Onemocnění středního ucha

Nemoci středního ucha se týkají prakticky každé části ucha, ať už jde o ušní bubínek, sluchové kůstky, nebo svaly středního ucha. Sluchové kůstky jsou tvořeny řetězem tří malých kůstek, které se nazývají kladívko, kovadlina a třmínek. Střední ucho mohou postihnout onemocnění zánětlivého typu hnisavá nebo nehnisavá, ale i problémy s polypy v této oblasti, případně za mnoho problémů je zodpovědná Eustachova trubice a některé s ní přímo souvisí.

Střední ucho se skládá z více částí. Od vnějšího ucha ho odděluje bubínek, což je tenká blána, a také bubínková dutina, která je vyplněna vzduchem a vyklenuje se dozadu. Hned za bubínkem se nacházejí tři na sebe navazující sluchové kůstky, a to kladívko, kovadlina a třmínek, které jsou napojeny na bubínek a uloženy v bubínkové dutině. Ploténka třmínku se dotýká oválného okénka na vnitřním uchu a tak tyto kůstky přenášejí zvuk ze středního ucha do toho vnitřního.

Na střední ucho se ze spodní části napojuje Eustachova trubice, která spojuje dutinu a prostor středního ucha s nosohltanem a zajišťuje udržování tlaku ve středním uchu a jeho rovnováhu vzhledem k atmosférickému tlaku. Zároveň jsou ve středním uchu i svaly, a to konkrétně napínač bubínku a třmínkový sval. Napínač bubínku je připojen na kladívko a jeho úkolem je napínání bubínku. Třmínkový sval je připojen na třmínek a upevňuje jeho ploténku v oválném okénku.

Nehnisavé záněty středního ucha

Střední ucho je část ucha, kterou tvoří systém vyplněných dutin, které jsou vystlány sliznicí. Jeho funkce spočívá v přeměně zvuku na vibrace, což se děje v bubínku, a následně pomocí sluchových kůstek jsou vibrace přenášeny do vnitřního ucha. Tuto schopnost narušují například nehnisavé záněty ať už akutního, nebo chronického typu. Patří sem například myringitida, serózní zánět, zánět s tvorbou sekretu nebo akutní a subakutní otitis media různého druhu.

Akutní i subakutní nehnisavé záněty ve středním uchu mohou mít alergickou příčinu, ale také mukoidní, sangivolentní nebo séromucinózní. Kromě toho mezi nehnisavé záněty patří i chronický serózní zánět středního ucha, zdlouhavý tubotympanální katar, chronický mukoidní zánět středního ucha a různé chronické záněty s nehnisavým výtokem. Nejčastějšími záněty, které postihují zejména děti, ale samozřejmě nejen ty, jsou akutní zánět středního ucha a myringitida.

Myringitida je virový zánět ve středním uchu, který má akutní formu a postihuje bubínek ve středním uchu. Nejčastěji vzniká postupující infekcí difúzních zánětech zvukovodu, čili se sem dostane tento zánět z vnější části ucha. Dochází k mírnému otoku a zvětšení ušního bubínku a jeho zarudnutí, ale ne k vyklenutí. Součástí zánětu je také patologická sekrece, která je ale nehnisavá. Obvykle není zánět bolestivý a projevuje se zhoršením sluchu.

Nejčastěji se vyskytuje tento zánět u dětí ve věku do 5 let a léčba je lokální, přičemž obvykle do jednoho týdne by měl zánět při správné léčbě a jednoduchém průběhu ustoupit bez větších problémů nebo následků. Problémem je však forma myringitidy způsobená mikrobem Mycoplasma pneumoniae, kdy se dostane mikroorganismus do ušního bubínku z vnitřní strany přes Eustachovou trubici. Taková forma zánětu je již těžší a velmi bolestivá.

Akutní a subakutní forma zánětu sliznice středního ucha je také velmi rozšířeným zánětlivým onemocněním, přičemž může být takový zánět doprovázen i sekrecí různého druhu, například jde o serózní nebo výtokovou formu. Běžně jde o viry způsobený zánět, který mají na svědomí zejména respirační viry, adenoviry, viry chřipky typu A nebo B a jiné druhy virů, které se mohou do středního ucha dostat z vnějšího i vnitřního prostředí. Odborně se takovým zánětům říká katarální otitida.

Takové záněty se vyskytují během celého roku a jsou nejčastější u dětí do 2 let, ale samozřejmě i u dospělých. Nejčastěji se projevují bolestí ucha, teplotou nebo horečkou a pícháním v uchu, to zejména u dětí. Pro akutní a subakutní formy je typický rychlý náběh příznaků, a to zejména v noci. Naopak při chronických formách zánětů, k nimž dochází často recidivou, není teplota ani horečka a příznakem je spíše svědění a pálení v uchu.

Hnisavé a ostatní záněty ve středním uchu

Střední ucho, ať už jeho sliznice, bubínek nebo ostatní části, mohou postihnout i hnisavé a jiné záněty, ať už akutní hnisavý zánět středního ucha, hnisavá forma myringitidy, chronický tubotympanový hnisavý zánět středního ucha, benigní zdlouhavý atikoantrální hnisavý zánět středního, zdlouhavá atikoantrální choroba, nebo blíže neurčené akutní a chronické záněty nespecifikovaného typu.

Bakteriální hnisavá myringitida je způsobena bakteriemi, které se dostaly do středního ucha z horních cest dýchacích a v tomto případě se jedná o velmi bolestivý zánět, při kterém se tvoří i hnis a ten odtéká nejčastěji přes Eustachovu trubici, případně je nutné odtečení přes bubínek. Ten může buď samovolně prasknout, nebo se provádí paracentéza, což je specifický zákrok, který provádí odborný ORL lékař, a propíchnutím bubínku umožní odtok hnisu.

