Achondroplázie: Jaké jsou příčiny, příznaky vrozené poruchy kostí?

Achondroplázie představuje genetickou poruchu vývoje chrupavky, při níž dochází k vadě růstu kostí, nesprávnému vývoji a osifikaci kloubní chrupavky. Tělesná disproporce se projevuje již u novorozenců a je geneticky podmíněná.

Etiologii vzniku, příznaky, možnosti léčby a mnohem více se dočtete v tomto článku.

Co je to achondroplázie?

Achondroplázie označuje stav poruchy růstu chrupavky. Vzniká narušení procesu echondrální osifikace kostí a dochází k abnormálnímu růstu kostí.

Primárním problémem však není nevyvinutá chrupavka, ale samotný proces osifikace – přeměny chrupavek na kosti během vývoje. Projevuje se zejména na horních a dolních končetinách.

Příčinu nemoci poprvé popsal doktor John J. Washmuth a jeho výzkumný tým v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje zřídka, a to přibližně u jednoho z 15–20 tisíc narozených dětí.

Genetické onemocnění je způsobeno mutací genu receptoru růstového faktoru zvaného FGFR3.

Jedná se o mutaci genu, který kóduje receptor pro fibroblastový růstový faktor. Tento faktor má za úkol regulaci lineární růst kostí.

Charakteristickým projevem achondroplázie je vadná tělesná stavba ve smyslu nízkého vzrůstu jedince, krátkých kostí a nesouměrně velké hlavy oproti tělu.

Základní příčinou vzniku achondroplázie je genetická porucha na 4. chromozomu, a konkrétně již zmiňovaném genu značeném FGFR3.

Achondroplázie má autozomálně dominantní charakter. Autozomální označuje, že patologický gen není na pohlavním chromozomu. Proto onemocnění postihuje rovněž obě pohlaví – muže i ženy.

Dominantní typ dědičnosti označuje, že novorozenec zdědí onemocnění po jednom z rodičů trpícím achondroplázií. Avšak přibližně 80 % lidí s achondroplázií má rodiče normální postavy bez dané diagnózy.

U většiny pacientů není zjevný objektivní faktor rodinné anamnézy. Vyšší věk otce (nad 35 let) však může být určitým rizikovým faktorem v případech této ojedinělé nemoci achondroplázie.

Šance na početí dítěte s achondroplázií u obou zdravých rodičů je velmi malá.

Jedinec s achondroplázií, který má partnera fyziologické postavy, má šanci přibližně 50 % pro narození zdravého dítěte. Avšak pokud mají achondroplázii oba rodiče, šance, že budou mít zdravé dítě, je přibližně 25 %.

Rovněž existuje 25% pravděpodobnost, že dítě bude mít homozygotní mutaci, která je neslučitelná se životem.

Hlavním charakteristickým příznakem v důsledku abnormálního růstu kostí je malá nízká postava (trpasličí stavba) s krátkýma rukama a nohama, průměrnou velikostí trupu a větší hlavou oproti tělu.

Častý je i výskyt i hydrocefalu (nahromadění moku v mozkových dutinách).

Průměrná výška u dospělých mužů s achondroplázií je přibližně 131–136 cm a u dospělých žen 124–130 cm.

Ve většině případů jsou jedinci nižší než 130 cm.

V rámci obličeje je dominující zejména čelní oblast a nevyvinutý kořen nosu. Charakteristický je protáhlý tvar lebky hruškovitého tvaru. Rozšířená je i dolní čelist a nadočnicové oblouky. Běžné jsou také zdravotní problémy se zuby a ústní dutinou.

Intelekt jedince nebývá postižen. Délka života však může být mírně zkrácena z důvodu respiračních obtíží (riziko spánkové apnoe), kardiovaskulárních poruch, nefyziologické polohy míchy či opakujících se infekcí.

V dětství bývá často přítomen nízký krevní tlak.

Častým jevem je nadměrná tělesná hmotnost (obezita), zvýšená lordóza a kyfóza páteře, hrb, kloubní nestabilita a svalové dysbalance a bolesti páteře.

Obezita je jedním z hlavních problémů při achondroplázii. Vede ke zvýšené nemocnosti a k nadměrnému přetížení kloubů a páteře. S obezitou je spojen nedostatek pohybu, zvýšený apetit a psychická nestabilita jedince.

Dalším charakteristickým znakem je nefyziologické postavení kolen (nohy do pomyslného písmene O).

Makrocefalická lebka u kojenců, krátký krk, krátké končetiny a svalový hypotonus společně negativně ovlivňují motorický vývoj pacienta.

Charakteristické znaky achondroplázie:

• Krátké horní i dolní končetiny
• Velká hlava proti tělu
• Nízký trpasličí vzrůst
• Výrazné čelo a nadočnicové oblouky
• Vadné držení těla
• Lordóza a kyfóza páteře
• Postavení kolen do O

Diagnóza se stanovuje primárně na charakteristických klinických příznacích, jako je celková výška jedince, obvod hlavy, stavba lebky, délka končetin a poměr horního i dolního segmentu těla.

Diagnóza je primárně potvrzena molekulárním genetickým vyšetřením prokazujícím mutaci genu FGFR3.

Prenatální diagnóza je možná během prenatálního vyšetření ultrazvukem ve 3. trimestru těhotenství. Lze zjistit zkrácení dlouhých kostí.

Potvrzení diagnózy je také možné spíše díky genetickému vyšetření (z plodové vody/periferní krve) fetální DNA na přítomnost mutace FGFR3 v pozici 380 (G380R) téměř u všech pacientů s achondroplázií.

Vývojové vady skeletu achondroplázie lze zpozorovat na ultrazvuku přibližně od 22.–24. týdne těhotenství.

Největším problémem při prenatální diagnostice je však to, že v některých případech jsou změny pozorovatelné až ve třetím trimestru. Někdy je dokonce onemocnění odhaleno až postnatálně.

Na RTG snímku celkového skeletu jsou viditelné zkrácené dlouhé kosti se zesílenými metafýzami (předkoncová část kosti) nepravidelného tvaru.

Na bočním rentgenovém snímku lebky je možné vidět zvětšení čelního segmentu, hypoplazii obličeje a zúžení foramen magnum (otvor lebeční dutiny).

Foramen magnum vyžaduje MRI vyšetření, které může prokázat cervikomedulární kompresi, myelomalaci či ventrikulomegalii a jiné poruchy.