Agresivita u dětí. Jak zvládnout nezvladatelné dítě?

Možná nejeden z vás kroutí hlavou při faktu, že agresivita je přirozenou výbavou člověka. Každý z nás ji v sobě v určité míře a intenzitě nosí. Ale to, do jaké míry ji projevíme navenek, závisí na mnoha faktorech. Agresivní chování je vnitřní tendence jedince reagovat nebo dosáhnout svého cíle útočným způsobem, což bylo v minulosti nutné pro samotný rozvoj lidstva.

Do jisté míry ji lze chápat jako nástroj přežití a překonávání překážek kladených životem. Jako všechno, i agresivita má své hranice. Za patologickou ji považujeme v okamžiku, kdy je nadměrná, nevhodná, nedostatečně socializovaná a působí výrazně destruktivně s negativním dopadem na pacienta a jeho okolí.

Tip: Agresivita. Co na tento problém říkají psychologové?

Společnost a normy chování

Co je dobré a co špatné? Jaké chování je pro společnost přínosné a přijatelné a které naopak ne? Myslím, že toho si je vědom každý dospělý a jen trochu inteligentní jedinec. Už malé děti umí rozlišovat mezi dobrem a zlem, i když si možná zcela neuvědomují celkový dopad svého jednání. S postupným vývojem si začínají i děti uvědomovat důsledky a jsou vedeny k dobrému chování (ve funkčních rodinách).

Každá společnost má své normy chování, zvyky, tradice a zákony. Ty si osvojila s časem a rozvojem. Pravidla fungující společnosti jsou dána tak, aby byla zachována rovnoprávnost, možnost vlastního názoru a rovné podmínky pro všechny.

Všichni ale víme, že z různých důvodů tomu tak není. Ne vždy je to možné. Právě narůstající rozdílnost mezi lidmi velmi ovlivňuje jejich myšlení a chování. S rostoucí rozdílností narůstá také počet psychických poruch, rozvinutých psychiatrických onemocnění a sebevražd.

Dítě a negativní model chování

Když dítě vyrůstá v sociálně či ekonomicky neprosperující domácnosti, je mnohdy svědkem hádek, bitev, alkoholismu, rozvodů a jiných negativních faktorů. Tyto modely chování si postupně osvojuje a vidí je jako normální. Často proto vyčnívá ze společnosti, když naučené chování není v souladu se společenským chováním v dané zemi.

V nefunkčních rodinách bývá dítě svědkem agresivního chování mezi členy rodiny. Někdy je agresivní chování namířeno vůči dítěti. Tento negativní vzor v něm může pevně zakotvit a časem se projevit v nepřijatelném chování samotného dítěte.

Důležité: Chcete-li vychovat dítě dobře, musíte nejprve začít od sebe! Zamyslete se: kolik hádek a sporů vidělo vaše dítě? Minimalizujte je nebo si hádky vyříkejte mimo zrak vašeho dítěte.

Projevy agresivního chování dítěte

Dospělí si svou sílu mnohdy dokazují agresivním chováním. Vzhledem k právnímu systému jde většinou o verbální agresivitu, protože se nechtějí dostat do potíží a soudních sporů. Převážně méně inteligentní nebo závislí jedinci přecházejí na fyzickou agresivitu. Dochází tak k fyzickým napadením, těžkým ublížením na zdraví – tedy kriminálnímu chování.

Zajímavé: Navzdory raritnosti existuje několik případů agresivního chování dětí až s následkem smrti. V roce 1993 se tehdy jen desetiletí kamarádi Jon Venables a Robert Thomson dopustili ohavného, agresivního činu. Před supermarketem unesli dvouleté miminko Jamese. Mučili ho, kapali mu do očí neznámou tekutinu a nakonec batole cihlami a kovovými tyčemi ubili k smrti.

U dětí většinou dochází k menší agresivitě, kterou samozřejmě navenek projevují jistým způsobem. Nesmíme si však plést přechodné agresivní chování dítěte (agrese) s agresivitou jako takovou z důvodu vynucení si pozornosti nebo získání oblíbené hračky. Agresivní chování je charakteristické dlouhodobým, vnitřním nutkáním dítěte reagovat útočně v různých situacích.

Rozdíl mezi agresí a agresivitou je v délce a intenzitě tohoto chování. Agresivitu jako takovou lze definovat jako povahový rys jedince, a nejen jako přechodný stav.

