Úzkost, strach, deprese či jiné příznaky? Příčiny vedou až do minulosti

Psychické zdraví člověka je stejně tak důležité, jako je to fyzické. Psychika člověka je ale mnohem křehčí než hmotné tělo, a tedy i zranitelnější. Působí na ni denně mnoho faktorů, které mohou narušit její normální fungování.

Různé stresové a traumatizující situace, ať už aktuální, nebo ty z minulosti, mohou způsobit přechodnou depresi, ale také zanechat trvalou stopu a natrvalo pozměnit celou osobnost člověka.

Jak může minulost ovlivnit přítomnost?

Prožívání člověka je abstraktní děj. Přesto je nosným sloupem a odrazem jeho psychiky a chování. Prožívání je souborem vjemů, představ, myšlenek a citů, jejichž základ je dán zvláštními zážitky jednotlivce. Může se měnit.

Podle toho, v jaké konkrétní situaci se momentálně nacházíte a jaké východisko z ní vidíte, takové je i vaše prožívání. Důvodem špatného prožívání ale nemusí být jen aktuální situace.

Také zážitky dávno minulé, z nějakého důvodu pro jedince traumatizující, mohou zanechávat dlouhodobou nebo trvalou stopu v jeho aktuálním myšlení a dalším jednání. Například nějaké zklamání z minulosti může ovlivnit naše nynější myšlení (očekáváme, že situace se vyvine tak jako dříve).

Strach a úzkost v prožívání člověka

Strach a úzkost jsou důležité faktory v prožívání každého z nás. Rozdíl v těchto dvou pojmech je v jejich konkrétnosti.

Mohou probíhat samostatně v mysli člověka, vzájemně se mohou kombinovat. Mohou existovat jako dvě současné emoce, které svojí kombinací zhoršují samotné prožívání.

Strach je subjektivní negativní pocit nebo emoce, která vzniká z důvodu blížícího se konkrétního, potencionálního (předpokládaného) nebo skutečného zla (nebezpečí).

Projevuje se negativním prožíváním a celým doprovodem vegetativních projevů, jako jsou zblednutí, pocení, zrychlený dech, zrychlená akce srdce, bušení srdce, chvění, třes, nevolnost, zvracení či průjem.

Úzkostný stav je také subjektivní negativní pocit nebo emoce, která nemá tak konkrétní základ jako strach.

Tento emocionální stav vzniká z nejistoty, špatných předtuch či těch nejhorších obav. Ty v některých případech nemusí být v konečném důsledku ani tak reálné, jak jejich reálnost předpokládá prožívající. Podobně jako u strachu dochází k vegetativním projevům organismu.

Projevy strachu a úzkosti:

• negativní prožívání
• nejistota, obavy, psychomotorický neklid
• nespavost, časté buzení, noční můry
• zvýšená akce srdce, pocit bušení či tlaku na hrudi
• zvýšená dechová frekvence, hloubka dechu je zkrácená (hyperventilace)
• bledost ve tváři
• nadměrné pocení (často dlaně a nohy)
• vnitřní chvění (pocit)
• chvění rukou, celého těla
• nevolnost, zvracení, průjem

Deprese předchází, ale také umocňuje strach a úzkost

Strach a úzkost jsou skličující a trýznivé emoce, které se často pojí s depresí. Deprese je výsledným stavem déletrvajících negativních faktorů.

Rozdíl mezi depresí a přechodným depresivním stavem je v délce jeho trvání a v intenzitě projevů. Výslednou diagnózu stanoví pouze psychiatr.

Deprese jako konečná diagnóza je vždy závažným stavem. Řadíme ji mezi afektivní poruchy.

Těžší depresivní epizody mohou spustit rozvoj psychotických příznaků, jako jsou deziluze a halucinace. Může dojít až k úplnémuřipoutání pacienta na lůžko z důvodu ochromení tělesné motoriky.

Projevy deprese:

• negativní prožívání
• smutek, pláč, záchvaty pláče
• nejistota, obavy, psychomotorický neklid
• vnitřní chvění (pocit)
• uzavřenost
• nespavost, časté buzení, noční můry
• nechuť k jídlu
• nevolnost, zvracení, průjem
• poruchy koncentrace
• poruchy paměti
• agresivita

Apatie versus mánie

Stavy úzkosti, strachu a deprese mohou způsobit, že člověk zůstane apatický vůči vnějšímu světu.

