Onemocnění vnějšího ucha

Nemoci vnějšího ucha se týkají různých druhů zánětů jak vnějšího ušního boltce, tak zvukovodu, jakož i chronických nezánětlivých onemocnění ušního boltce, hrotu ucha a vnějšího zvukovodu. Onemocnění týkající se této části ucha nejčastěji postihují právě pokožku, kde mohou probíhat infekční i neinfekční změny, a to jak akutního, tak chronického a dlouhodobého charakteru. Někdy se dokonce vytvářejí vřídky, abscesy nebo jiné změny na pokožce.

Vnější ucho tvoří ušní boltec, vnější zvukovod a bubínek. Ucho má chrupavčitou část kromě lalůčku ušního boltce, kde se chrupavka nenachází, přičemž jemná a měkká chrupavka na uchu umožňuje jeho flexibilní otáčení. Vnější sluchovod, respektive zvukovod nebo sluchový kanálek, je trubice tvořená jak kostěnou, tak chrupavčitou částí. U dospělého člověka je zvukovod dlouhý kolem 3 cm a má samočisticí schopnost, kdy vypuzuje nečistoty směrem ven.

Přesto mnoho onemocnění je problematických právě v důsledku ucpání zvukovodu ušním mazem. Na konci zvukovodu je bubínek, který je zároveň hranicí mezi vnějším a středním uchem. Bubínek je vazivová jemná blanka silná 0,1 mm, přičemž zdravá barva bubínku je šedavá a bubínek je lesklý. Zvuk, který člověk slyší, prochází zvukovodem a naráží do bubínku, který zvukový signál zesílí a předá dál. Případné problémy se tak často projevují zhoršením sluchu.

Abscesy, vřídky, karbunkuly a furunkly

Na vnějším uchu, ale například i v jeho těsném a blízkém okolí se mohou tvořit různé kožní a podkožní útvary. Jde například o vřídky, různá zánětlivá ložiska, hnisající místa s infekcí a také nekrotizující ložiska s částmi tkání, tzn. abscesy. Například na ušním boltci nebo na hrotu ucha mohou vznikat poměrně často na základě bakteriální nebo jiné infekce, přičemž tato infekce může pocházet jak z vnějšího prostředí, tak přímo zevnitř organismu.

Například v důsledku zánětů pod perichondriem ucha, což je vazivový obal chrupavky vnější části ucha, mohou vzniknout ložiska, kdy vznikají zevnitř podkožní záněty a infekce, a tyto se postupem času převalí na pokožku a jsou viditelné. V tomto případě jsou časté bolesti, případně i teplota, jelikož se jedná o zánětlivý charakter onemocnění. V případě abscesu se dokonce vyskytuje i hnisající ložisko, a onemocnění je tak velmi nepříjemné pro pacienta.

Mnohdy způsobují tyto kožní choroby zevního ucha ale problémy ve vnitřních strukturách, kdy ušní boltec nebo hrot ucha ztrácejí důležité vlastnosti podkožních tkání, vaziva nebo chrupavky. Obvykle v případě takových onemocnění je třeba nejen aplikovat antibiotika, ale je nutná i chirurgická léčba, kdy se vyčistí podkožní a kožní ložisko od infekce, a také následně je nutné zkontrolovat dané místo, aby nedošlo k recidivě a návratu zánětu.

Také nejen vnější část ucha, ale například i vnější zvukovod mohou napadnout různé herpetické viry nebo mykotické či bakteriální infekce a stejně tak se zde může vytvořit například furunkl nebo absces. Tyto stavy jsou velmi bolestivé a nepříjemné, člověk je více citlivý na dotek a ve výjimečných případech může bolest přecházet i do vnitřních částí ucha. Také podkožní okolí vnějšího ucha mohou postihovat bolestivá a nekrotizující abscesová ložiska, která působí i otok horní části ucha.

