Jak se co nejefektivněji zbavit oparu? Rychlá a účinná pomoc

Opar – lze ho vidět na rtu, nose, nevyhne se ani oku, genitáliím a zjevuje se i na kůži.

Má různé klinické projevy a formy a může vyvolat infekci i jiných orgánů a systémů.

Opar nebo herpes (což v řečtině znamená plížit se) je způsoben virem herpes simplex virus (HSV). Může být také pozůstatkem planých neštovic (varicella), který se do těla dostává z kůže a sliznic – herpes zoster virus.

Je to nejčastěji se vyskytující virová infekce u člověka.

Nepříjemná je hlavně pro diskomfort pacienta, bolest v oblasti výsevu a její virulenci – nakažlivost. Vyléčit se úplně nedá, ale dají se potlačit jeho příznaky během aktivní fáze, které znepříjemňují život člověka.

Chcete-li vědět, jak na to, čtěte dál.

Nejčastěji se objevuje na rtu, v blízkosti nosu, ale nemine ani genitálie a ostatní části těla. Herpes zvaný také opar je virové onemocnění projevující se navenek tvorbou bolestivých puchýřků.

Je léčitelný, ale přesto recidivuje (přetrvává) po celý život.

Co způsobuje opar – nazývaný také herpes?

Už jak bylo na začátku zmíněno, opar způsobuje herpetický virus. Jedná se o vysoce virulentní (vysoce nakažlivý) virus s častými recidivami (návrat), který i během latentního stádia (kdy se navenek neprojevuje) zůstává v těle hostitele.

Nositelem a přenašečem je výhradně člověk.
Má ho až 98 % lidí.
U převážné většiny zůstává skrytý.

Herpetické viry (herpes viridae) patří do skupiny DNA virů rodu simplex virusis. Ty se přenášejí buď přímým kontaktem, nebo kapénkovou infekcí. Jsou rezistentní vůči imunitnímu systému organismu a navenek se manifestují (projevují) při poruchách imunitního systému.

V těle člověka se "skrývají" podél nervových vláken a během aktivního stádia směřují ven. Přichytí se na buněčnou membránu a splývají s ní.

Během tohoto stadia je můžeme pozorovat na kůži a sliznicích tak, jak je zná i laická veřejnost.

Kategorizace herpetických virů

Herpes simplex virus se nazývá také HSV-virus. Dělíme ho na dva typy nebo podkategorie, které jsou si podobné.

• HSV-1 - Jedná se o herpes virus typ 1 a častěji se spojuje s infekcí na obličeji, rtu nebo na nose. Projevuje se bolestivým puchýřem, později vředem hojícím se strupem. Puchýř bývá unimorfní (jednotvárný). Průběh je lehčí než u jiných forem.
• HSV-2 - Herpes virus typ 2 se vyskytuje při genitálních infekcích. Postihuje stejně muže i ženy. Vzhledem k lokalizaci viru lze přenést také pohlavním stykem a průběh onemocnění je bolestivější. Projevuje se zánětem kůže a polymorfní (mnohotvárnou) tvorbou puchýřů v oblasti genitálií a řitního otvoru hojících se stejně jako u HSV-1 strupů.

Herpes zoster virus je takzvaný VZV-virus. Tento název ve zkratce pojmenovává původce onemocnění, a tím je virus planých neštovic nebo varicella zoster virus. Známe ho také jako pásový opar.

Tento název vznikl podle lokalizace puchýřů, které se nacházejí na kůži podél senzitivních nervů. Postižené místo je zarudlé s výsevem papulo-vezikulárních puchýřů pásově uspořádaných výlučně postihujících jednu stranu.

Kdy a kde se objevuje?

Herpes virus má dvě fáze. První je latentní (bezpříznaková) fáze, kdy se herpes sice v organismu nachází v blízkosti nervů, ale zůstává skrytý.

Navenek se neprojevuje a člověk ani neví, že ho má. V této fázi žádným způsobem neovlivňuje kvalitu života.

Při oslabení imunity se však virus reaktivuje, tedy se stává aktivním. Nastupuje druhá fáze – manifestní (navenek se projevující) fáze.