Apatie se projevuje minimálními až žádnými reakcemi na vnější podněty. Pacient je vůči okolí lhostejný pro nedostatek citu a motivace.

Apatie se velmi často vyskytuje u depresivních pacientů, kteří prožívají velký vnitřní smutek. Tito lidé mají pocit, že jejich situace nemá řešení a že nikdo nemůže pochopit to, co prožívají.

Uzavírají se do sebe, minimálně nebo později vůbec nekomunikují s jinými lidmi. Postupně zcela ztrácejí kontakt se světem.

Opakem apatie je mánie. Ta se vyskytuje přechodně při depresi nebo jako součást rozvinuté maniodepresivní poruchy.

Mánie je fáze paradoxního, přechodného vzrušení. Pacient se na chvíli stává mluvným až nadměrně hlučným, společenským, převládající euforie a hyperaktivita. Možné je to chápat jako jakýsi zkrat, kterým se snaží vymanit z dané situace.

Maniodepresivní porucha, dnes nazývaná také bipolární afektivní porucha, je psychiatrická diagnóza a závažný chorobný stav. Vyznačuje se střídáním mánie a deprese. Nejde však o přechodný stav, který je vázán k určitému obtížnému období, i když to může nemoc odstartovat.

Jednotlivé cykly změn nálad trvají individuálně u každého pacienta v rozmezí několika dní až týdnů. Cykly jsou trvalé, sporadicky se mezi nimi může objevit bezpříznaková fáze. Je to však u minimálního počtu pacientů.

Projevy bipolární afektivní poruchy

• poruchy nálad
• střídání mánie a deprese
• pravidelné cykly
• nálady neodpovídají aktuální situaci

Agresivita jako projev smutku

Smutek a bohužel je negativní emoce vycházející z převahy záporného hodnocení konkrétní situace samotným jedincem.

Projevuje se psychomotorickým útlumem. Nemocní jsou neaktivní, slabí, mají pocit bezmocnosti.

Jsou přecitlivělí, často pláčou a mají stavy nadměrné lítosti. Vnitřně prožívají pocit bezmocnosti, samoty a prázdna.

Řešení nebo pokus o řešení aktuálních problémů se v některých případech projevuje nadměrnou agresivitou. Cesta ven z potíží tudy ale stejně nevede.

Agresivita může být verbální (slovní) nebo fyzická, namířená vůči předmětům, zvířatům, sobě a jiným lidem. Je zároveň projevem bezmocnosti v dané chvíli.

Projevy agresivity:

• verbální urážky, zastrašování a ponižování jiných
• zvýšený tón hlasu, křik
• zatínání pěstí
• zaseknutí čelisti
• agresivní gesta
• ničení předmětů
• ubližování zvířatům
• ubližování sobě samému
• ubližování a napadání jiných osob
• sebevražda, vražda

TIP: Agresivita. Co na tento problém říkají psychologové?

Nedovolte minulosti, aby zničila štěstí daného okamžiku

Lidský mozek je složitý orgán a myšlení a prožívání člověka je ještě složitější jev. Nejenže prožíváme daný okamžik, ale také se někde z hloubky vědomí v naší mysli objevují zážitky, které už byly jednou prožity. Ty mohou ovlivnit i současné prožívání, pokud jim to dovolíme.

V první řadě je nutné si uvědomit, že události z minulosti nemají s touto situací nic společného. Nemusí se opakovat podle stejného scénáře. Měli bychom se naučit dát minulosti sbohem a neprožívat opakovaně něco, co už neexistuje.

Aktuální situace, ve které se nacházíte, je nová a nikdy se nebude opakovat. Proto je třeba nechat odejít všechny staré obavy a řešit tady a teď. Možná nepůjde vše podle vašich představ, možná utržíte od života další ránu, ale všechno se děje z určitého důvodu. Ze všeho (i toho negativního) bychom se měli poučit. Možná to, co vidíte nyní jako problém, je jen nový začátek.

Mám problém? Jak zachytit varovné příznaky

Většina lidí trpících psychickou poruchou si je vědoma určitých projevů, ale nepřikládají tomuto stavu dostatečný význam. Jsou uzavření, trpí a postupně ztrácejí kontakt s okolím. Na přítomnost onemocnění často upozorňuje okolí.