Celulitida zevního ucha

Vnější ucho může trápit i celulitida. Jde však o jinou celulitidu, než si pod tímto pojmem mnoho lidí představí, protože se jedná původem o bakteriální onemocnění, které postihuje pokožku, a to nejčastěji ušního boltce a ušního lalůčku, méně často již zvukovodu. V důsledku infekce je pokožka bolestivá, zarudlá, dochází také někdy k menšímu zduření a otékání, na dotek je postižené místo teplé a někdy bolest může vyzařovat i dovnitř ucha.

Velmi důležité je v rámci diferenciální diagnostiky odlišit celulitidu od jiných dermatitid a zánětů, které se mohou na uchu vyskytovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o bakteriální onemocnění vnějšího ucha, které je způsobeno nejčastěji streptokoky a stafylokoky, obvykle se k léčbě používají vysoké dávky antibiotik, nejčastěji penicilinu, vůči kterému nemají bakterie tak vysokou rezistivitu. Kromě toho se používají také léky proti bolesti a na vysokou teplotu.

Po ustoupení onemocnění je nutné k důslednému vyléčení ucho ještě vyčistit, avšak velmi opatrně, aby nedošlo k podráždění pokožky, což může být jeden z hlavních rizikových faktorů pro recidivu a návrat této infekce. Ušní celulitida spadá mezi zánětlivá onemocnění vnějšího ucha, ale může se někdy dostat i na vnější stranu ušního boltce. V každém případě nejde o závažnou a příliš rozšířenou nemoc, přičemž důležitá je i symptomatická léčba pokožky po zvládnutí infekčního zánětu nemoci.

Záněty zevního ucha

Nejčastějšími onemocněními zevního ucha jsou různé záněty. Může jít o maligní zánět zevního ucha, klasický infekční zánět zevního ucha a zvukovodu, cholesteatom zevního ucha, ale také o akutní zánět zevního ucha chemický, kontaktní, aktinický, ekzematózní a reaktivní, které již patří mezi záněty způsobené nikoli infekcí, ale pro každý druh zánětu jiným vnějším a externím faktorem. Každý takový zánět ale musí být léčen důsledně, jinak přejde do chronické podoby.

Nejčastější je klasický infekční a neinfekční zánět zvukovodu. V případě infekčního zánětu jde nejčastěji o zánět způsobený stafylokoky, streptokoky a různými viry, herpetickými viry nebo kvasinkami, přičemž pokud jde o zánět neinfekčního charakteru, ten vzniká na podkladě obvykle nadbytku ušního mazu, ale takový typ zánětu zvukovodu a vnějšího ucha se brzy mění na infekční, avšak tato infekce vzniká až sekundárně.

Nejčastěji jde o akutní formu zánětu, která ale při dlouhodobém neléčení může přejít i do chronické. Je také několik typů zánětu zevního ucha, například ohraničený zánět zvukovodu, zánět chrupavky ušního boltce, difúzní zánět zevního zvukovodu nebo o mykotický zánět. Akutní forma zánětu se projevuje bolestí a otokem, při chronické zase nastává svědění, atrofie kůže, ale zvukovod a vnější ucho jsou v tomto případě již bez otoku.

Nejčastěji se uplatňuje při běžném zánětu lokální léčba, a to podle původce zánětu – antibakteriální, antivirová nebo antimykotická –, a to podáváním buď formou roztoku a výplachu ucha, případně formou mastí a v případě antivirotik i klasickou medikamentózní formou. Důležité je i pročištění a dezinfekce ucha, při těžkých zánětech i vícenásobná, a to každý den nebo každý druhý den. U některých bakteriálních zánětech pomůže i propíchnutí bubínku, tzv. paracentéza.

Aby nepřešel akutní zánět do chronické formy, je třeba, aby pacient co nejdříve po vyskytnutí příznaků vyhledal lékaře a aby byla diagnostika správná a léčba adekvátní původu nemoci. Kromě toho je nutné v těchto případech dostatečná doba na vyléčení a následné kontroly zvukovodu a ucha, případně se provádí i výtěr, který přesně určí, zda je na pokožce přítomnost mikroorganismů. Nedůsledná léčba zapříčiní totiž recidivu nebo i chronický výskyt.

