Onemocnění vnitřního ucha

Nemoci vnitřního ucha postihují vnitřní část ucha, která má senzorickou funkci a také hraje významnou roli při udržování rovnováhy těla. I proto se onemocnění vztahují právě k narušení těchto dvou základních funkcí tohoto orgánu, který se nachází v spánkové kosti. Ve vnitřním uchu je uložen vlastní sluchový orgán a rovnovážný orgán pro vnímání polohy rovnováhy těla. Vnitřní ucho tvoří kostěný labyrint a blanitý labyrint.

Samotný kostěný labyrint ve vnitřním uchu má ještě centrální dutinu, je zde i část zvaná hlemýžď ​​a tři polokruhovité chodbičky. V hlemýždi je uložen Cortiho orgán, což je vlastní orgán sluchu obsahující receptorové buňky sluchu. V rámci vestibulárního systému jsou podstatnou částí rovnováhy dutina s váčky a polokruhovité chodbičky a polokruhovité kanálky. Případné problémy ve vnitřním uchu se projevují zhoršením sluchu, rovnováhy a člověk může mít i závratě.

Je několik druhů onemocnění, která mohou postihnout vnitřní ucho. Některé způsobují poruchy sluchu a snížení vnímání sluchu, pro jiné jsou typické závratě a důsledkem nemoci je narušena rovnováha. Samozřejmě někdy se může v této části ucha vyskytnout i zánět. Stavba ucha je poměrně složitá a dává možnost vzniknout více chorobám, přičemž několik z nich umí současná medicína řešit jen symptomaticky, jiné však umí léčit úplně, a to včetně příčiny.

Otosklerózy a příbuzné choroby

Vnitřní ucho postihují například onemocnění způsobená poruchami metabolismu, například jsou to otoskleróza a otospongióza, neobliterující otoskleróza, obliterující otoskleróza, kochleární otoskleróza, která může postihovat kostěné pouzdro labyrintu nebo závity hlemýždě, také jiné druhy specifikovaných a nespecifikovaných otoskleróz. Jedná se v zásadě o nemoci způsobující sklerotizaci kostí v uchu, kdy dochází ke zhoršení přenosu zvuku a někdy i ke ztrátě sluchu.

Samotná otoskleróza je nemoc vnitřního ucha, při které dochází k abnormálnímu růstu kostí v blízkosti vnitřního i středního ucha, což způsobuje převodovou poruchu sluchu, kdy se zhoršuje přenos zvuku do vnitřního ucha, ale i percepční poruchu sluchu, kdy dochází k postižení vnitřního ucha a někdy až k hluchotě. Častěji postihuje otoskleróza lidi ve středním věku a ženy, přičemž jde o degenerativní chorobu kostěného labyrintu.

Otoskleróza sice postihuje jen půl procenta populace, ale je zároveň poměrně častým onemocněním v rámci problémů ve vnitřním uchu. Nejčastěji důsledkem nemoci dochází k postupné ztrátě sluchu, ale někdy se může objevit jako příznak i menší motání hlavy. Léčba otosklerózy vyžaduje náročný chirurgický zákrok, kdy dochází k nahrazení třmínku a k implantování umělé náhrady. Konzervativní formy léčby otosklerózy neexistují.

Ostatní druhy otoskleróz mohou postihovat oválné okénko, například neobliterující i obliterující otoskleróza. Samotné kostěné pouzdro labyrintu nebo hlemýždě zase postihuje kochleární otoskleróza. Při této poruše sluchu, která znamená vážné narušení sluchu, dochází k poškození vláskových buněk a příčin může být více, od vrozených vývojových vad až po jiné nemoci vnitřního ucha chronického, toxického nebo akutního typu.

Poruchy vestibulární funkce

V rámci vestibulární funkce, jejímž cílem je hlavně udržování rovnováhy a správné polohy hlavy a těla, dochází také k řadě onemocnění a k poruchám, které se projevují nekontrolovatelnými závratěmi. Patří sem například Meniérova choroba, hydrops labyrintu, Meniérův syndrom, ale i benigní paroxysmální polohové vertigo, vestibulární neuronitida, Lermoyezův syndrom, aurální, otogenní a periferní vertigo.

Meniérova choroba může postihovat jedno nebo obě uši, přičemž jde o poruchu, která se projevuje různými ušními šelesty a zvoněním, proměnlivými poruchami sluchu, ale zejména nepříjemným točením hlavy, závratěmi, zvracením a ztrátou rovnováhy. Nemoc postihuje stejně muže i ženy, a to nejvíce ve středním věku, přičemž přestože je známá již více než 150 let, stále není známa přesná příčina, která ji způsobuje. Příznaky nemoci se vracejí opakovaně.

Právě tím, že se toto onemocnění projevuje záchvaty točení hlavy a problémy s rovnováhou, je nemoc nepříjemná, přičemž jde o onemocnění, které současná medicína ještě neumí řešit kauzálně, a proto je terapie symptomatická, zaměřená na zmírnění nepříjemných klinických symptomů. Přestože je možné absolvovat i konzervativní léčbu medikamentózní formou, závratě umí odstranit pouze operace, avšak i v tomto případě se nejedná o odstranění příčiny.

Vestibulární schwannom je také jedno z onemocnění spadající pod poruchy vestibulární funkce, přičemž nejde přímo o onemocnění ucha, ale o poruchu hlavového nervu, který se ve vnitřním uchu nachází. I v tomto případě je přesná příčina poruchy nervu neznámá, avšak jde o poruchu sluchově rovnovážného nervu, a tak se nemoc projevuje zejména problémy s rovnováhou a také percepční nedoslýchavostí, kdy člověk neslyší zvláště tiché zvuky.