Při neřešení problému se pacienti do sebe zcela uzavírají. Holdují alkoholu či jiným drogám ve víře, že jde dočasné řešení situace. To se jim však velmi rychle může vymstít.

Co předchází sledu událostí?

Za jeden z prvních varovných signálů, i když nejde o příznak, lze považovat i situaci, ve které se nacházíte. Jedná se o situaci, která nás zklamala, která nevyšla podle našich představ, která nám ublížila či něco nebo někoho vzala.

Je to jakákoli situace, která má na nás negativní dopad. Stres s ní spojený je jakoby odrazovým můstkem v koloběhu následujících událostí a stavu prožívání.

Jde například o úmrtí milovaného člověka, rozvod manželství, ztrátu zaměstnání, ztrátu dosavadního sociálního postavení, diagnostikování vážné nebo smrtelné nemoci vám nebo vašemu blízkému, těžkou dopravní nehodu s následky jako ochrnutí, amputace končetiny a jiné.

Co následuje po obtížné události?

Přichází strach, poruchy spánku, hlavně nespavost a časté noční buzení,í. Mohou za to nutkavé myšlenky v souvislosti s hledáním řešení nebo i vytváření nejrůznějších možných závěrů a představ. Někdy poruchy spánku předchází nejistota a otazníky s ní spojené.

Vytváření těch nejstrašnějších závěrů často vede ke strachu, depresi, úzkosti. Člověk se cítí jako v bludném kruhu, ze kterého se nezvládá dostat ven. Čím déle trvá tento stav, tím více podléhá myšlence, že řešení neexistuje. Případně není ztotožněn se stávajícím řešením, protože by mohlo znamenat, resp. znamená, velkou změnu (v té době nechtěnou změnu).

Časté jsou ataky pláče a agresivity, které občas nejsou na škodu. Pomáhají člověku ze sebe dostat negativní pocity a poskytují chvilkovou úlevu.

Samozřejmě jde o agresivitu, která není mířena vůči sobě a jiným lidem. Když se tato hranice překročí, často se jedná o těžkou patologii, která je jen progresí tohoto všeho.

• špatná, negativní, traumatizující a na první pohled bezvýchodná situace
• nutkavé myšlenky, nutnost neustálého přemýšlení nad tím, co se stalo
• uzavřenost, apatie, vyhledávání samoty
• nechuť do života a činností, snížená komunikace
• poruchy pozornosti a koncentrace
• poruchy spánku (nespavost, buzení, noční můry, u dětí pomočování)
• pocity nejistoty, někdy neopodstatněné obavy
• stavy deprese, úzkosti a strachu z toho, co bude nebo bylo
• pláč, ataky pláče, zuřivosti, agresivita slovní, namířená vůči předmětům, sobě či okolí
• abusus různých látek jako dočasné řešení situace
• sebepoškozování, suicidální tendence, suicidum

Co se může stát, když se o své psychické zdraví nestaráme?

Pokud se primární příčina neřeší nebo se na ni nedá zapomenout, je nutná pomoc rodiny, okolí, psychologa či psychiatra. Neřešení stavu znamená jen jediné, a to jeho progresi. Progrese stavu má vážné důsledky působící výrazně nejen na nemocného, ale i na jeho okolí.

První věc, která může nastat, je psychické zhroucení. Nemocný se cítí opuštěně a sám, nezvládá vykonávat běžné denní činnosti, nechutná mu jíst, nestará se o sebe. Nejsou výjimkou ani kolapsy či upoutání pacienta až na lůžko.

TIP: Syndrom vyhoření. Máte ho i vy?

Velmi časté jsou různé závislosti, například abúzus alkoholu. Ten v úvodu možná pomůže, ale později při jeho pravidelné konzumaci prohlubuje depresi a způsobuje jiné zdravotní potíže (žaludeční vředy, jaterní cirhózu, selhávání ledvin a srdce). Kuřáci kouří více než obvykle, nekuřáci mnohdy začnou. V některých závažnějších případech lidé sáhnou i po psychotropních látkách (ve formě léků, drog).

Špatné psychické nastavení v kombinaci s genetickou predispozicí, konzumací alkoholu a psychotropních látek spolu s dalšími nežádoucími vlivy způsobují vývoj nebo propuknutí vážnějšího onemocnění, jako je například generalizovaná úzkostná porucha, maniodepresivní porucha, schizofrenie a různé jiné.

