Máte doma hyperaktivní dítě? Jak rozlišit hyperaktivitu od ADHD?

Různé psychické poruchy související s dětským věkem jsou předmětem zkoumání již dlouhá léta. V 60. letech se souhrnně označovaly jako lehké mozkové encefalopatie.

Od roku 1962 se používal název lehké mozkové dysfunkce, se kterým se lze setkat dodnes. Stále ho používá mnoho psychiatrů, a to navzdory novější klasifikaci v Mezinárodní klasifikaci nemocí.

ADHD je poměrně nový termín, který se dostal do povědomí veřejnosti v roce 1992. Tato porucha pozornosti charakteristická impulzivností a hyperaktivitou patřící do podkategorie lehkých mozkových dysfunkcí však začala být populární až v posledních letech.

Ještě na začátku 20. století ji mnozí považovali za poruchu výchovy a morálky.

Mezi lehké mozkové dysfunkce řadíme i široké spektrum jiných poruch. Patří mezi ně například poruchy vývoje řeči a jazyka, specifické, vývojové poruchy učení a školních dovedností, poruchy vývoje pohybové funkce, smíšené, specifické vývojové poruchy, pronikavé poruchy vývoje jako například autismus či Aspergerův syndrom, jiné a nespecifikované poruchy psychického vývoje.

Co znamená anglická zkratka ADHD?

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je hyperkinetická, neurovývojová porucha, která patří mezi lehké mozkové dysfunkce. Podle Mezinárodní klasifikace chorob spadá do oblasti dětských psychiatrických poruch.

Přestože patří mezi dětská onemocnění projevující se nejpozději v sedmém roce života, její symptomatologie přetrvává do dospělosti.

Tato anglická zkratka v sobě zahrnuje poruchu pozornosti, zvýšenou aktivitu (hyperaktivitu) a nadměrnou impulzivnost dítěte. Jsou to tři pilíře, na jejichž základě lze zvážit a stanovit konečnou diagnózu.

Kdy je třeba začít myslet na to, že má vaše dítě ADHD?

Vývoj a učení dítěte v sobě zahrnuje mnoho chvil, kdy je třeba být trpělivý a věnovat se mu naplno. Dětská zvědavost o všechno kolem sebe je normálním dějem a fyziologickým procesem v rámci jeho učení, získávání nových informací a zkušeností.

Rodič je někdy na pokraji svých sil a dítě se pořád o něco zajímá. Tehdy si nejeden z nich řekne, že dítě je hyperaktivní. Pozor! Hyperaktivní možná, ale ne každá hyperaktivita bezprostředně znamená ADHD. Kdy je třeba pomýšlet na ADHD?

Porucha pozornosti

Porucha pozornosti je nosným pilířem diagnózy ADHD. Projevuje se poruchou koncentrace a soustředění se na určité úkoly doma nebo ve škole.

Pokud se dítě třeba začne soustředit, nevydrží mu to dlouho. Má problém udržet pozornost dostatečně dlouhou dobu. Vzápětí se věnuje něčemu jinému.

Stejně tak to vypadá i s činnostmi, které sice začne, ale většinou nedokončí.

Typické je vyhýbání se dítěte řešení složitějších a náročnějších úkolů zejména ve škole. Namísto toho si hraje nebo věnuje jiným činnostem.

Nesoustředí se, neposlouchá a nedělá, co se od něho vyžaduje. Hlavně ve školním období kvůli tomu působí nezodpovědně, roztržitě a líně. Časté jsou poruchy nálad a ovládání.

Zanechává za sebou nepořádek a zapomíná na domácí úkoly. V konečném důsledku nedosahuje ve škole prospěchu jako jeho vrstevníci.

Hyperaktivita

Hyperaktivita se manifestuje v psychické rovině (zvýšená mentální aktivita) i fyzické rovině (zvýšená motorická aktivita). Porucha pozornosti úzce souvisí s hyperaktivitou na psychickém podkladu.