Herpes labialis

Labiální herpes nebo v překladu opar na rtu. Rty jsou z hlediska lokalizace oparu nejčastěji postiženým místem.

Lehce se šíří směrem k nosu nebo naopak dovnitř na jazyk a do celé dutiny ústní. Vzniká typicky při mírném brnění a pálení na rtu.

Postižené místo je citlivé na dotek s lokálním otokem. V oteklém místě se začínají vytvářet malé vezikulární puchýřky naplněné čirou tekutinou bohatou na miliony virů herpetu.

Jedná se o nejinfekčnější stadium. Puchýře praskají a vzniká krusta (strup) s následným hojením za možnosti vzniku jizvičky.

Herpes nasalis

Herpes nasalis je opar na nose, častěji v nosní dírce. Vzniká přímo tam nebo se sekundárně přenese z jiného ložiska, nejčastěji ze rtů.

Začátek, průběh i fáze hojení je stejná jako u labiálního oparu.

Herpes facialis

Herpes facialis znamená obličejový opar. Postižena bývá část obličeje v oblasti faciálního (obličejového nervu). Začátek je doprovázen brněním postižené části obličeje stupňujícím se do bolesti. Mění se v zarudnutí s výsevem puchýřů.

Herpes corneae

Herpes corneae způsobuje povrchovou keratitidu – herpes rohovky.

Trvá až několik měsíců a mívá za následek jizvy na rohovce, zákaly oka a následné zhoršování zraku.

Lehčí formy se hojí rychle.

Postižený má pocit, jako by měl něco v oku (prach, cizí těleso). To je citlivé, bolestivé se zvýšeným slzením. Bulbus (oční bělmo) bývá zarudlé jako například při oční infekci, což je způsobeno zvýšeným prokrvením.

Ztrácí se ostrost zraku, vidění je rozmazané a pacient je citlivý na ostřejší světlo (fotofobie). Na rohovce se nacházejí drobné vezikuly, které svým tvarem připomínají malé řetízky.

Stav může být spojen s otokem horního víčka a svěděním.

Herpes genitalis

Herpes genitalis je obzvláště nepříjemný právě pro lokalizaci výsevu.

Ta je v oblasti pohlavního ústrojí a může se šířit až k análnímu otvoru.

Častější je výskyt u jedinců s aktivním sexuálním životem.

Současně může probíhat i zánět močové trubice, u žen bývá přítomen výtok z pochvy.

Začíná nepříjemným svěděním. Připomíná různé záněty močové trubice nebo imituje jiná sexuálně přenosná onemocnění.

Nepříjemný je i z důvodů hygieny, jejíž dodržování je na těchto místech obzvláště obtížné.

Novorozenecký herpes

Perinatální/postnatální novorozenecký herpes je infekce, která se do těla novorozence dostává během intrauterinního (nitroděložního) vývoje nebo těsně po narození.

Zdrojem infekce bývá matka.

Projevit se může jako kožní forma. U novorozence však často dochází k různým komplikacím v závislosti na orgánu, který je postižen. Zjišťuje se meningitida, encefalitida, hepatitida, poruchy srážlivosti krve až diseminovaná intravaskulární koagulopatie (DIC).

Herpes zoster, tzv. pásový opar

Herpes zoster (pásový opar) se vyskytuje na těle v oblasti nervů většinou na zádech. Postižený pociťuje mravenčení v dané oblasti, které se mění v bolest silné intenzity.

Mravenčení (parestezie) jsou předzvěstí vzniku pásového oparu. Vystupňovaná bolest obvykle může vyzařovat až do hrudníki. Imituje běžnou bolest zad, zápal plic, ledvinovou bolest či akutní infarkt srdečního svalu.

V tomto stádiu bývá obtížně diagnostikovatelný pro běžného laika bez dalších vyšetření a projevů. Následně vzniká zarudnutí a již typický herpetický výsev na těle.

