Zemřel vám doma příbuzný? Povíme vám, co dál v této těžké chvíli

Pro pacienta, a hlavně v posledním stadiu onemocnění, je nejlepší strávit své poslední chvíle života v domácím prostředí mezi členy rodiny.

V dnešní době, kdy existují agentury domácí péče, je to o něco jednodušší.

V některých případech však stav pacienta vyžaduje 24hodinový dohled, což představuje vážný problém i po ekonomické stránce.

Paliativní péče – vážný ekonomický problém

Ten, kdo se o smrtelně nemocného člověka rozhodne starat a doopatrovat ho, obyčejně není schopen i nadále vykonávat své dosavadní povolání z důvodu úplné zaneprázdněnosti. To představuje vážný finanční problém.

Paliativní péče je finančně náročná, a to od stravování, přes hygienické pomůcky, léky, až po polohovatelné postele či invalidní vozíčky. Jistou část hradí pojišťovna, ale i doplatky mohou být vysoké.

Pečovatelský příspěvek, o který je možné požádat, je nízký a sotva pokrývá základní potřeby, proto ne každý má tu možnost zůstat doma.

Člověk pečující o umírajícího musí být odolný

Dalším aspektem je psychická odolnost opatrovníka, který je denně vystavován psychickému napětí.

Pacient mnohdy trpí bolestmi, hlavně při onkologických onemocněních, ale také dezorientací a agresivitou (m. Alzheimer), či naprostou nesoběstačností (vigilní koma, neurodegenerativní onemocnění, poúrazová ochrnutí).

Psychicky labilnější osoby, by si měly opravdu rozmyslet, zda jsou schopny péči zvládat, nebo ne. Hrozí totiž syndrom vyhoření!

Udělejte si online test na syndrom vyhoření

Kromě fyzických následků onemocnění je třeba vždy počítat i se špatným psychickým stavem pacienta, který nemusí být ztotožněn se svým onemocněním. Může trpět depresemi a úzkostnými stavy až do samého konce.

Co je smrt?

Smrt je nejméně prozkoumaným momentem života, po kterém už další moment nepřijde. Smrt je poslední zastávkou v životní cestě člověka. Nastává vyhasnutím životních funkcí, ireverzibilním (nezvratným) zastavením dechu, srdce a mozkové aktivity.

Zajímavé:
Ve starověkém Egyptě lidé věřili, že po smrti se duše člověka dostává do říše mrtvých, jejímž vládcem byl bůh podsvětí a posmrtného života - Usire (Osiris).
Mýty a legendy říkají, že Usir byl zavražděn, a teprve následně vstal z mrtvých.
Podobná byla i představa faraonů o zmrtvýchvstání, která měla za následek množství pohřebních rituálů, honosných hrobek a balzamování mumií.

Klinická smrt

Pod pojmem klinická smrt, v minulosti nazývaném také parciální nebo kardiální smrt, rozumíme zastavení srdeční činnosti a spontánního dýchání. Jedná se do jisté míry o reverzibilní (zvratný) stav, protože mozkové funkce jsou zachovány. Tyto změny neznamenají jednoznačnou smrt, jsou proto nejistými známkami smrti.

Nejisté známky smrti:

• bezvědomí
• zástava dýchání
• zástava krevního oběhu

V případě klinické smrti, tedy když jste byli svědky zástavy (pacient vám vydechl před očima), je nutná bezodkladná masáž srdce a umělé dýchání.
Efektivnost resuscitace závisí na rychlosti jejího zahájení. Při zahájení oživování do 4 minut po srdeční zástavě a dechu má pacient šanci na obnovení těchto funkcí.
Po 4 minutách začínají nevratné změny mozku.

Jen málokterá resuscitace bývá úspěšná. I po obnovení životních funkcí je krevní oběh nestabilní, a jsou časté poruchy srdečního rytmu s opětovnou zástavou.

Navzdory vědomostem i správné technice je jen mizivé procento zresuscitovaných pacientů a většinou s trvalým poškozením mozku.

