Onemocnění ústní dutiny

Onemocnění ústní dutiny se spojují s problémy jak samotného chrupu, tak s poruchami a nemocemi čelistních kostí, přičemž nemoci ústní dutiny postihují i dásně, parodont, jazyk, patro a vnitřní sliznice a také rty. V rámci ústní dutiny jsou i slinné žlázy, které mají velmi důležité funkce v rámci trávicí soustavy, a tyto párové žlázy mohou postihnout také různé zánětlivé a nezánětlivé choroby, které mohou způsobit i jiné komplikace v ústní dutině.

Ústní dutina jako taková je tvořena ústní předsíní a vlastní ústní dutinou, které jsou odděleny hranicí spojeného horního a dolního ústního oblouku. V rámci ústní předsíně se nacházejí všechny tkáně před zuby a v rámci ústní dutiny, tedy rty, síňová klenba a horní a dolní zubořadí. Samotnou ústní dutinu tvoří dásně, zuby, jazyk, patro a nacházejí se zde i malé a velké slinné párové žlázy na každé straně. Vnější hranicí jsou čelisti.

V ústní dutině a v jejích jednotlivých částech se nacházejí různé typy tkání. Jedná se o tvrdé kostní tkáně, případně chrupavčité tkáně, vazivové tkáně a také měkké tkáně pokryté svrchní vrstvou sliznice a epitelových buněk. Tuto část organismu postihují nemoci nádorové, nenádorové, zánětlivé, nezánětlivé, vrozené i získané, přičemž některá onemocnění a poruchy postihují více částí ústní dutiny nebo spolu souvisí, jiné jsou zase lokalizovány jen na určitý druh tkáně nebo na některou část ústní dutiny.

Onemocnění jazyka

Jazyk je svalový orgán, který se nachází v ústní dutině na spodní straně, přičemž je pokryt sliznicí, která je hustě inervována. Prostřednictvím jazyka člověk může ochutnávat přijímanou potravu, kdy na jazyku se podobně jako v patře nacházejí chuťové pohárky. Kromě toho se jazyk podílí i na řečové artikulaci a pomáhá při tvorbě zvuků. Díky svalům je možný jeho flexibilní pohyb, přičemž jazyk se skládá z kořene, zad, okraje a špičky.

Onemocnění jazyka mohou být zánětlivého i nezánětlivého druhu. Mezi časté záněty patří povrchové i hlubší záněty, například glositida, abscesový zánět, traumatická ulcerace, infekční zánět, zánět jazyka způsobený dlouhodobým a chronickým drážděním, nebo jde o zánět, který se týká nejen jazyka, ale i jiných sliznic a výstelek v ústní dutině, nejčastěji dásní a patra. Jedná se o stomatitidy. V některých případech zánětů dokonce dochází i k ulceraci nebo ke vzniku nekrotizujících abscesů.

Kromě zánětlivých onemocnění mohou jazyk postihnout i různá onemocnění jeho papil na povrchu, jako například hypertrofie, černý klkatý jazyk, černý chlupatý jazyk či atrofie jazykových papil. Jazyk postihují i ​​různé anomálie tvaru nebo velikosti, například ochabnutí a atrofie svalů jazyka nebo hypertrofie některých částí jazyka. Na sliznici se mohou objevovat i aftózní nebo jiné vředy, někdy dokonce nádory a rakovinná ložiska. Poměrně častý je i tzv. syndrom pálení jazyka.

Onemocnění chrupu

Lidský chrup je tvořen zuby, přičemž vývoj chrupu začíná již v období těhotenství. Člověk se rodí nejprve s dočasným chrupem, který sestává z mléčných zubů, a prořezávání začíná přibližně v 6. měsíci života jedince. Až ve věku kolem 6 let se prořezává trvalý chrup. Chrup však nejsou jen zuby, ale také celý navazující fixační aparát zubů, měkké a podpůrné tkáně a struktury. Řada nemocí chrupu přímo souvisí například s dásněmi nebo čelistmi, případně má dokonce příčinu v těchto dalších částech ústní dutiny. Nejdůležitější funkcí chrupu je žvýkání a zpracování potravy pro trávicí soustavu.