Projevy oparu

• Inkubační doba od nakažení se do prvních příznaků není více než 3 až 5 dnů
• Herpes se začíná projevovat napnutím kůže a jejím mírným pálením a brněním
• Kůže kolem a v místě svědění následně otéká a zčervená. Toto stádium většinou trvá do následujícího dne
• Potom se v místě svědění začne tvořit vezikulární puchýř naplněný čirou tekutinou
• Puchýřů je více. Mohou se slévat do větších a vytvářet i větší ložiska, která se při nesprávné péči hlavně při kontaktu rukou šíří do okolí nebo jsou přenesena na úplně jiné místo
• Jejich tvorba je doprovázena nepříjemnou bolestí
• Puchýřky 4.–5. den začínají praskat
• Tekutina, která se dostává na povrch, je plná virů
  • což znamená, že tato fáze je nejrizikovější k nakažení se, ale určitě ne jediná, jak bývá chybně popisováno na některých internetových stránkách
• Z prasklých vezikul se stává vřed s lokálním zánětem
• Vřed se hojí strupem, který je náchylný k praskání
• Tvoří se v něm drobné trhlinky s tendencí krvácet, doprovázené také bolestí
  • V tomto stadiu se opar buď zhojí, nebo recidivuje

+

Specifika symptomů závisí na lokalizaci a typu, jak bylo již výše uvedeno, například:

• Při očním herpetu bývá pocit cizího tělesa v oku, slzení, poruchy zraku
• Opar v uchu je doprovázen závratěmi, poruchami sluchu, nevolností až zvracením
• Herpes zoster postihuje hlubší vrstvy kůže, je rozsáhlejší a má dlouhé trvání. Hojí se velkými strupy, po kterých zůstávají jizvy
• Genitální herpes je doprovázen nepříjemným svěděním, výtokem z pochvy, záněty močové trubice s pálením při močení
  • výsev má tendenci šířit se směrem ke konečníku, při neléčení až na stehna

Jak se opar šíří?

Herpetický virus je velmi infekční, a to hlavně ve fázi, kdy se na kůži zjevují puchýře naplněné čirou tekutinou.

Není to však jediná infekční fáze.

K přenosu dochází slinami a přímým kontaktem. Může k tomu dojít například při líbání, je-li na rtu, nebo nepřímým kontaktem při napití se z láhve někoho, kdo má aktivní fázi herpetu, při použití jeho zubního kartáčku, příboru či rtěnky na rty.

Při genitálním herpetu to může být pohlavní styk.

Je možný přenos orálního ústního herpetu na genitálie, kožního na rty a naopak. Do těla se dostává přes sliznice, spojivky a porušenou kůži.

Rady, jak urychlit hojení a léčbu oparu

• Péče zaměřená na léčbu oparu by měla mít jednu hlavní zásadu, a to minimalizovat dotýkání se herpetu
• Velkou chybou je propichování puchýřů, po kterém se vysoce infekční tekutina přenáší i na jiná místa
• Po každém kontaktu je třeba si důkladně umýt ruce mýdlem, aby se zabránilo dalšímu šíření
• Postižené místo je třeba ledovat. Studené teploty lokálně zužují cévy, a tím zmírňují prokrvení v daném místě. Takto se zamezuje postupu viru, zmírňuje se průběh, zmírňuje se otok i bolestivost.

Domácí rady – bylinná léčba

Čištění oparu před lokální léčbou je vhodné čistou vodou, peroxidem vodíku nebo australským čajovníkovým olejem používaným také k léčbě.

Čistit a potírat herpes můžeme také tinkturami či odvary získanými louhováním listů nebo květů různých rostlin.

Čtěte také článek: Řepík lékařský, téměř všemocná rostlina. Jaké má účinky, co se sbírá?

Příznivé účinky některých z nich jsou uvedeny níže.

Nikdy však nesmíme zapomínat, že to není náhrada opravdové léčby oparu. Kromě léčby musíme myslet i na nastartování naší imunity.

Je vhodné zvýšit přísun zinku, selenu, lysinu, vitamínu C a vitamínů skupiny B.

Vyhnout bychom se naopak měli potravinám s vysokým obsahem argininu, jako je čokoláda, kola, kešu oříšky, pivo a jiné.