Tento schwannom je vlastně nezhoubný nádor, který se musí odstranit jedině operační cestou, i když díky moderním možnostem již není zapotřebí klasický chirurgický zákrok, ale lze odstranit nádor i ozařováním. Obvykle je nemoc velmi dobře léčitelná a po odstranění nádoru příznaky pominou. V tomto případě tak na rozdíl od Meniérovy choroby lze odstranit příčinu, a proto je i výhledově léčba úspěšnější, zejména při časné diagnóze.

Podobnými příznaky jako Meniérova choroba se projevují i ​​jiná onemocnění vestibulární funkce v rámci vnitřního ucha, například i Lermoyezův syndrom, pojmenovaný podle francouzského lékaře. Tento syndrom je také charakteristický snížením sluchových schopností a akutními záchvaty točení hlavy. Také různé druhy vertiga, které se projevují nekontrolovatelným točením hlavy a nevolností, mohou postihovat nervy nebo rovnovážný aparát v uchu.

Poruchy labyrintu

Mezi poruchy labyrintu nejčastěji patří různé dysfunkce nebo záněty. Obvykle se tyto problémy projevují zejména zhoršením sluchu, někdy dokonce jeho úplnou ztrátou. Mezi nemoci, které se zařazují do poruch labyrintu, patří labyrintitida, fistula labyrintu a různé druhy chorob způsobující dysfunkci labyrintu. Nejčastěji je dysfunkce labyrintu související s poruchami vnímání, takže sem patří hypersenzitivita, hypofunkce a úplná ztráta funkce.

Zánět vnitřního ucha se nazývá také labyrintitida a jde o těžkou nemoc, která může v případě komplikací vést dokonce až k hluchotě. Zánět je většinou vyvolán zánětem ve středním uchu, kdy se bakterie dostanou přes blanitá okénka spojující tyto dvě části ucha přímo do labyrintu, kde způsobí zánět. Typicky se nemoc projevuje bolestmi, závratěmi, zvracením a poruchami koordinace, ale ne vždy je přítomen příznak bolesti, častokrát zánět probíhá bez ní.

Obvykle postihuje tento zánět jen jedno ucho, ale v některých případech může jít i o zánět obou uší. Vzhledem k tomu, že se jedná o bakteriální chorobu, je nutné na léčbu nasadit antibiotika a zároveň je třeba během léčby odpočívat na lůžku, aby se zbytečně nestaly závratě příliš velkou komplikací. Klasická konzervativní léčba obvykle stačí k vyřešení tohoto zánětu, ale pokud jde o těžší průběh nemoci, je zapotřebí někdy i chirurgický zákrok.

Problémem je i píštěl labyrintu. Jedná se o získaný defekt kostěné stěny labyrintu ve vnitřním uchu a obvykle toto onemocnění vzniká také jako komplikace středoušního zánětu, konkrétně chronického hnisavého zánětu. Píštěl se může vyskytovat v různých částech labyrintu, ale nejvíce případů se vyskytuje v laterální polokruhovité chodbičce. Nemoc má někdy asymptomatický průběh, takže nezpůsobuje pacientovi velké problémy, ale ve většině případů se projevuje.

Nejčastěji dochází k percepční nedoslýchavosti na některé tóny a hladiny zvuku a přítomny jsou i závratě. Tento patologický stav lze léčit jedině chirurgickou operací, přičemž jsou dvě varianty zákroku. Při jedné se ponechává matrix cholesteatomu v oblasti píštěle, u druhé se komplexně odstraňuje. Operace je riziková z hlediska rizika postižení funkce vnitřního ucha, kdy hrozí buď dlouhodobá percepční nedoslýchavost, nebo výjimečně hluchota.

Labyrint mohou postihnout i různé dysfunkce, jeho nedostatečná funkce vlivem patologických zánětlivých i nezánětlivých příčin, případně jeho nadměrná senzitivita, například i na základě alergických reakcí. Nejtěžší poruchou je úplná ztráta funkce labyrintu, což se podobně jako jiné poruchy v této oblasti vnitřního ucha projevuje částečným zhoršením nebo částečnou ztrátou sluchu a také poruchou koordinace rovnováhy a točením hlavy.

Poruchy způsobené vlivem hluku

Hluk dokáže také způsobit velké problémy se sluchem, a to zejména ve vnitřním uchu. V podstatě je možné poškození akutního nebo chronického typu. Při akutním se jedná o tzv. akutní akustické trauma, kdy byl člověk sice krátkodobě, ale nadměrně vystaven hluku. Jedná se už o hranice zvuku nad 120 dB, které běžné ucho vydrží jen 10 až 15 sekund. U chronického typu poruchy sluchu jde o chronické akustické trauma, kdy stačí zvuk už jen nad 90 dB.

Při akustickém poškození způsobeném akutní příčinou, například petardou nebo silným výbuchem, je nutné co nejdříve vyhledat lékaře, který provede vyšetření a okamžitě nasadí glukokortikoidní léčbu. Tato léčba je protizánětlivá a dává lepší šanci na regeneraci sluchových buněk v uchu. V tomto případě doslova rozhoduje každá hodina a pokud člověk zmešká obvykle prvních 24 hodin až 48 hodin po způsobení problému, šance na léčbu rapidně klesnou.

Chronické poškození je způsobeno dlouhodobějším vystavením uší nadměrnému hluku a může se jednat například i o pracovní činnost v náročném prostředí, kdy si člověk nedostatečně chrání sluch. Zde sluch odchází postupně, na rozdíl od akutního případu, kde se pískání v uších nebo nedoslýchavost projevují s akutním a intenzivním náběhem. Při chronické formě se používá také konzervativní medikamentózní terapie, případně se léčba doplňuje podobně jako při akutním traumatu pobytem v hyperbarické komoře, která zlepšuje prokrvení a obnovu sluchových funkcí.