Nejčastěji se nemoci chrupu týkají tvrdých tkání zubů, ať už jde o poruchy vývoje a vyrůstání zubů, nebo o problémy způsobené zubním kazem. Mezi časté poruchy vývoje patří různé formy bezzubosti, nadpočetnost zubů, různé skvrny a povlaky na zubech, také abnormality tvaru nebo velikosti zubů, u dětí jsou problémy zejména s vyrůstáním a neprořezáváním zubů. Velkým problémem je i nadměrné opotřebování zubů, zubní kámen a problémy se sklovinou nebo zubovinou zubů.

V rámci chrupu postihují různé defekty, onemocnění a anomálie i jiné tkáně a části zubů. Jde například o záněty zubní dřeně, abscesy zubní dřeně, nekrotické procesy, jako jsou gangrény, případně také o dřeňové kalcifikace a abnormální prorůstání tvrdé tkáně. Vyskytnout se mohou také zubní abscesy v měkkých tkáních. Podpůrné tkáně postihují anomálie vzájemné polohy, různé druhy defektních typů kousání, anomálie v postavení zubů, případně atrofie alveolárního hřebene.

Nemoci dásní a periodontální onemocnění

S chrupem souvisí úzce i dásně a parodont, což je závěsný a fixační systém zubu. Parodont je vlastně tkáň obklopující zub a fixující ji do čelisti, přičemž samotný parodont se skládá z dásně, zubního cementu, alveolární kosti, která tvoří kostní lůžko, dále z ozubice a dásňového žlábku. Dáseň je pokryta epitelem a sliznicí, která je podobná jako sliznice ústní dutiny. Několik patologických problémů a onemocnění dásní má souvislost i s parodontem a chrupem.

Mezi velmi časté problémy patří záněty dásní, které mohou mít formu akutního, chronického a také abscesového zánětu. Nejběžnějším zánětem je akutní zánět dásně vyvolaný bakteriemi ze zubního povlaku nebo na základě virové infekce. Kromě dásně postihují záněty například i ozubici, které může mít také akutní i chronickou formu a také formu s nekrotizující tkání, kdy se vytváří absces. Velmi důležitá je včasná léčba, jinak hrozí rozšíření zánětu i do jiných tkání.

Dásně mohou postihovat i různé změny jako atrofie nebo hypertrofie, které mohou nebo nemusí mít také souvislost se zánětlivými procesy v ústní dutině. Samotný parodont nejčastěji postihuje paradontóza neboli onemocnění závěsného aparátu zubu. I zde platí, že pozdní stadium je již téměř neléčitelné a dochází k rozšíření i na další zuby v rámci chrupu. Dásně i alveolární hřeben také postihují různé hyperplazie, granulomy a v některých případech i cysty nebo nádory.

Onemocnění čelistí

Čelist se skládá z horní a dolní části a dolní se nazývá také mandibula. Jedná se o jedinou pohyblivou kost lebky, která je s ní spojena pomocí čelistního kloubu. Horní čelist tvoří zároveň i patro a odděluje nosohltan od ústní dutiny. V alveolárním výběžku horní čelistní kosti je uloženo horní zubořadí, zatímco v alveolárním výběžku dolní čelistní kosti je uloženo dolní zubořadí. Nemoci čelistí mnohdy souvisí se samotným chrupem a také ústní dutinou.

Čelisti postihuje několik druhů nemocí. Jde například o anomálie polohy a velikosti, kdy dochází k hyperplazii, nebo naopak hypoplazii horní i dolní čelisti, vadným skusům, nadměrnému vyčnívání jedné z čelistí nebo k jiným anomáliím skusu. Abnormality a poruchy postihují i ​​čelistní kloub, případně jde o jeho zvýšené opotřebení, Costenův syndrom, syndrom bolestivé dysfunkce temporomandibulárního kloubu nebo myofasciální bolestivý disfunkční syndrom.