Dítě nevydrží poslouchat autoritu nebo kohokoli jiného. Hlavou se mu ale honí tisíc dalších myšlenkových pochodů nad tisíci dalších věcí, jako jsou jiné aktivity a jeho oblíbené zájmové činnosti.

Své myšlenky transformuje do řeči, což navenek pozorujeme jako mnohomluvnost a soustavné vyrušování.

Motorická hyperaktivita je v popředí, jelikož je nejlépe pozorovatelná pro okolí. Projevuje se neposedností, neschopností dítěte vydržet na jednom místěě. Neustále se pohybuje, dokonce i v situacích, kdy je to společensky neslušné.

Zachování klidu je sice na určitou dobu správným směřováním dítěte možné, ale pro něj velmi obtížné.

Zvýšená impulzivnost

Porucha pozornosti a samotná hyperaktivita se doplňuje zvýšenou impulzivností, což působí navenek velmi drze. Děti s ADHD nejsou jen výmluvné, ale hlavně mluví, když se to nehodí.

Dalo by se říci, že co na srdci, to na jazyku, v té nejnevhodnější chvíli. Vyhrknou ze sebe větu bez předchozího přemýšlení. Až později zjistí, co řekly.

Velkou hlavu si však z toho nedělají. Často nenechají domluvit jiného člověka a skáčou druhým do řeči, často i do činností.

To je důsledek jejich netrpělivosti a neschopnosti na něco čekat. Chovají se vzdorovitě, prchlivě, mají problém se začleněním do kolektivu. To bývá důvodem různých stupňů agresivity.

Nezpochybnitelná triáda

Příznaky nezůstávají bez povšimnutí jak rodiče, tak školního pedagoga. Chování dětí s ADHD je velice výrazné. Většina rodičů velmi dobře chápe patologičnost chování jejich dítěte, přestože jsou laici.

V minulosti byly takové děti často bity nebo posílány do polepšoven. Nenapravitelnost i odborníci přisuzovali špatné výchově, morálce či špatnému sociálně-ekonomickému zázemí. Dnes ale už víme, že některé poruchy řeči, pozornosti či chování nejsou vinou ani vaší ratolesti ani vás.

S dětmi s ADHD a jinými poruchami lze do jisté míry pracovat. Existují speciální školní zařízení, kde jsou školeni pedagogové pro práci právě s dětmi s různými poruchami.

Proč ADHD vzniká? Dá se této poruše předejít?

U většiny onemocnění se setkáváme s pojmem prevence, tedy předcházení vzniku nemocí. Děje se tak zdravým životním stylem a snahou o eliminaci rizikových faktorů.

Při ADHD může být pojem prevence tak trochu rozporuplný. Je to proto, že prevence neexistuje, ať děláte cokoli. Proč tomu tak je?

ADHD způsobují v převážné míře příčiny, které neumíme ovlivnit. Nejde tak předcházet vzniku této poruchy. To málo, co ovlivnit dokážeme, ale nezaručuje, že porucha nevznikne například vlivem genetického faktoru.

Jaké jsou příčiny vzniku poruchy pozornosti?

Příčina vzniku ADHD není jen jedna. Etiopatogeneze se v některých případech ani nemusí zjistit, dá se jen předpokládat.

Přesto má onemocnění bez ohledu na příčinu vzniku stejné symptomy a také dopad na společenský život. Ten nemusí být nějaký výrazný, ale jisté problémy v souvislosti s onemocněním přece jen nastávají.

Neovlivnitelné genetické predispozice

Klíčovou roli při vzniku této poruchy jako i při mnoha jiných onemocněních sehrává právě genetika.

Dědičným faktorům se připisuje až 30 % případů ADHD z celkového počtu. U monozygotních dvojčat čísla stoupají až na neuvěřitelných 80 %.

Na vzniku ADHD se podílejí geny pro dopaminový receptor DAT1, D2, D4 a mnohé další.

Tyto genetické poruchy nejsou výmyslem, ale jsou vědecky potvrzeny a podloženy.