Konečným a nejzávažnějším důsledkem je dokonaná sebevražda. Té předchází u skutečných sebevrahů uzavřenost.

Zajímavé:
Pokud někdo opakovaně sebevraždou vyhrožuje a demonstrativně se „lehce” řízne na zápěstích nebo vypije léky a upozorní na to, to není skutečný sebevrah. U skutečných sebevražd nemají pacienti zájem o „publikum”. Skutek chtějí opravdu uskutečnit, proto o tom „neinformují” okolí. Ti, co o tom hodně povídají, chtějí většinou na sebe jen upozornit, případně někoho takhle psychicky vydírají.

Jak znovu nastolit klid v mysli?

V minulosti se v léčbě psychických stavů a psychiatrických onemocnění používaly převážně léky. Na koho léky nezabíraly, ten skončil v psychiatrické léčebně, mnohdy na samotce a v kazajce.

Zajímavé:
Ještě v první polovině 20. století se v léčbě psychiatrických poruch používala trepanace lebky (provrtání otvorů). Do vzniklého otvoru se prostrčil nástroj, pomocí kterého se dělala lobotomie frontálního laloku. Tehdejší lékaři se domnívali, že narušením některých mozkových spojů dojde k vyléčení nemocného. Dnes už víme, že tomu tak není. V některých zemích, např. v Keni, ale využívají trepanaci lebky k odstranění posedlosti zlými duchy.

V dnešní době se medikamenty stále využívají, jsou však účinnější díky neustálému vědeckému rozvoji farmaceutického průmyslu. Přesto se preferují (pokud to situace dovoluje) nefarmaceutické způsoby terapie.

Najděte podstatu vašeho problému v minulosti

Při nalézání zdroje problému jsou vhodné meditace. Ty vyčistí mysl od negativních psychických emocí a pomáhají pacientům myslet bez nich.

Pomáhají odpovídat na otázky:

1. Jak došlo k problému?
2. Jak jsem se dostal/a až sem?
3. Proč jsem reagoval/a takhle?
4. Bylo to správné?
5. Co mě k tomu vedlo?

Právě při poslední otázce nejednou přijdete na to, že ke zhoršení vaší situace vás vedly obavy. Obavy jsou mnohdy neopodstatněné a neadekvátní a příčiny obav sahají do minulosti a zážitků, které již byly prožity.

Tyto zážitky mohly ovlivnit vaše rozhodování v přítomnosti. Bylo vaše rozhodnutí ale správné? Nevedl vás k němu jen strach a úzkost?

Pamatujte si, že dovolit strachu, úzkosti a obavám činit za nás rozhodnutí není správné.

Naučte se pracovat sami se sebou a se svým onemocněním

Než začnete věřit v neřešitelnost situace a vašeho aktuálního stavu, naučte se s ním pracovat. Nejpodstatnější je uvědomit si, že trpíte a že samo od sebe to nepřestane.

Mysl by se měla trénovat během období, kdy je v klidovém stavu. To znamená, že když máte záchvat úzkosti, strachu, paniky či depresivní epizodu, není to vhodné.

Během klidu jsou vhodné meditace nebo autohypnóza a relaxace. Jak na to krok po kroku?

Autohypnotická a meditační cvičení jsou součástí psychologických terapií a v poslední době jsou stále populárnější. Pomáhají nastolit v mysli člověka klid, který je důležitý a klíčový.

Pokud jste taková cvičení nikdy nezkoušeli, je nejvyšší čas začít. Pomohla už mnoho pacientům a lidem, kteří měli nějaký problém. Je zaznamenáno mnoho případů, kdy dokonce právě tato cvičení pomohla lidem najít řešení problému.

Zajímavé:
V roce 1920 americký výzkumník Eddmund Jacobs vyšetřoval propojení mezi myslí a tělem. Zjistil, že negativní myšlení má vliv na somatické projevy na těle. Pokud neustále předpokládáme, že situace se vyvine negativně, tak se to stane. Týká se to i onemocnění, která nás postihují.

Jak je to možné?

Když si představíte, že vaše aktuální situace dopadla dobře, naskakují ve vaší mysli řešení, která k ní vedla. Jen s čistou myslí můžete najít řešení problému! Naskakují vám zčistajasna odpovědi na vaše dotazy.