Příznaky agresivity u dětí:

• dlouhodobé, útočné reagování (i v případě, že situace to nevyžaduje)
• návaly neopodstatněné/málo opodstatněné zlosti
• náchylnost k agresivnímu chování v různých situacích
• úmyslnost chování a jeho opakování
• manipulativnost chování, dávání příkazů
• mobbing - pomluvy, zesměšňování jiných
• slabý vztah k tvoření, tendence k ničení
• fyzické napadání jiných dětí, rodičů ale i sebe
• týrání zvířat, radost z utrpení
• zastrašování, šikana až týrání mladších a slabších dětí
• asymetrie chování (silný/slabý)
• childgrooming - sexuální zneužívání u dětí (většinou se vyskytuje u dospělých)

Co je příčinou agresivního chování dítěte?

Agresivitu máme v sobě zakořeněnou od narození. U někoho se projeví méně, u jiného víc. U každého se ale nějakým způsobem projeví navenek, ať chceme, nebo ne.

Tyto projevy lze zachytit již v útlém dětství. Dítě stejně jako dospělý má své potřeby a touhy. Když jich nedosáhne dobrovolně, používá jisté formy nátlaku a násilí na rodiče. Typický je pláč a křik, házení sebou o zem, dupání, škubání vlasů, škrábání či údery.

Intenzita projevů a jejich četnost závisí na různých aspektech. Jedním z takových aspektů je genetická predispozice, tedy genetická výbava dítěte. Dále jsou to sociální aspekty jako například vliv rodičů a ostatních lidí, se kterými přichází pravidelně do kontaktu.

V neposlední řadě může mít vliv na chování a agresivitu také onemocnění či úraz. Lze sem zařadit například autismus, Aspergerův syndrom, ADHD, jiné poruchy učení, úrazy mozku nebo jeho záněty.

Tabulka s příčinami agresivity

Vliv genetických faktorů na projevy agresivity

Vliv dědičnosti na agresivitu je vědecky prokázán. Bylo provedeno několik odborných studií, které tento fakt nezpochybnitelně dokázaly. Výzkumy se týkaly vztahu mezi katechol-O-methyltransferázou (enzym rozkládající katecholaminy – neurotransmitery adrenalin, noradrenalin, dopamin) a polymorfismem (současný výskyt dvou nebo více geneticky podmíněných fenotypů).

Biologické rysy si přinášíme na tento svět již od svých rodičů. Jedná se o faktory, které mohou značně podmiňovat další vývoj dítěte. Genetika tvoří až 60 % z celkového počtu příčin agresivního chování u dětí. To ovšem bezpodmínečně neznamená, že dítě bude agresivní jen proto, že byl agresivní jeho biologický otec. Dobrá výchova a bezproblémová socializace jsou v tomto směru významné.

Organická onemocnění, úrazy a jejich vliv na chování

Slyšeli jste už někdy o někom, kdo měl těžký úraz nebo překonal závažná onemocnění a od té doby je z něho jiný člověk? Teď nemám na mysli člověka, který se vyléčil z rakoviny prostaty a od té doby chodí každou neděli do kostela. Řeč je o onemocněních či úrazech, které přímo působí na centrální nervovou soustavu a anatomicky nebo funkčně poškozují mozek.

Může se jednat o zhoubný nebo nezhoubný nádor na mozku, cystu, absces či kostní výrůstek tlačící na mozkový parenchym. Stejně tak zánětlivá onemocnění, jako je zánět mozkových blan a mozku, ho mohou poškodit. Stejný dopad mohou mít i úrazy hlavy a mozku, jako jsou impresní fraktury lebky (vpáčené směrem dovnitř) s mechanickým útlakem mozkové tkáně nebo poúrazová (i spontánní) mozková krvácení a sraženiny.

Zajímavé: Agresivita na organickém podkladu je velmi obtížně ovlivnitelná. V některých případech je nutná hospitalizace na psychiatrické klinice.

Psychiatrická onemocnění a agresivita

Psychiatrická onemocnění mohou být u dítěte geneticky dána, ale také se mohou projevit i později vlivem prostředí a špatného socioekonomického zázemí. Geneticky podmíněná psychiatrická onemocnění jsou například mentální retardace různého stupně, syndrom fragilního X chromozomu, autismus, Aspergerův syndrom, ADHD, poruchy učení, jiné poruchy chování, paranoidita či schizofrenie.

