotí přibližné rozložení tuku vzhledem k nadváze a obezitě. Měří se také obvod stehen a lýtek.

K důležitým vyšetřením patří i bioelektrická impedance (BIA), která určuje složení těla. Využívá rozdílné šíření elektrického proudu nízké intenzity (přibližně 800 μA s frekvencí 50 kHz). Jinou metodou, která dokazuje teplotní rozdíl na povrchu kůže, je termografie. Kůže postižená celulitidou je povrchově chladnější.

Za hlavní spouštěč změn se pokládá nástup hormonálních změn u mladých dívek v období puberty. Dalším z významných období, kdy se výrazně mění hormonální hladina, je těhotenství. K výskytu celulitidy přispívá každé další těhotenství.

Průběh celulitidy lze rozdělit podle její klasifikace. První stupeň by se prokázal skoro u každé ženy. Neznamená patologické změny kůže a není třeba ho léčit. Jinak je to už v případě druhého stupně.

V druhém stupni se vyskytují změny na kůži, které jsou zvýrazněny při štípacím testu. Viditelná je nerovnost pokožky, prohloubení. Podobně je to i v případě, že je kůže přímo osvětlená a s napnutými svaly. V tomto čase je celulitida reverzibilní, tedy vratná.

Tento stupeň lze dobře léčit. Většinou stačí úprava životosprávy a režimová opatření, jako je zvýšení tělesné aktivity. Pokud se celulitida vyvíjí dále a pokud jsou změny patrné i vstoje, vleže, tento stav vyžaduje léčbu.

Poslední stupeň se vyznačuje zřetelnými změnami pokožky. Jsou na ní přítomny hrubé nerovnosti, prohlubně, rýhy. Kůže je chladnější, bledší. Je význačný těžkou léčbou z důvodu nevratných změn.

Vyskytuje se hlavně u osob s hruškovitým typem postavy. Přítomná je nadváha až obezita. A léčba vyžaduje zásah více specialistů. Hormonální změny během menopauzy nemají na celulitidu takový vliv, protože dochází ke snížení hladiny estrogenů.