Onemocnění patra a rtů

Nemoci patra a rtů se týkají jak sliznice ústní dutiny, tak vnitřní a vnější části rtů, a může jít o různé vrozené nemoci a poruchy, také o získané zánětlivé, nádorové nebo funkční poruchy. Někdy se v ústní dutině na sliznici nebo na rtech projevují i nemoci jiných částí organismu, a to nejčastěji různými vyrážkami nebo jinými dermatologickými poruchami, ale rovněž postihují patro i rty samostatná ústní a jiná onemocnění.

Rty jsou vstupní část do ústní dutiny a samostatný viditelný orgán kolem úst, který je tvořen vícevrstvým dlaždicovým epitelem. Obvykle je větší ret horní než menší, přičemž pohyb rtů zajišťují svaly, konkrétně jde o svalové zvedače rtů, a to ústní kruhový sval. Tento sval zajišťuje také vytahování dolního rtu dopředu, přičemž obtáčí štěrbinu úst a je uložen ve rtech. Rty jako takové mají řadu funkcí, ať už pro příjem potravy, při mimice nebo při řečové artikulaci.

Patro je část ústní dutiny, je tvořeno horní čelistní kostí a ze strany ústní dutiny je pokryto sliznicí. Je to strop ústní dutiny a v podstatě jde o přepážku oddělující nosní dutinu od úst. Patro je tvořeno tvrdou přední částí a zadní měkkou částí, které je tvořeno i svalovinou a vazivem. Patro má také několik funkcí, přičemž nejdůležitější jsou zabránění potravy v průniku vzhůru při polykání a pomocná funkce při tvorbě zvuků.

Stavba patra

Patro představuje strop ústní dutiny a odděluje ústní dutinu od nosní dutiny. Je pokryto mukózní membránou jako součást sliznice a u člověka se skládá ze dvou částí, a to tvrdého patra a měkkého patra. Tvrdé patro je tvořeno z horní strany horní čelistí a nachází se na přední straně, zatímco na zadní straně je měkké patro, kde se nachází vazivo a svalovina. Samotné tvrdé patro se rozděluje ještě na několik útvarů, které se na něm nacházejí.

V tvrdém patře lze nalézt plicae palatinae transversae, což jsou nízké řasy, které jsou tuhé a postupem věku se vyhlazují. Nachází se zde i podélný val ve středové části patra nazvaný raphae palati a jde o pozůstatek srůstu dvou kostí, které tvoří horní patro v přední části. Ve střední části se nachází i papila incisiva, což je menší vyvýšenina, kde je možné nalézt poklesnutí sliznice v ústní dutině a dva slepé kanálky, které nemají žádnou významnou funkci.

Měkké patro je tvořeno pohyblivou ploténkou, přičemž základ ploténky tvoří vazivovou tkáň, na kterou navazují volně svaly měkkého patra a hltanového vstupu. Povrch ze strany ústní dutiny je i při měkké části patra tvořený sliznicí, která je tvořena vícevrstvým epitelem, který obsahuje i chuťové pohárky. Na horní straně je epitel víceřadý a obsahuje menší řasinky, které jsou tvořeny ostrůvky dlaždicového mnohovrstvého epitelu.

Patro u člověka mohou postihovat různá zánětlivá i nezánětlivá onemocnění, vyskytují se zde například rozličné patologické útvary, nádory, vřídky, cysty, shluky pomnožených buněk, případně zde vznikají záněty přenesené z okolních tkání. Některé nemoci se týkají jen sliznice patra, ale velmi často postihují i ​​jiné tkáně v ústní dutině, nejčastěji sliznici ostatních částí úst, jazyk, případně dásně. Může jít jak o vrozené, tak traumatické a získané nemoci.

Stavba rtů

Rty jsou samostatný orgán lemující ústní dutinu, který je bohatě inervován a cévně zásoben, přičemž jde o párový orgán skládající se z horního rtu a dolního rtu. Rty jsou tvořeny více druhy tkání, přičemž objemově největší částí je příčně pruhovaný kulatý ústní sval. Na povrchu svalu je vazivová část a nad ní epitelová část. Epitel na povrchu rtu může být tří typů, podle toho, na které části rtu se nachází.

Na vnější straně rtu lze nalézt vícevrstvý rohovějící dlaždicový epitel, který obsahuje ochlupení a menší žlázy. Na straně od ústní dutiny se nachází naopak nerohovějící dlaždicový vícevrstvý epitel, který ve vazivu obsahuje také menší, tentokrát slinné žlázy. V místě přechodu mezi těmito dvěma částmi rtu, které se nazývá také červeň rtu, je epitel tvořen bohatě prokrvenými vazivovými papily, které dávají této části rtu tuto barvu.

Na kožní části rtu se nachází tenká vrstva pokožky tvořená rohovějícím vrstevnatým dlaždicovým epitelem a kožní adexou, což je část obsahující vlasové folikuly, mazové žlázy a potní žlázy. V oblasti červeně jsou zase nervová zakončení a Meissnerova tělíska, přičemž tato část je bohatě inervovaná a citlivá. Ve slizniční části rtů se nachází také vícevrstvý dlaždicový epitel, ale také řídké kolagenní vazivo, smíšené seromucinózní slinné žlázy a příčně pruhovaná svalovina.

Co se týká různých onemocnění rtů, zde jsou velmi často přítomna infekční a zánětlivá onemocnění na vnější i vnitřní části, ale také různé defekty získané na základě traumatické příčiny, tedy při poranění například kousnutím, nebo na základě vnějších a externích faktorů. Rtům se ale nevyhýbají ani některá onemocnění související i s patrem a sliznicí ústní dutiny, která mohou vzniknout na základě jiných onemocnění, a jde o příznaky multisystémových chorob.