Psychické onemocnění rozvinuté během života je důsledkem nedostatečné péče rodičů v domácím prostředí, šikany ve škole, nezapadnutí do kolektivu, záškoláctví, kriminality. Tyto faktory na sebe vzájemné navazují. Dítě často propadá drogám, které mohou stav vyvolat i prohloubit.

Sociální aspekty v problematice agresivního chování

Hned po genetice má druhé místo v problematice agresivního chování dětí právě sociální zázemí. Ne každé dítě se rodí do rodiny se stejnými možnostmi a pozitivními charakteristikami příbuzných. Dítě se během celého svého vývoje učí a vzorce chování přebírá v první řadě od svých rodičů. Osvojuje si je a postupně si vytváří svoji vlastní osobnost a identitu.

V předškolním a školním období na něj mají velký vliv vrstevníci a učitelé. Negativní vzorce chování převzaté od učitele jsou málo pravděpodobné. Vrstevníci však mohou vaše dítě výrazně ovlivnit. Je potřeba si uvědomit, že spolužáci vašeho dítěte jsou z různých sociálních vrstev. To může být problém, protože právě děti z nefunkčních rodin si mohou svou sílu dokazovat právě ve škole. Mohou se tak stát nechtěným idolem pro vaše dítě.

Jak správně působit na dítě bez fyzických trestů?

Je vaše dítě agresivní navzdory plnohodnotnému životu, který mu dáváte? Má dlouhodobě záchvaty zlosti, bouchá se o zem, křičí, pláče a vy si s ním nevíte rady?

Co s takovým dítětem? Zde najdete pár rad, jak působit na dítě bez násilí a fyzických trestů. Samozřejmě je třeba si uvědomit, že správná výchova je nejen dlouhodobý, ale celoživotní proces. Co vidí dítě doma, si bere s sebou do života.

Zlo plodí jen zlo. To platí i při výchově dítěte. Fyzickými tresty dosáhnete pouze toho, že se jeho chování zhorší. Na začátku může být jeden pohlavek prospěšný. Pokud však agresivita u dítěte přetrvává, fyzické tresty jsou pravidelné a neúčinné. Dítě z nich nemá strach, je otupělé a zvyklé.

Než začnete dítě převychovávat, musíte si být jisti, že tyto agresivní projevy nejsou z důvodu vážnějšího onemocnění. Všímejte si vašeho dítěte, nepřehlédněte důležité detaily.

Buďte svému dítěti autoritou i vzorem

V nižším věku u malých dětí je rodič autoritou přirozeně. Malé děti znají jen jeho, učí se od něho, respektují ho. Věkem a vývojem však poznávají i jiné lidi, ostatní příbuzné, jiné děti, kamarády, učitele. Jednoduše řečeno poznávají svět, socializují se. Vidí věci, které možná doma neznaly. Vidí jiné vzorce chování, získávají znalosti a zkušenosti.

Pokud jsou tyto vzorce chování pro dítě prospěšné v dalším vývoji, není problém. Ten nastává, když přestanou vnímat jako autoritu rodiče a vytvoří si novou. Vždy jde o existující bytost, která má na dítě z nějakého důvodu vliv. Většinou to bývá oblíbený učitel, což je v pořádku. Rovněž to ale může být spolužák, který ve škole či školce působí jako ikona tím, že si dokazuje sílu. Většinou se jedná o problémového jedince, který si ve škole vymáhá to, co nemá doma.

Jak být pro dítě číslem jedna?

Být a setrvat autoritou pro vaše dítě chce spoustu námahy. V první řadě se o to musíte snažit a opravdu to chtít. Nesmíte jednat násilně. Dítě pozná, o co vám ve skutečnosti jde. Pozitivním aspektem je i práce rodiče. Když je například otec policista nebo požárník, dítě ho pokládá za hrdinu. Uchovejte atmosféru v tomto duchu. Řekněte svému dítěti, koho jste dnes zachránili a jak pozitivní vliv to má pro společnost.

Nemáte významnou práci? Nevadí. Ukažte svému dítěti své schopnosti i přes nepříznivou situaci. Ukažte mu skutečné hodnoty, které dělají člověka člověkem. Naučte ho lásce, úctě a upřímnosti. Vysvětlete mu to na příkladech. Vaše dítě na vás bude pohlížet jako na hrdinu.

