Je tvrzení o překyselení pravda, nebo nesmysl? Nedejte se nachytat

Překyselení?!
Na internetu jsou uvedena tvrzení, že je spojeno s některými méně závažnými, ale i nejzávažnějšími onemocněními.
Ohledně tohoto tématu koluje spousta informací, které nejsou vědecky ověřeny.
Vedou čtenáře více od pravdy než k ní.

Ptáte se:

Mám překyselený organismus = mám kyselé prostředí v organismu?
Jedná se o zdravotní riziko?
Pomůže mi při překyselení jedlá soda?
Mám se obávat?
Kyselá či zásaditá strava – kdo se v tom má vyznat? A má to vůbec význam – znát pH všeho, co sním?
Jaký názor si mám na překyselení udělat?

Nebo...

Jak na překyselení organismu?

Odpověď zní:

S rozumem!

Věřte, že některé tělesné tekutiny musí být jednoduše kyselé.

Pokud by tomu tak nebylo, značilo by to problém. A mít překyselený celý organismus, tak jak to uvádějí někteří, nečteme tyto řádky.

Nenechme mýtus o překyselení organismu řídit naše životy. Zbytečné dávkování se jedlou sodou může spíše uškodit.

Lidský organismus má na změny pH své kompenzační mechanismy. Každá chemická látka v těle má svůj význam.

Pokusíme se stručně podat nejdůležitější informace o vnitřním prostředí a acidobazické rovnováze. Potom bude i pro vás jednodušší zařadit pojem překyselení organismu na správné místo.

Vnitřní prostředí – náročný základ

Pokládáme za potřebné napsat k tomuto tématu něco ohledně vnitřního prostředí.

Je to prostředí organismu, které je tvořeno vodným roztokem z organických a anorganických látek.

Množství tohoto roztoku je závislé na několika faktorech. Mezi ty patří například věk a pohlaví.

Celková tělesná voda tvoří přibližně 60 % hmotnosti (mladý muž). V těle ji můžeme nalézt v prostoru mezi buňkami a v buňkách (extracelulární a intracelulární).

Celková tělesná voda

• intracelulární je voda obsažená v buňkách, což představuje přibližně 40 % tělesné hmotnosti, ⅔ celkové tělesné vody
• extracelulární je mimobuněčná voda, která představuje 20 % tělesné hmotnosti
  • tkáňový mok (intersticiální tekutina) je přibližně 75 % mimobuněčné tekutiny (15 % tělesné hmotnosti), obklopuje buňky a orgány
  • plazma (intravaskulární tekutina) je v cévách krevního oběhu, představuje 25 % mimobuněčné tekutiny (5 % tělesné hmotnosti)

Tabulka uvádí rozložení tělesné vody v organismu v závislosti na věku v % tělesné hmotnosti

Homeostáza

Je udržování vnitřního prostředí v pro život potřebných hodnotách.

Vnější prostředí, ve kterém se náš organismus nachází, je odlišné od vnitřního prostředí. Tato dvě prostředí mezi sebou neustále komunikují a vyměňují si energii a informace. Navzdory této otevřené komunikaci si je tělo schopno zachovat stálost vnitřního prostředí.

Jako první se myšlenkou zachování stálosti vnitřního prostředí (milieu intérieur) zabýval francouzský vědec Claude Bernard (1813–1878). Tvrdil, že jeho stálá hodnota je důležitá pro život.

Termín homeostáza navrhl v roce 1932 americký fyziolog Walter Bradford Cannon (1871–1945).

Zachování homeostázy, navzdory všem vnějším vlivům, je proces nazývaný homeostatický regulační systém.

Ten je definován jako soubor vzájemně funkčně propojených buněk a tkání, které spolupracují na udržení fyzikální nebo chemické veličiny v úzkém rozmezí. Mezi tyto veličiny se zahrnuje například tělesná teplota, krevní tlak, hladina glukózy v krvi, pH.

Regulační systémy jsou v lidském organismu zastoupeny v hojném množství, vzájemně na sebe navazují a jsou propojeny. Regulace probíhá na úrovni nervového systému, hormonálního systému a na systému zpětné vazby.

Acidobazická rovnováha – bludiště, ve kterém se nedejte nachytat

Z chemie si pamatujeme, že hodnoty pH se pohybují od 1 do 14.

Tabulka uvádí pH kyselého, neutrálního a zásaditého prostředí

Acidobazická rovnováha je rovnováhou mezi tvorbou – neutralizováním kyselin a zásad v organismu.

Všechny metabolické činnosti organismu jsou možné jen v určitém úzkém rozsahu pH.

