Separační úzkost dětí: Jak ji řešit a jaký postoj by měl rodič zaujmout?

Všechny ty komentáře a připomínky na vaši osobu o špatné výchově dítěte v souvislosti s projevy separační úzkosti jsou neopodstatněné. Okolí vidí navázanost malého človíčka na matku a hysterické scény, pokud se vzdálí byť jen na pár minut. To však ještě neznamená rozmazlenost. O co tedy jde?

Co znamená separační úzkost v psychologii?

Separační úzkost je naprosto přirozený úzkostný stav související s vývojem dítěte a jeho vnímáním lidí a objektů (začátku změn v jejich vnímání). Až do fáze separační úzkosti žijí děti jakoby v přítomnosti. Neumějí vnímat čas, žijí v tom daném okamžiku.

Dobrým příkladem je, když si miminko hraje s nějakou hračkou (žije pro ten okamžik) a nevnímá, že matka se vzdálila (odešla od postýlky). Neuvědomuje si stálost či nestálost objektů. Nemá strach, že by zmizely navěky. To se však začíná měnit a projevovat právě v tomto období.

• separace znamená oddělení, odčlenění nebo odloučení jednotlivce
• úzkost je v psychologii definována jako negativní prožívání nebo emocionální stav vznikající na základě určité stresové situace (pocit ohrožení, deprivace, nejistota)

Vývojové období separační úzkosti

Tento úzkostný stav nevzniká u každého dítěte ve zcela stejnou dobu. I názory odborníků se mírně liší. Není za tím však nevědomost psychologů a lékařů, ale jedinečnost člověka jako bytosti.

Každý člověk nebo človíček je jedinečný, originální. Liší se navenek i vnitřně (vnitřní prožívání, vnímání vnějšího prostředí).

Období separační úzkosti se obecně objevuje kolem 6. měsíce života až do 18. měsíce. Samozřejmě může začít o něco dříve nebo i později. V tomto časovém rozmezí nejen začíná, ale po několika týdnech i spontánně ustupuje tak rychle, jak přišla. Doba ústupu by neměla být delší než tři měsíce.

Příčiny separační úzkosti

Kolem 5. až 7. měsíce přicházejí děti na to, že jiné osoby a neživé předměty existují bez ohledu na to, zda je mají právě v dohledu, nebo ne. Období života pro přítomný okamžik se vytrácí a nastupuje fáze uvědomování si časového horizontu. Také si začínají uvědomovat stálost objektu přesto, že ho zrovna nevidí.

Pro dítě to znamená i uvědomování si blízké osoby a její existence v době, kdy ji nemá v zorném poli. Matka je jakousi jeho jistotou a stabilitou. Její nepřítomnost pro něj znamená napětí, nejistotu a strach z toho, jestli ji ještě někdy uvidí.

Dítě si neuvědomuje fakt, že ho ve skutečnosti neopustila, ale si jen odběhla.

Projevy separační úzkosti u dětí

Reakce na nepřítomnost blízké osoby bývá často hysterická. Je to naprosto normální. Zeptejte se sami sebe, jak byste reagovali, kdybyste přišli o všechny vaše dosavadní jistoty v životě?

Byl by tento pocit pro vás příjemný, nebo by vás spíš přivedl až na pokraj zoufalství a strachu z budoucnosti?

Pro záchranu jistot v životě je schopen i dospělý jedinec udělat cokoli. To samé dělá i dítě. Za každou cenu se snaží o matku nepřijít, a proto je reakce na její odchod (ztrátu z dohledu) nejednou "přehnaná".

Reakce dítěte na odchod matky:

• úzkostný stav
• nejistota
• strach ze ztráty jistoty (odloučení od matky)
• zoufalství a vztek
• držení matky za ruku (nechce se jí pustit)
• utíkání (lezení) za matkou
• ohlížení se (hledání matky)
• házení sebou o zem
• údery (škrábání)
• ztuhlost
• hysterický pláč a křik
• zadušování se během usedavého pláče
• volání na matku
• problém s utišením dítěte

Správný postoj rodiče během období separační úzkosti

Je třeba pochopit, že toto období je pro dítě stresující. Proto není správné ho ignorovat. Právě naopak – vaše ratolest vyžaduje zvýšenou pozornost, kterou by měla také dostat.