Kosti čelistí postihují i ​​rozličné cysty a nádory, které mohou v případě pokročilého stadia způsobit i částečné vyklenutí nebo jiné patologické stavy. Někdy dochází i k průniku nádorového bujení či cyst do okolních dutin. Velmi častými jsou i akutní a chronické záněty čelisti, například nejčastěji jde o alveolitidu, osteomyelitidu nebo osteitidu čelisti. Vyskytovat se mohou také vývojové poruchy a defekty, případně exostóza čelistních kostí nebo maligní fibrózní histocystom.

Onemocnění slinných žláz

Slinné žlázy jsou součástí ústní dutiny a jejich hlavní činností je sekrece slin. Sliny zvlhčují samotnou ústní dutinu a pomáhají obalovat potravu, přičemž obsahují enzymy, které vzápětí umožní potravu v rámci trávicího traktu účinně strávit. V rámci ústní dutiny jsou velké a malé slinné žlázy. Velké jsou tři párové a jsou uloženy pod sliznicí a pokožkou. Kromě toho v podslizničním vazivu ústní dutiny je i několik menších žláz, přičemž oba typy postihují různá onemocnění a poruchy.

Mezi časté poruchy slinných žláz patří problémy se sekrecí. Jde například o poruchy, kdy dochází ke sníženému, nebo naopak ke zvýšenému produkování slin nebo jiného sekretu, přičemž sem patří hypoptyalismus, ptyalismus, xerostomie, sialóza a jiné poruchy, které vznikají na základě alergického nebo infekčního faktoru. Slinné žlázy postihují také různé nádory, ať už nezhoubné, jako například pleomorfní adenom, nebo zhoubné epitelové nádory, které mohou znamenat i rakovinu.

Podobně jako jiné části ústní dutiny, i slinné žlázy podléhají zánětům, a to ve formě akutních i chronických zánětů, jako jsou například sialoadentidy nebo parotidy. Mezi nezánětlivé poruchy zase patří hypertrofie a atrofie slinných žláz, které mají někdy souvislost i s jinými onemocněními v organismu. V rámci onemocnění, která postihují zejména velké, ale někdy i malé slinné žlázy, jsou časté i mukokély, sialolitiázy, abscesy, píštěle a různá zduření slinných žláz na neinfekčním podkladu.

Onemocnění patra a rtů

Patro a rty jsou součástí ohraničení ústní dutiny. Rty představují vstupní část do ústní dutiny, zatímco patro je její strop a odděluje ústní dutinu od nosní dutiny. Rty jsou samostatný orgán, který je párový, bohatě prokrvený a inervovaný a z největší části tvořený svalovinou, tzv. kulatým ústním svalem. Patro se skládá z tvrdé a měkké části, takže obsahuje jak kostní tkáň, tak vazivo. Několik onemocnění rtů a patra spolu souvisí, ale zejména souvisí s vnitřními sliznicemi ústní dutiny.

Mezi onemocnění postihující patra a rty patří několik vrozených defektů a poruch, například rozštěpů. Může jít o samostatný rozštěp rtu nebo rozštěp patra, případně o kombinovaný rozštěp obou částí. Časté jsou i různé cysty, nádory a ložiska, přičemž jde například o neodontogenní cysty, ale i cysty tvořící se na papilách patra. Častým onemocněním je i rakovina, postihující jak patro, tak rty.

Patro trápí i několik zánětlivých chorob, například stomatitidy, granulomy, xantomy nebo ložiskové ústní mucinózy. Mezi poměrně časté choroby vyskytující se na patře patří i afty, které se projevují menšími vřídky. Ty se mohou nacházet i na rtech. Rty postihují i ​​různá infekční virová onemocnění způsobená herpetickými viry, ale také chelitidy, čili záněty. Podobně jako na patře, i na vnitřní straně rtů se vyskytují jak afty, tak nádory.