Které byliny jsou nejefektivnější při léčbě oparu?

• Na internetu se dočtete hodně o příznivých účincích aloe vera.

Aloe vera nebo i aloe pravá je keř, který svým vzhledem velmi připomíná kaktus. Jejím domovem je Afrika. Její léčivé schopnosti znali již staří Egypťané, o čemž svědčí různé dokumenty.

Ve starověkém Egyptě byla také nazývána rostlinou nesmrtelnosti a byla součástí pohřebních rituálů. Tradice říká, že aloe tvořila jednu ze zkrášlovacích substancí samotné Kleopatry.

Do Evropy se dostala prostřednictvím arabských obchodníků.

Má výborné protizánětlivé a hojivé účinky.

Uplatňuje se mimo jiné při zánětlivých, hnisavých onemocněních kůže či vředech. Hlavní léčivou složkou aloe je aloin. Je obsažen v masitých listech rostliny.

Kromě toho obsahuje i jiné vitamíny, minerály a enzymy. Bezpochyby se jedná o léčivou rostlinu, ale její účinky jsou převážně antibakteriální. To znamená, že při léčbě oparu je nejefektivnější ve fázi vředu nebo popraskané strupy, kdy je zvýšeno riziko sekundární bakteriální infekce.

Urychluje samotný proces hojení.

Používá se buď lokálně z čerstvě uříznutého listu aloe, nebo i celkově. Při oparu je lepší lokální aplikace, protože při celkovém užití se mohou projevit její projímavé účinky.

Doporučená denní dávka je 1/2 až 1 lžička u dospělého jedince.

Při předávkování se aloe během vnitřního užívání v nadměrných dávkách hrozí poškození ledvin. Tablety z aloe nebo čisté aloe se nedoporučuje těhotným ženám nebo při krvácivých stavech či onemocněních, jako je například menstruace, jiná gynekologická krvácení nebo aktuálně krvácející hemoroidy.

• Známe mnoho druhů. Každý druh má výrazné antimikrobiální, antivirotické a antimykotické účinky díky látce zvané alicin.

Řeč je o česneku kuchyňském (allium sativum).

Kromě již zmiňovaného alicinu obsahuje široké spektrum vitamínů (A, B, C, D), minerálních látek, stopových prvků, selenu, vápníku, sloučenin síry nebo jódu.

Využíval se již v dávné minulosti, stejně jako aloe již ve starověkém Egyptě, kde byl dávkován otrokům při stavbě pyramid na sílu a vytrvalost a preventivně proti různým chorobám.

Jeho antiseptické účinky byly využívány během obou světových válek. Během první světové války byl nejznámější antiseptikum, během druhé světové války (po objevení penicilinu) byl využíván v případě nedostatku penicilinu.

Je tak účinný, že je schopen usmrtit i rezistentní kmeny bakterií, jako je například známý multirezistentní zlatý stafylokok (staphylococcus aureus). Poradí si i s nejznámější kvasinkovou houbou druh candida albicans, která podle některých zdrojů podporuje vznik zhoubných nádorových buněk.

Je účinný v boji proti volným radikálům, slouží jako antidotum při otravách. Užívá se vnitřně požitím čerstvého stroužku (doporučuje se 2–3 stroužky denně) nebo se nařeže a použije se lokálně. Nařezaná strana se přikládá na postižené místo.

Přikládat můžeme také rozdrcený česnek. Postiženým místem rozumíme přímo herpes, bradavici, akné, vřed. Nejvýraznější účinky má v syrovém stavu.

• V popředí stále zůstává výrazně aromatický olej z čajovníku australského získávaný z divoce rostoucích stromů z východního pobřeží Austrálie – Melaleuca alternifolia známý jako tea tree oil.

Svou vůní připomíná eukalyptus. Původně jej používali domorodci k léčbě zranění, popálenin, ale i při nachlazení. Do Evropy byl přivezen významným objevitelem a mořeplavcem Jamesem Cookem.