Zajímavé:
Je třeba být obzvláště opatrný, pokud má dítě sourozence. Projevy agresivity během separační úzkosti mohou být namířeny právě na něj. Proto je důležité zajistit, aby nedošlo k vážnému zranění. Také velmi často dochází k žárlivosti na bratříčka nebo sestřičku a vynucování si pozornosti matky, na kterou bylo zvyklé.

Zásady, jak překonat separační úzkost s minimálním stresem:

1. buďte děťátku během tohoto období co nejvíce nablízku
2. projevujte mu lásku pohlazením, políbením nebo jinak
3. co nejméně od něj odcházejte, pokud nemusíte (během této fáze)
4. pokud je to možné, berte dítě s sebou
5. pokud musíte odběhnout, snažte se to děťátku vysvětlit
6. neodcházejte za jeho zády, když vás nevidí
7. pěstujte důvěru, neslibujte mu nic, co nemůžete splnit
8. pokud má strach z konkrétních lidí, minimalizujte jeho kontakt s nimi během tohoto období
9. neseparujte dítě úplně od kontaktu s lidmi, vhodný je například kontakt s jinými dětmi
10. postupně učte dítě samostatnosti

Chorobná separační úzkost

K separační úzkosti může dojít také v období předškolního věku. Výraznější je u dětí, které se do té doby nepohybovaly ve větším kolektivu, tedy nejsou zvyklé na více lidí. Samozřejmě je to normální. Dítě potřebuje k adaptaci určitou dobu. Problém nastává, pokud úzkostné stavy přetrvávají.

Separační úzkost může být v určitých případech patologickým (chorobným) jevem. Samozřejmě nejde o separační úzkost, která je výše popsána a je součástí přirozeného vývoje dítěte.

Chorobná úzkost se objevuje netypicky u starších dětí v předškolním věku a přetrvává delší dobu. V tomto období by už měly děti chápat vztahy mezi lidmi a dočasnou nepřítomnost matky by měly považovat za normální.

Chvilkovému odloučení (pobyt ve školce) by měly rozumět. Zároveň by si měly být vědomy, že matka se po práci vrátí.

Pokud dítě tomuto delší dobu nerozumí a je nepřirozeně na matku navázáno i v tomto věku, jde o takzvanou separační úzkostnou poruchu. Tento problém už patří do rukou odborníka. Nelze již pokládat za normální.

Projevy separační úzkostné poruchy:

• úzkostný stav v netypickém věku
• nepřiměřená nejistota
• neopodstatněný strach z odloučení od matky
• odbíhání a utíkání za matkou
• neochota jít do školky (simulování, lež)
• zoufalství, vztek
• agresivita vůči okolí, někdy vůči sobě
• neakceptování cizích osob
• házení sebou o zem
• ubližování si (škrábání, fackování, bouchání hlavy)
• hysterický pláč a křik trvající i dlouhé hodiny
• problém s usínáním
• nespavost (kontrolování přítomnosti matky)
• špatné sny až noční můry
• pomočování (hlavně v noci)

Každá matka jistě ví, že první den ve školce dítě snáší těžko. Některé děti se adaptují rychleji, jiným to trvá déle. Jen mizivé procento z nich se těší. Příznaky separační úzkostné poruchy jsou však intenzivní a nepřiměřené. Není obtížné vidět hranici mezi normální reakcí na cizí prostředí a patologickým chorobným stavem.

Důležité:
Pokud dítě začalo protestovat až po nějaké době, co školku již navštěvovalo, je třeba myslet i na jiné důvody a příčiny úzkosti. Může se jednat o posmívání se jiných dětí, šikanování, nepřiměřené chování učitelky k dítěti, v nejhorších případech o fyzické tresty.

V každém případě je úzkostný stav nepříjemným, negativním prožíváním dítěte. V této době by to měla být právě matka, která mu je na blízku a je mu oporou. Pokud se vám zdá, že reakce vašeho dítěte je nepřirozená, vyhledejte pomoc psychologa.