Zajímavé: V některé literatuře se můžete setkat s pojmem ADHD-like behavior, které znají spíše psychologové. Tento pojem pojmenovává chování podobné poruše ADHD, které je však zapříčiněno vnějšími vlivy prostředí. Nemá genetický podklad, a právě proto je to v procesu léčby lehce zvrátitelným a léčitelným stavem.

Aktuální rizika během nitroděložního vývoje

Plod si během svého nitroděložního vývoje bere z matky a otce genetické předpoklady, které jsou neovlivnitelné.

Jeho devítiměsíční vývoj však může být poznamenán i vnějšími vlivy ze strany matky.

Pod tímto pojmem rozumíme všechno to, co pozitivně, ale hlavně negativně ovlivňuje a narušuje jeho růst uvnitř bříška. Miminko s tím nedokáže nic dělat, proto základní předpoklad jeho zdravého vývoje přísluší matce.

Ta by se měla snažit žít co nejzdravěji, aby její dosavadní neduhy nezpůsobovaly miminku problémy. Pod pojmem neduhy rozumíme nezdravý životní styl, kouření, alkohol, drogy, stres, úrazy a jiné.

Infekce způsobují škody, které můžeme odhalit i později

Běžná sezónní infekce většinou není závažná a většina lidí ji tak zvaně "přechodí". U těhotných ale může i běžná chřipka představovat problém.

Neznamená to, že nemoc během těhotenství automaticky vede k poškození miminka. Ale jisté předpoklady zde jsou.

Riziko poškození plodu stoupá se závažností infekce. Mezi nejrizikovější onemocnění v těhotenství patří toxoplazmóza, onemocnění způsobená herpetickými viry, virus zika s následnou mikrocefalií, onemocnění zapříčiněná meningokokovými bakteriemi a různá jiná, s různými dopady na plod.

Těhotná žena by se měla snažit zcela vyhnout kontaktu s nemocnými lidmi (hlavně vážná onemocnění s prokázaným vlivem na nitroděložní vývoj plodu) a neměla by se vystavovat nebezpečí vzniku exotických nákaz cestováním do rizikových zemí.

Neznámá etiologie je navzdory pokrokům stále známým pojmem

Ne v každém případě se skutečná příčina poruchy pozornosti zjistí. Mnohdy se lékaři domnívají, co ji mohlo způsobit, sbírají anamnestické údaje, provádějí genetická vyšetření a za příčinu určí nejpravděpodobnější rizikový faktor.

Často v lékařské zprávě najdete, že je etiopatogeneze nejasná. Důvodem je negativní výsledek genetického vyšetření a skutečně velké množství jiných předpokládaných faktorů vzniku onemocnění, ale ta pravá etiologie zůstává neodhalena.

Kdy zvýšená aktivita dítěte hraničí s poruchou?

Na vyslovení podezření, že má vaše dítě ADHD, nadměrná aktivita nestačí. Děti během svého vývoje procházejí stádiem učení a poznávání lidí, věcí a situací kolem sebe.

Je naprosto normální, že chtějí všechno vidět, chytit a všude být. Nadměrná dětská hravost a zvědavost je tedy fyziologický jev. To, že dítě vydrží být aktivní déle než rodiče, je docela běžná věc.

Vyslovit diagnózu ADHD smí pouze lékař. Děje se tak na základě anamnestických údajů od příbuzných dítěte, většinou rodičů, rozhovorem s nimi a také s pacientem, posouzení rizikových faktorů, přítomnosti základní triády příznaků a samozřejmě na základě genetického vyšetření. Chování dítěte se sleduje delší dobu současně se sérií sezení u psychiatra.

Je to jen zvýšená aktivita, či spíše porucha?

I když ADHD patří mezi poruchy pozornosti, v popředí všech symptomů je zejména hyperaktivita. Ta hraničí s nemocností v případě, že je nadměrná a stálá.