Úspěšná resuscitace ad integrum bývá raritní, a to převážně u mladých a zdravých jedinců, u kterých došlo k zástavě z různých příčin (benigní arytmie, topení, podchlazení).

Zapamatujte si:
Resuscitace se neprovádí u pacientů v terminálním stadiu onemocnění (očekávané úmrtí smrtelně nemocného) ani v případě, že vám dodýchal přímo před očima, dokonce je KONTRAINDIKOVÁNA! Taková resuscitace je považována za narušení důstojné smrti umírajícího, navíc je zbytečná.

Mozková smrt

Mozková smrt, jak již z názvu vyplývá, je izolovaná smrt mozku se zachovanou činností srdce a dýchání. Většinou je srdeční akce a dýchání podporováno přístroji (umělá plicní ventilace, akce podporovaná léky).

To znamená, že jsou nezvratně poškozeny funkce mozku a mozkového kmene.
U takového pacienta není naděje na "vyléčení".
Pacient bez podpory přístrojů a léků není schopen žít. V těchto případech se čeká na souhlas rodiny k odpojení pacienta od přístrojů, které je opodstatněné.

Zajímavé:
Pacient na podpůrné ventilaci a lékové podpoře s mozkovou smrtí je ideálním dárcem orgánů, které jsou až do odpojení řádně vyživovány.
Lékař, podle našich zákonů, nepotřebuje k odebrání orgánu souhlas rodiny. Rodina je informována pouze z etického a lidského hlediska.
V případě, že se orgán odebere navzdory nesouhlasu rodiny, nejedná se o nic protizákonného. Lékař nemůže z právního hlediska odebrat orgán pouze pacientovi, který během svého života podepsal výslovný nesouhlas s odběrem.

Klinická smrt + mozková smrt + posmrtné změny = biologická smrt

Biologická smrt znamená úplnou smrt, a tím pádem nezvratný stav. Dochází k ní po zástavě dýchání a oběhu, vyhasnutí mozkových funkcí, přičemž v mrtvém organismu nastávají posmrtné změny.

Tyto chemické a fyzické procesy jsou diametrálně odlišné od procesů probíhajících v živém organismu. Jsou jistou známkou jednoznačné smrti. Nazýváme je také posmrtnými změnami – post mortem.

Jisté známky smrti v chronologickém pořadí:

Očekávané úmrtí těžce nemocného pacienta

Těžce nemocný pacient nebo pacient v terminálním či pokročilém stádiu je ten, jehož onemocnění je neléčitelné, progresivní a bez naděje na vyléčení.

Nejtěžší dny pro pacienta i příbuzného nastávají, když stav progreduje, lékaři už nejsou schopni pomoci, léky od bolesti neuleví z důvodu rezistence, pacient je připoután na lůžko, přestává přijímat stravu a tekutiny a postupně ztrácí vědomí.

V takových případech spolu s potvrzenou smrtelnou diagnózou zbývá jen čekat na poslední výdech, ať to zní jakkoli bizarně.

Během tohoto období je nejlepší, aby byli příbuzní pacientovi na blízku, minimálně se s ním rozloučili a řekli si poslední slova, protože později už nemusí mít příležitost.
Ve většině případů, i přes velkou ztrátu, jde o úlevu u pacienta i příbuzných.

Předsmrtná agónie umírajících

Před úplným koncem života a zánikem koordinace všech funkcí lze pozorovat takzvanou předsmrtnou agonii umírajícího.

Předsmrtná agónie je stav, který nastává na základě postupného zhoršování životních funkcí nemocného. V úvodu je pacient při plném vědomí, je schopen vnímat své okolí, a také jednat.

Následně se dostavuje agónie, která signalizuje příbuzným poslední chvíle (pacient si již tohoto období není vědomý). Trvá individuálně dlouho, přičemž její trvání se pohybuje od několika minut až po celé dny. Bez ohledu na délku trvání s sebou přináší jediné. Definitivní konec.

S prohlubováním se stavu se zpočátku zhoršuje kontakt pacienta s okolím. Současně nebo krátce po zhoršování vnímání okolí dochází ke snížené schopnosti pacienta jednat.