Mluvte se svým dítětem, vysvětlujte

Komunikace je důležitá ve všech interpersonálních vztazích. Platí to také ve vztahu matka–dítě. S dítětem je třeba o všem otevřeně mluvit, vysvětlovat mu vše, na co se ptá. Odpovědi by měly být akceptovatelné vzhledem k věku dítěte.

Hlavně při nebezpečných činnostech je důležité vysvětlit dítěti rizika dané činnosti, příčinu a následek. Někteří rodiče chtějí chránit své dítě tím, že mu neřeknou negativní dopad, aby ho nevystrašili. Psychologové ale tuto alternativu moc nepreferují.

Pokud najdete 10leté dítě, jak zkouší kouřit, ukažte mu na obrázku nebo na internetu jiné dítě s rakovinou. Pokud má tendenci lézt po stromech nebo vysokých zdech, najděte na internetu jiné dítě, které po pádu zůstalo na vozíčku. Dbejte na to, aby vás pozorně poslouchalo. Když je zaměstnáno jinou činností, nemá to význam.

Dalším atributem jsou činnosti, které mají smrtelné následky. Také o smrti by mělo mít dítě informace. Samozřejmě vše postupně a s mírou. Je lepší, když dostane všechny informace od rodiče, než by se to mělo dozvědět jinde.

Nikdy nelžete

Jak se říká, lež má krátké nohy. Toto rčení nevzniklo jen tak. Předpokladem každé lži je odhalení. V případě odhalení ztrácí ten, kdo lhal, jakoukoli vážnost. Znovu vypěstování důvěry je namáhavé, někdy nemožné. Neukažte se nikdy v očích vašeho dítěte jako lhář. Můžete jím zůstat do konce života.

Pokud dítě odhalí lež jednou, dvakrát, vícekrát, ztratí ve vás důvěru. A nejen to. Přestane vás akceptovat, vážit si vás. Přestane poslouchat, agresivní chování se může prohloubit. V tomto případě je náprava těžká až nemožná.

Ignorace. Ano, nebo ne?

Ignorace je možná až příliš silné slovo ke vztahu s dítětem. Za určitých okolností bývá zcela osvědčenou metodou, jak dítě zvládnout. Platí to hlavně v období vzdoru (3 roky až 9 let). Samozřejmě to neznamená, že nyní máte své dítě ignorovat úplně, nevšímat si jeho potřeb. Také by neměla být pravidelná, protože dítě potřebuje cit.

Bývá ale nezbytná v situaci, kdy vám mohou prasknout nervy, dítě neustále vzdoruje, kope, bojuje s vámi a křičí. Pokračujte v běžné činnosti, dítěte si nevšímejte, tvařte se, že vám jeho křik nedělá žádný problém, zachovejte ledový klid. Možná to nebude hned, ale věřte, že ho to přestane bavit. Až utichne, promluvte si s ním o tom, co se stalo a proč.

U menších dětí je vhodné dát je na bezpečné místo, tak aby vás neviděly, a nechat vyplakat. Nejedné matce pláč možná trhá srdce, ale to zvládnete. Dítě zjistí, že ničeho nedosáhlo, a přestane.

Odměňujte vaše dítě, pokud si to zaslouží

Vhodné je vyjednávání s dítětem. Samozřejmě jen do jisté míry a v určitých situacích. Vyjednávání může být pozitivní, ale i negativní. Dovolte mu večer sledovat televizi, pokud celý den poslouchalo. Nedovolte mu to, pokud neposlouchalo a házelo sebou o zem. Nenechte se obměkčit ani tím, že se bude domáhat a opakovaně plakat.

Odměnou pro dítě může být také sledování oblíbené pohádky, sladkost, nová hračka nebo výlet do zoo. Možností je mnoho. Je třeba si jen všímat, co vaše dítě chce a co ho baví. Podle odborníků by ale vyjednávání nemělo být časté, protože podkopává autoritu. Někdy je třeba dát dítěti jasně najevo, kdo je zde šéf, a zaujmout striktní stanovisko. Hlavně v situaci, kdy chce dítě dělat něco, kde by se mohlo zranit nebo kde by mu mohlo hrozit nebezpečí.