Má antimikrobiální, antivirotické, antiseptické i antimykotické účinky poprvé zdokumentované v roce 1920 a momentálně i akceptované evropskou farmakologickou komisí. Řadí se mezi látky s potvrzeným terapeutickým účinkem.

Tea tree olej je 100% čistý olej získávaný lisováním s myrtovitých lístků z čajovníku australského. Je velmi účinný na kožní infekce, tedy i opary.

Je velmi šetrný k okolní pokožce, nezpůsobuje její dráždění. Výjimkou může být nadměrné používání u citlivých jedinců. Postižená oblast se doporučuje potřít tenkou vrstvou čajovníku bez přelepování. Použít lze i napařováním, případně je možné připravit si čajovníkovou koupel.

Vynikající je také koupel nohou hlavně při onemocnění způsobeném plísněmi.

Méně známé byliny vhodné i pro léčbu nebo dezinfekci oparu

• Historicky mladší a méně známá rostlina je echinacea purpurová (echinacea purpurea). Byla využívána původními obvyteli Severní Ameriky k hojení septických ran i při pokousání jedovatými hady posledních 100 let. Je to květ tmavě růžové barvy s chlupatými stonky a špičatými listy se zoubkovitými okraji.

Má široké spektrum využití.

Je účinná v boji proti více druhům bakterií, ale má i antivirotické účinky. Je dokázáno, že má schopnost zastavovat růst nádorových buněk. Při zevním použití hojí rány, vředy, vyrážky a pro svůj antivirotický účinek se využívá i při léčbě oparu.

Použít se může v syrovém stavu, jako odvar a v poslední době se s oblibou využívá jako součást mnoha mastí.

• Velmi známá houba pěstovaná původně v Japonsku se nazývá houževnatec jedlý/šíi-take (tentinus edodes). Používá se většinou celkově jejím požitím.

Podle některých neověřených zdrojů dokáže "prodlužovat život" pro její výrazné regenerační účinky při pravidelné konzumaci. Tento názor postupně zahlcuje i civilizované země. Zda je tato informace pravdivá, nebo ne, můžeme jen diskutovat.

Nezpochybnitelné a také ověřené jsou však protivirotické, protisklerotické, antialergické a také protinádorové účinky této houby. Doporučuje se konzumovat ji pravidelně jako preventivní opatření. Používají se však také tinktury většinou při chřipce nebo v syrovém stavu při alergiích či nádorových onemocněních.

Jak bylo výše uvedeno, je spíše součástí prevence než léčby.

Doporučuje se i při herpetických výsevech jako součást stravy s antivirovým účinkem, nikoli však léčba. Jejími hlavními účinnými složkami jsou polysacharidy, lentinany či alkaloid eritadenin.

• Mimořádně široké využití mají účinky bazalky královské z latiny ocimum basalicum (okimon – vonět, basilikos – královský). Zemí původu této léčivé byliny je Indie.

Je typická svojí specifickou a silně aromatickou vůní a známá hlavně jako dochucovadlo (koření) využívané převážně v gastronomii.

Obsahuje bazalkový kafr, éterický olej, silice, glykosidy, tanin, flavonoid, cineol a jiné. Při celkovém požití působí protizánětlivě a při vyplachování úst se uplatňuje při různých lokálních onemocněních a zánětlivých procesech v dutině ústní, ale i jiných kožních zánětech.

Při herpetu se doporučuje také až ve fázi hojení.

• Odpradávna se jí připisovala magická síla, byla využívána k odhánění zlých duchů. I dnes v jejím výsevu hledáme čtyřlístky, které jsou symbolem štěstí a zajišťují osobní ochranu. Tato mystická rostlina se nazývá jetel luční (trifolium pratense).

Vyskytuje se zejména v Evropě, ale znají ji i v Africe.

Obsahuje pryskyřice, silice, tanin, flavonoidy, glykosidy, třísloviny, barviva, fenolické látky a různé jiné látky, jejichž kombinace je šetrná a neagresivní pro úpravu správné funkce orgánů a orgánových systémů.