Dostavuje se kvalitativní porucha vědomí – dezorientace. Pacient je zmatený osobou (neví, kdo je), místem (neví, kde je) a neovládá časové údaje (jaký je rok, měsíc...).

Nastupují známky zhoršování orgánů jako mozek (kvantitativní poruchy vědomí – prohlubování bezvědomí), dýchání (zrychlené, prohloubené dýchání, nakonec zpomalené, mělké až agonální) a krevního oběhu (nízký až neměřitelný krevní tlak, slabí, nitkovitý až nehmatatelný puls, bledost).

Aspekty úmrtí

Při úmrtí dochází k zástavě srdeční činnosti. Pacient má nehmatatelný tep na krční tepně a neměřitelný krevní tlak. Není nutné hmatání tepu, protože po srdeční zástavě následně dochází k zástavě dýchání.

Zástava dýchání se projevuje tak, že se přestane zvedat hrudník, není slyšet dechové šelesty a necítit proud vydechovaného vzduchu na líci příbuzného, který dýchání poslouchá.

Jako poslední přichází zánik mozkových funkcí a funkcí mozkového kmene na podkladě neprokrvení a neokysličení mozkové tkáně.

Zajímavé:
Zástava krevního oběhu a dechu způsobuje neprokrvení a neokysličení, proto je mrtvý ve tváři výrazně bílý až voskový, případně má tvář, rty a akrální části (uši, nos a konečky prstů) namodralé. Někdy zástavě dýchání může předcházet chrčení nebo agonální dýchání, pod kterým rozumíme poslední velmi nepravidelné dechy s delšími apnoickými pauzami mezi jednotlivými dechy. Tyto poslední dechy a chrčení předcházejí samotnou zástavu dýchání.

Jak zkontrolovat, zda je pacient mrtvý?

Abyste si bylo jisti, že je pacient skutečně mrtvý, musíte ho oslovit jménem a zatřást jím, čímž zkontrolujete vědomí. Pokud nereaguje na oslovení a zatřesení, značí to bezvědomí.

Následně je třeba přiložit ucho k ústům mrtvého a poslouchat dechové fenomény. Pokud neslyšíte přítomnost dýchání, necítíte na líci proud vydechovaného vzduchu a dýchací pohyby hrudníku chybí, znamená to zástavu dýchání.

Při nepřítomnosti dýchání je zástava oběhu samozřejmostí, případně můžete zkusit nahmatat tep na krkovici nebo přeměřit tlak.

Pacienta, u kterého se očekávalo úmrtí (např. onkologický pacient v terminálním stadiu), NERESUSCITUJEME!

Postup při očekávaném úmrtí:

• odendat mrtvému polštáře zpod hlavy
• nechat ho v rovné poloze na zádech
• zavřít mu prsty oční víčka
• ruce mu můžete přeložit přes hrudník
• podvázat pacientovi čelist
• umýt pacienta, došlo-li k posmrtnému úniku moči a stolice
• přikrýt ho jen tenkou plachtou
• pootvírat okna, případně zajistit v místnosti chladnější prostředí kvůli tomu, aby tělo nezapáchalo
• následně si sedněte, nadechněte se, zadržte dech na 2 sekundy vydechněte, učiňte tak několikrát
• pokud vás smrt příliš zasáhla, nechte si chvilku na uklidnění
• pokud budete schopni hovořit, volejte 155 k zajištění prohlídky mrtvého těla
• až po prohlídce těla a vypsání úmrtních listů si můžete příbuzného oblékat
• kontaktujte pohřební službu, až když máte dopis o prohlídce mrtvého
• následuje vyřizování pohřbu a náležitosti s tím spojené

Právní aspekty smrti a prohlídky mrtvých. Jak to funguje v současnosti?

Smrt má z více hledisek (medicínské, náboženské, právní) několik definic. Z právního hlediska je smrt považována za objektivní právní skutečnost, a tedy právní událost nezávislou na lidské vůli. V našem zákoně v okamžiku smrti zanikají všechna práva a povinnosti vzniklá během života.