Cysty, nádory a ložiska

Patro podobně jako i ostatní části ústní sliznice postihuje několik druhů cyst a nádorů. Může jít vývojové neodontogenní cysty v oblasti úst, jako například cysty patrové papily, nebo o různá nádorová ložiska, ať už maligní, nebo benigní, která postihují globálně celou ústní dutinu. Mezi taková ložiska, která postihují sliznici patra a úst, patří i leukoplakie, což jsou nemoci ústního epitelu postihující jak sliznici patra, tak například jazyk.

Nejčastějším nádorovým onemocněním postihujícím i sliznici patra je rakovina ústní dutiny. Jedná se o zhoubné nádorové onemocnění, které může mít velmi mnohokrát původ i v kouření, které je významným rizikovým faktorem pro vznik nádorového bujení v ústech. Co se týče patra, spousta případů nádorů se nachází v měkké části patra, přičemž sem se často dostane nádor metastázováním z okolních tkání nebo okolní sliznici.

Začínající nádor může vypadat jako skvrna nebo jako vřed, a tak ho člověk velmi snadno buď podcení, nebo úplně přehlédne. Jen velmi málo případů je v úvodních stádiích bolestivých, většinou je počáteční vývoj nádoru asymptomatický. Později, když se již objeví bolesti a například i pocit cizího tělesa nebo problémy s řečí či polykáním, jde již o pokročilé stadium, kdy došlo i k vytvoření metastáz. Co se týče léčby, ta kombinuje chirurgickou, chemoterapeutickou a radiologickou formu.

Poměrně nebezpečné jsou i různé cysty, které se mohou tvořit na papilách patra a vznikají většinou z epitelových tkání sliznice. Leukoplakie, která se projevuje velmi často na ústní sliznici, a to zejména na dásních, ale například i na patře nebo rtech, je nebezpečná v tom, že z ní mohou postupem času vzniknout nádory. I v tomto případě se nemoc projevuje nejprve bledými ložisky a skvrnami, které se později rozšiřují. Nejčastěji je tzv. nikotinová leukoplakie, způsobená i kouřením.

Záněty patra a defekty patra

Patro a sliznici podnebí postihují i ​​různé záněty, poruchy funkce nebo defekty. Jedná se například o granulomové typy onemocnění, jako jsou eozinofilní granulom ústní sliznice, pyogenní granulom ústní sliznice nebo verukózní xantom ústní sliznice. Jazyk ale také ústní sliznici mohou postihnout také ústní podsliznicová fibróza, případně iritační hyperplazie ústní sliznice. Ložisková ústní mucinóza je onemocnění vyskytující se vzácněji a má souvislost i se slinnými žlázami.

Nejčastější formou zánětů v ústní dutině jsou stomatitidy. Do této kategorie patří například recidivující ústní afty, které se vyskytují zejména na patře, ale také nespecifikovaná, ulcerózní nebo vezikulózní stomatitida. Někdy může dojít i k vzniku abscesu, kdy vzniká zánět s nekrotizující tkání, která se hromadí v ložiscích na povrchu sliznice ústní dutiny. Aftózní stomatitida a herpetická stomatitida jsou nejčastějším zánětem na patře.

V tomto případě může být příčin vzniku těchto zánětů více, například jde o chemické nebo mechanické podráždění, virovou nebo bakteriální infekci, ale například afty mohou být i odrazem pro poruchy trávení nebo podvýživu, protože ústní dutina úzce souvisí s trávicí trubicí. Také afty mohou být příznakem avitaminózy, kdy je nedostatek nebo velmi nízká hladina určitých vitamínů, nejčastěji jde o vitaminy skupiny B, případně zinek, železo a vápník.

Některá onemocnění mohou pocházet i ze sliznice jazyka, přičemž jde také nejčastěji o zánětlivá onemocnění na infekčním podkladu. Patro však postihují i ​​různé deformace a defekty, které jsou vrozeného charakteru, přičemž nejčastěji jsou rozštěpy. Jde o stav, kdy nedochází během prenatálního vývoje ke správnému srůstu horní části čelisti a párových kostí patra, takže vzniká mezera. Tyto stavy lze již dnes chirurgicky poměrně úspěšně řešit.

Zánětlivá a nezánětlivá onemocnění rtů

Mezi nemoci rtů patří zánětlivá onemocnění, nezánětlivé typy chorob a různé poruchy funkčnosti, struktury a defekty rtů. Nejčastější formou zánětů jsou chelitidy, které mohou být angulární – koutkové –, exfoliativní a glandulární. Kromě toho rty postihují i ​​cheilodynie, cheilóza a různé defekty způsobené kousáním tváře a rtu. Mezi nezánětlivé typy chorob patří jednoznačně rozličné druhy nádorů a také defekty, například rozštěpy rtu a jiné vývojové vady.

U nádorových onemocnění jde nejčastěji o zhoubné a nezhoubné nádory, které se téměř ve všech případech objevují na dolním rtu, a to na vnější, nebo ve většině případů na vnitřní straně rtu. Někdy zasahují tyto nádory i příbuzné sliznice. Nejčastěji jsou spojeny s vlivem externích faktorů, jako například kouření, ale samozřejmě vznikají i na základě vrozených předpokladů. V prvotních stádiích mohou vypadat jako vřídky nebo skvrny.

Mezi častá zánětlivá onemocnění patří například afty, které postihují jak ústní sliznici, tak patro nebo vnitřní stranu rtů, ale také opary. Jedná se o virové infekce postihující pokožku a sliznici, přičemž častokrát jde o recidivující zánět, který se neustále vrací. V tomto případě jde o zánět způsobený infekčním virem herpetického typu. Některé viry vyvolávají vznik puchýřů a vředů, jiné se projevují zarudnutím a zapálením postiženého místa.