Zatímco myringitida postihuje bubínek, tak sliznici vnitřního ucha postihuje klasický akutní a chronický zánět středního ucha bakteriálního původu. Takový zánět mohou způsobit bakterie streptokoky, ale také hemofily, moraxely nebo turicelly, což jsou speciální bakterie paličkovitého tvaru. Bakterie se mohou do střední části ucha dostat při poranění bubínku nebo častěji z horních cest dýchacích, případně krevní cestou nebo velmi vzácně z nitroušního labyrintu.

Při akutní formě probíhá onemocnění poměrně rychle a příznaky nastupují obvykle v průběhu 24 hodin. Zánět je nejčastěji oboustranný a s produkcí hnisu, který se hromadí ve středním uchu a na zaníceném místě. Následně dochází k prudké bolestivosti, pocitu zalehnutí v uchu, člověk může pociťovat i pulzující bolest. V případě subakutní formy je nástup příznaků ještě rychlejší. Jedinou účinnou léčbou je uvolnění hnisu a nasazení antibiotik.

Při chronické formě jsou příznaky méně intenzivní, není přítomna například teplota nebo intenzivní bolestivost a člověk má spíše pocit pálení nebo svědění v uchu, případně může slyšet šum a jiné zvuky. Také chronický zánět může být s produkcí hnisu, ale je to méně časté než akutní otitidy postihující střední ucho. Nejčastěji však dochází k sekreci jiných tekutin než hnisu, zejména pokud jde o dlouhodobější infekci i virového původu.

Problémy se sluchovou trubicí související se středním uchem

Velký vliv na nemoci středního ucha má sluchová trubice, zvaná také Eustachova trubice. Ta přímo spojuje nosohltan se středním uchem a má více funkcí. Jednak má ochrannou funkci, kdy zabraňuje přestupu infekcí ze středního ucha do ústní dutiny. Zároveň vyrovnává tlak mezi středním uchem a vnějším okolím, protože obvykle je zavřená, ale při prudkých změnách se nakrátko otevírá. Rovněž umožňuje sestup sekrece ze středního ucha do nosohltanu.

I typický a běžný zánět ve středním uchu může souviset s problémy s Eustachovou trubicí. V tomto případě došlo k přestupu infekce tímto směrem, nebo naopak uzavření Eustachovy trubice způsobilo infekci ve středním uchu. Uzavření sluchové trubice je totiž velmi nepříznivé, například k němu dochází při infekci samotné trubice, nebo při otoku či při přerůstání nádoru nosohltanu do jejích prostor a dochází tak k permanentní obstrukci.

Zároveň je však problém i nadměrná otevřenost trubice, a to z hlediska zvýšeného infekčního rizika při infekcích horních cest dýchacích nebo při chřipce. Pokud v důsledku patologických změn na stěnách trubice nebo vlivem hormonální nebo radiologické terapie dojde k nemocnému častému otevírání, například při fyzické aktivitě těla, dochází k přestupu infekce do středního ucha. Eustachova trubice zároveň neplní tehdy ani funkci vyrovnávání tlaku, což se projeví pocitem tlaku přímo v uchu.

Cholesteatomy ve středním uchu

Cholesteatomy jsou cystické útvary, které se mohou nacházet ve vnějším uchu, ale někdy je možný jejich výskyt i ve střední části ucha. Jde o cysty, které se chovají navenek jako nádory, ale nejde o skutečné nádory. Tyto cysty se zvětšují tím, že se na nich vrství odloupnuté epitelové buňky. Původně vzniká cholesteatom právě ve vnějším uchu, kde tvoří jeho vrstvy právě dlaždicové epitely pokožky, ale toto onemocnění může pronikat i do středního ucha.

V horších případech se nezvětšuje tento útvar pouze na základě přibývání dalších vrstev, ale právě ve středním uchu může působením specifického enzymu aktivovat buňky, které rozkládají okolní kosti středního ucha, a ty se tak stávají součástí cholesteatomu a zároveň dochází i k zánětu. Cholesteatom může mít několik forem, a to buď primární, genuinní nebo sekundární formu, která je nejčastějším typem této cysty. Zároveň se tato cysta spojuje často i s chronickým hnisavým zánětem ve středním uchu.

Cholesteatom se projevuje nejčastěji poruchami sluchu, také ušními šelesty a dlouhodobým a nepříjemně zapáchajícím výtokem z ucha. Jedinou léčbou je chirurgické odstranění celého tohoto útvaru, přičemž pokud dojde i k vývoji jiných zánětů, lze tento proces v rámci předoperační konzervativní léčby tlumit antibiotiky nebo kortikoidy. Definitivním řešením je však chirurgické odstranění celého zánětlivého ložiska a cysty, případně i polypů.

Problémy s blanou bubínku a sluchovými kůstkami

Bubínek, který tvoří rozhraní mezi středním a vnějším uchem, mohou postihnout také různé problémy. Jde například o jeho proděravění a perforaci z důvodu pozánětlivé nebo úrazové perforace, případně se může jednat o atikovou perforaci bubínkové blány, okrajovou perforaci nebo úplnou perforaci bubínkové blány. Samotnou blánu bubínku postihují i různé zánětlivé choroby jako akutní či bulózní maryngitida, chronická maryingitida, tympanitida a podobně.

Mezi méně častá onemocnění patří i tympanoskleróza, diskontinuita a dislokace sluchových kůstek, různé abnormality sluchových kůstek, jako jsou ankylóza sluchových kůstek nebo částečná ztráta kůstek. Také se mohou v uchu vyskytovat i polypy, neboli menší nezhoubné cysty, které sem mohou přerůstat z jiných okolních tkání, jedná se však o poměrně vzácné nemoci.