Má dezinfekční účinky, proto lze využít k vyčištění herpetu. Působí i proti otoku a silnější odvary jsou účinné při léčbě hnisavých ran, oparu, akné či ekzémů.

• V alpských oblastech, častěji v subalpínském pásmu, hlavně nížinách, na Balkáně a ve východní Evropě můžeme nalézt úročník bolhoj, latinsky anthyllis vulneraria. Vzhledově je to žlutý jetel s chlupatými lístky jemně stříbřité barvy.

V medicíně se téměř nevyužívá. V lidovém léčitelství je však tato rostlina, hlavně její žluté květy (po sušení hnědé), velmi známá a využívaná pro příznivé protizánětlivé účinky.

Obsahuje organické kyseliny, silice, cukry, saponiny, antokyany a jiné. Tyto látky působí hlavně dezinfekčně, proto vývar lze využít i k čištění oparu před samotnou léčbou.

Při zevním použití pomáhá při kožních onemocněních a ranách od oparů, vředů, zanícených a mokvajících ran, dekubitů, abscesů až ošetřování popálenin či omrzlin.

Výhodou je, že nemá nežádoucí účinky závažnějšího charakteru a lze jej použít celkově i u dětí či těhotných žen.

• Bříza převislá (betula pentulatrom) je velmi dobře známý strom dorůstající až do výšky 25 metrů. Terapeutické využití mají hlavně její listy, ale občas se využívá i kůra břízy či poupata.

Listy se suší a mají vysoký obsah vitamínů, minerálů, organických kyselin, cukru, silic, flavonoidů, saponinů, tříslovin či betulalbinu.

Odvar připravený z této rostliny působí antisepticky a protizánětlivě.

Používají se hlavně zábaly, ale i rozdrcené listy na odřeniny, rány, ekzémy, lišeje i na hnisavé záněty kůže, které mohou vzniknout při sekundární infekci herpetu bakteriální infekcí.

Farmakologická léčba oparu

• Největší význam v léčbě oparu mají antivirotika. Samotný efekt léčby je podmíněn několika faktory – v neposlední řadě i časem, kdy jsme si antivirotika nasadili.

Nejefektivnější léčba je ta, která byla podána do 72 hodin.

Dávka antivirotika musí být dostatečná. Nejčastěji používaným antivirotikem je aciklovir, což je vlastně acyklický analog guanosinu. Je vhodný i pro pacienty trpící imunodeficientním onemocněním (například u pacientů s AIDS). Známý je pod názvem herpesin a lze jej dostat ve formě tablet nebo krémů.

• Vylepšeným prekurzorem acikloviru je valaciklovir. Je mnohem účinnější, není třeba jej podávat tak často jako aciklovir, ale je méně dostupný kvůli vyšší ceně.

Je vhodný k zabránění růstu a usmrcování virů herpes simplex (herpes simplex, pásový opar, opar rohovky, genitální opar), varicella zoster a cytomegalovirů.

Nedoporučuje se dětem mladším 12 let, těhotným a kojícím ženám. Rovněž se nedoporučuje při plánování těhotenství.

• Další alternativou je brivudin známý také jako zovudex. Je to léčivo zastavující rozmnožování herpetického viru. Na rozdíl od acikloviru jej nemohou užívat lidé s onemocněním imunitního systému, rovněž lidi, u kterých probíhá současně chemoterapie.

Jeho užívání může mít v tomto případě závažné následky končící až smrtí.

• Při léčbě jednoduchého oparu je aciklovir velmi účinný a jeho preparáty jsou volně dostupné bez lékařského předpisu. V případě recidivujícího, prolongujícího (přetrvávajícího) herpetu je vhodné poradit se se svým lékařem, který určí správnou léčbu.

Výše popsané domácí recepty jsou jen doplňující možností léčby oparu nebo slouží jako vhodná dezinfekce před samotnou léčbou.

Je nutné si uvědomit, že samotnou farmakologickou léčbu i přes silné účinky bylin ty nemohou nikdy nahradit. Je to proto, že účinné látky, které jsou v mastích proti herpetu obsaženy, působí přímo proti konkrétnímu viru.