Mezi zánětlivé choroby týkající se zevního ucha patří i maligní záněty a také cholesteatom zevního ucha. Jde o menší cystu, která se může svým chováním podobat nádoru, ale nejde o nádor. Nejčastěji postihuje toto onemocnění děti a novorozence a jde o důsledek zánětů akutních nebo chronických i s hnisáním. Někdy může dokonce proniknout i do středního ucha. Léčba je jedině operační, kdy je třeba tuto cystu odebrat.

Jiné choroby ušního boltce a lalůčku

Mezi další nemoci, které postihují vnější ucho, konkrétně jeho vnější část, neboli ušní boltec a lalůček, patří například perichondritida zevního ucha, chronická nodulární chondrodermatitida helixu nebo různé deformace ušního boltce či hrotu. Ušní boltec může také postihnout ekzematické onemocnění, případně růže nebo zánět chrupavky ušního boltce, který je sice zánětlivého typu, ale vzniká při poranění, omrznutí nebo popálení ušního boltce a nepatří mezi klasické záněty.

Tento zánět se jmenuje odborně perichondritida a postihuje jak ušní boltec, tak ušní lalůček. Jde o velmi nepříjemnou nemoc, kdy dochází k zarudnutí a otoku celého ucha a ušního boltce, dostavují se i vysoké teploty, ucho je bolestivé a teplé. Někdy se stává dokonce, že chrupavka odumře a nastává deformita ušního boltce. Léčba je antibiotická, ale mnohdy je nutné i chirurgické řešení, zvláště pokud se jako komplikace vyskytnou abscesy, kde je třeba provést drenáž.

Ekzém ušního boltce je vyvolán obvykle chemickými látkami nebo alergeny, někdy i mikroorganismy, ale nejčastěji vzniká ekzém v důsledku dráždivého působení mýdel nebo šamponů. Toto onemocnění ušního boltce má dvě formy, a to suchou nebo vlhkou. V některých případech se mohou vyskytovat i hnisavé puchýřky, které praskají, případně vznikají na pokožce bolestivé trhliny. Léčba je většinou v odstranění příčiny ekzému a podávání kortikoidních mastí.

Samotné vnější ucho, ať už ušní boltec nebo lalok, může postihnout i tzv. růže. Toto kožní onemocnění také postihuje i okolí ucha a také se může rozšířit do zvukovodu. Růže je onemocnění způsobené streptokokem a postižená část pokožky je sytě červená a jasně ohraničená od ostatní kůže. Nemoc je nepříjemná zejména bolestivostí, a to nejen na dotek, ale také v klidu. Vzhledem k povaze nemoci je léčba konzervativní, antibiotiky.

Další problémy se zvukovodem

Kromě různých kožních a zánětlivých onemocnění vznikají v zvukovodu i různé deformity, například splasknutí zevního zvukovodu nebo ještě horší případ, a to exostóza zevního zvukovodu, což je proces, kdy dochází na přední a zadní části stěny zvukovodu k ztluštění kosti. Vznikají zároveň novotvary bílé barvy a kostní vydutiny, které narušují zdravý tvar zvukovodu, způsobují problémy se sluchem a bolestí a musí se řešit operačně.

Velmi často dochází také k vytvoření mazové zátky ve zvukovodu. Tomuto stavu se odborně říká ztvrdlý cerumen a jde o nadměrné hromadění ušního mazu a jeho ztvrdnutí, což se projevuje zalehnutím v uchu a zhoršeným sluchem. Problémovou příčinou tohoto stavu je nadprodukce mazu z mazových žláz, případně nesprávné čištění nebo nedokonalá hygiena. V tomto případě je řešení ale jednoduché a spočívá ve výplachu zvukovodu.