Podle § 10 odst. 3 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon): Smrt [§ 2 písm. e)] se zjišťuje prokázáním

1. nevratné zástavy krevního oběhu,
2. nevratné ztráty funkce celého mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle (dále jen "smrt mozku").

Stejný zákon pojednává i o povinnosti lékaře provést prohlídku mrtvého těla, o právu lékaře navrhnout soudní pitvu v případě jakýchkoli nesrovnalostí a pochybností ohledně příčiny smrti (pokud nešlo o těžce nemocného pacienta), zejména při podezření na cizí zavinění a přítomnosti známek násilné smrti (i předpokládaná sebevražda).

Kdo provádí prohlídky mrtvých?

Hlavně při úmrtí v domácím prostředí bylo zvykem, že mrtvé tělo přišel prohlédnout obvodní lékař pacientů.

Vzhledem k tomu, že příčina smrti mohla být způsobena iatrogenně, to znamená neúmyslně, z nedbalosti (předávkování léky podle ordinace lékaře), případně nesprávnou diagnózou a následnou léčbou ošetřujícího lékaře, se prohlídka tímto lékařem neprovádí. Dokonce obvodní lékař nesmí prohlížet svého pacienta.

Prohlídky těl provádějí soudně-lékařští patologové, kteří jsou k tomu určení.
Soudní lékaři dostávají pokyn k prohlídce mrtvého těla.

Postup při zařizování prohlídky:

1. volejte 155 přímo od zesnulého (operátor se bude ptát potřebné informace)
2. nahlaste přesnou adresu v pořadí: město, okres, ulice, číslo domu, patro (v případě novostavby orientační bod)
3. nahlaste příjmení, jméno a rok narození osoby, kvůli které voláte
4. řekněte, co se stalo (např. úmrtí příbuzného)
5. identifikujte přesný čas smrti, tedy kdy byl zesnulý viděn naposledy živý (dodýchal před vámi před 10 min, nebo viděli jsme ho naposledy živého včera a nyní jsme ho našli)
6. řekněte, zda šlo o očekávané, nebo nečekané úmrtí (udejte diagnózu základního onemocnění, např. rakovina slinivky břišní s metastázami do jater)
7. identifikujte místo nálezu a polohu těla mrtvého (doma, venku, na zádech, na břiše)
8. na základě telefonické navigace vás operátor vyzve k určitým úkonům z důvodu zjištění předpokládaného času úmrtí (kontrola vědomí, dýchání, údaj o teplotě těla, údaj o přítomnosti posmrtných skvrn na spodní části těla pacienta, údaj o posmrtné ztuhlosti - sehnutí ruky v lokti, pohyb čelisti, údaje o vnějších poraněních souvisejících s pádem, násilným trestným činem a sebevraždou)
9. na základě zjištěných skutečností vás operátor/lékař informuje, zda k vám posílá záchrannou zdravotní službu nebo prohlížejícího lékaře

Lidé a i někteří zdravotničtí pracovníci (např. zdravotní sestry, sanitáři) jsou stále mylně přesvědčeni, že lékař musí podle zákona provést prohlídku do dvou hodin. Tato informace je nesprávná a mylná.

Žádný zákon nepojednává o čase, do jakého musí být prohlédnutí těla provedeno!

Prohlížející lékaři jsou dva až tři na celý kraj, přičemž každý z nich má na starosti několik okresů.
Nejednou se stává, že někteří z nich musí jet (osobním autem bez výstražných znamení) z jednoho konce na opačný, nebo má nahlášeno více prohlídek.
Hodně času zabírá i prohlížení mrtvých po dopravních nehodách, násilných trestných činnostech a sebevraždách za asistence policie, které mají přednost.
Toto všechno trvá, a proto to ne prakticky možné. Lidé čekající na soudního lékaře za účelem vypsání dopisu o prohlídce mrtvého by proto měli být trpěliví a neblokovat tísňovou linku 155 zbytečnými a neopodstatněnými urgencemi.

Další zajímavé zdroje:

• solen.sk - Mozková smrt
• pravo-medicina.sk -  Smrt člověka – vymezení, právní souvislosti při určování smrti
• udzs-sk.sk - Prohlídky mrtvých těl