Děťátko je neposedné, nevydrží sedět na jednom místě dostatečně dlouho, neustále se ošívá, hýbe. Když sedí, je u něj výrazný motorický neklid (neustále si hraje s rukama, kope si do židle).

Za normální považujeme, když se motorický neklid objeví sporadicky a není stálý. Každý, dospělý i dítě, má někdy špatný den. Z nějakého důvodu se může dostavit nervozita, úzkost nebo strach (strach z písemky, učitele, spolužáka).

To se může manifestovat přechodným psychomotorickým nepokojem. Ten je dočasný, ustupuje po vyřešení základního problému.

Dalším atributem je porucha pozornosti.

Fakt, že dítě nevěnuje dostatečně dlouhou pozornost něčemu nezajímavému nebo nezábavnému, nelze považovat za patologii.

Pokud však nedokáže být soustředěné při žádné činnosti, vše dělá ve velmi krátkých časových intervalech a toto období přetrvává delší dobu, je třeba být obezřetný. Pro dítě s poruchou pozornosti je rušivým momentem také povídání ve třídě.

Triádu doplňuje impulsivnost, která utváří celkový obraz ADHD. Kromě nesoustředěnosti, nepozornosti a neustálého pohybu je to právě zvýšená impulzivnost, která tomu všemu dodává drzý podtón.

Dítě vyrušuje, nerespektuje autority (rodič, učitel). Z napomenutí si nic nedělá a často ho okomentuje. Často skáče do řeči.

Přítomnost těchto tří výrazných a nepřehlédnutelných příznaků znamená, že něco není v pořádku. Pokud se dítě přesto snažíte napomínat a směřovat, ale vaše snahy jsou dlouhodobě marné, je třeba vyhledat odbornou pomoc.

Zajímavé: V literatuře můžete narazit i na zkratku ADD (Attention Deficit Disorder). To je poměrně nový název pro poruchu pozornosti bez přítomnosti hyperaktivity. Pacient s ADD připomíná spíše autistu než nemocného s ADHD.

ADHD v dospělém věku

ADHD v dospělosti nevzniká! Diagnostika ADHD v dospělém věku znamená, že tato porucha existovala již po narození konkrétního jedince. Jen zůstala dlouhá léta bez povšimnutí.

Není to nic výjimečného. Několik let dozadu se nikdo touto poruchou nezabýval do takové míry, jako je to dnes. Příznaky ADHD byly považovány za chyby ve výchově a morálce.

Z toho důvodu byli adolescenti často posíláni do polepšoven. Dospělí lidé byli neprávem považováni za podivíny a jednoduše neslušné a nenapravitelné lidi se špatnou morálkou, často za hlupáky. I nyní se najdou tací, kteří kritizují.

Rozdíly u dospělých s ADHD v porovnání se zdravými lidmi

1. Přetrvává nepozornost a zbrklost, což může způsobit problémy v zaměstnání.
2. U dospělého člověka je v popředí špatná organizace práce, nezodpovědnost a celková nepřehlednost.
3. Časté jsou komorbidní deprese, které se objevují již u adolescentů a do dospělosti si je mladí lidé přenášejí.
4. Také se setkáváme s emoční labilitou. Tyto poruchu bývají příčinou nedorozumění a častých konfliktů s jinými lidmi.
5. Vyvrcholením bývá predelikvence, jejíž následky nemocní řeší v abúze alkoholu a jiných látek.

Pokud se ADHD neléčí v dospělosti, může onemocnění způsobit:

1. Časté střídání zaměstnání, konflikty se spolupracovníky a nadřízeným až ztráta zaměstnání
2. Narušení interpersonálních vztahů, ztráta přátel a známých
3. Partnerské a manželské neshody, rozchody a rozvody
4. Problémy s výchovou vlastních dětí, lpění dítěte na druhém rodiči, ztráta vztahu rodič–dítě
5. Deprese vedoucí k abúzu návykových látek, až k jiným psychiatrickým onemocněním a suicidálním sklonům