V organismu vznikají neustálé produkty metabolismu, které mají převážně kyselý charakter. Za 24 hodin se vytváří přibližně 12 000 mmol/l vodíkových iontů. H⁺ ionty v mimobuněčné tekutině tvoří přibližně pH 7,40 což představuje hodnotu 40 nmol/l H⁺.

Tělo je podle hodnoty z těla odstraňuje. Udržuje takzvanou isohydrii.

V dané tabulce je vidět vztah koncentrace H⁺ s hodnotou pH

Dostáváme se k hodnotě pH v organismu, která je potřebná k přežití.

Krev, krevní plazma má pH udržované v úzkém rozmezí, což představuje hodnotu pH od 7,35 do 7,45.

Pokles pH pod 7,35 je acidóza
a
vzestup pH nad 7,45 se nazývá alkalóza.

Acidóza ani není stav, kdy pH tekutiny je kyselé, jen se přesouvá směrem ke kyselému.

Krátkodobý stav, který je ještě slučitelný se životem, je v rozsahu od 6,8 do 7,8 pH. Pokud by se hodnoty pH i nadále pohybovaly od těchto hodnot, následovala by smrt organismu.

Způsob regulace pH v organismu

V těle jako produkt metabolismu vznikají kyseliny. Jsou to například kyselina sírová, chlorovodíková, mléčná, mastné kyseliny, kyselina acetonová a fosforečná.

Naše tělo je vybaveno mechanismy, které jsou schopny regulovat pH.

První je chemický a druhý fyziologický.

1. Jako první nastupují chemické nárazníkové tlumivé systémy – pufry. Zasahují okamžitě.

Ty buď zvyšují nebo snižují pH, tím, že vážou nebo uvolňují H⁺. Nejvýznamnější pufrovací systémy jsou bikarbonátový systém, hemoglobinový pufrovací systém, proteiny.

2. Druhou volbou jsou fyziologické, a zde se uplatňují dýchací a vylučovací systém.

Dýchací systém (respirační) za pomoci dýchání (ventilace) buď ve zvýšené míře nebo ve snížené odstraňuje CO₂ z krve. Tento proces nastupuje v minutách. Produktem buněčného metabolismu je CO₂ (parciální tlak CO₂ - pCO₂ je v rovnováze s H⁺).

Vylučovací systém pomocí ledvin je tím, který reguluje hladinu pH a jeho nástup je v hodinách až desítkách hodin. Pokud hladina H⁺ v krevní plazmě roste, ledviny přistoupí k jeho zvýšenému vylučování v moči.

V případě jeho poklesu naopak brání vylučování a zpětně jej resorbuje. Rovněž i hladina bikarbonátu je regulována ledvinami.

3. významný vliv na udržování pH mají i játra a srdce.

Možnosti vyšetření acidobazické rovnováhy

O stavu acidobazické rovnováhy (ABR) nám může něco říci vyšetření ABR, ASTRUP.

Vyšetřuje se krev z arterií (okysličená krev) odebraná z arteria radialis nebo femoralis, krev z drobných cév (kapilární krev z bříška prstu). Následně vyšetření, které dopomáhá k vytvoření obrazu o stavu ABR, je rovnováha iontů (Anion gap). Kromě těchto existují i jiné parametry pro posouzení stavu ABR.

Poruchy acidobazické rovnováhy

• acidóza je pokles pH
• alkalóza je vzestup pH

Pro úplnost informací uvádíme základní poruchy ABR:

1. Respirační acidóza, jejíž příčiny jsou například: zápal plic (pneumonie), cystická fibróza, plicní rozedma plic, překážka v dýchacích cestách (obstrukce), astmatický záchvat, poruchy CNS (centrální nervový systém), otravy opiáty
2. Respirační alkalóza, jejíž příčiny jsou například: hyperventilace (psychicky navozená nebo ve vysoké nadmořské výšce), poranění CNS, otrava salicyláty (Aspirin, který se podává při horečkách)
3. Metabolická acidóza vzniká při hypoxii, při těžkých průjmech, syndrom krátkého střeva, ketoacidóza při cukrovce, otrava alkoholem
4. Metabolická alkalóza vzniká při dlouhodobém zvracení, při nízké hodnotě bílkovin v krvi (onemocnění jater a ledvin), hyperaldosterismu

V těle máme různé tělesné tekutiny a ty mají své pH, kyselost či zásaditost

V našem organismu se nacházejí tekutiny s různým pH. Každá hodnota pro daný případ má své opodstatnění.

Měli bychom si uvědomit, že jakoukoli snahou změnit to můžeme způsobit opak toho, co jsme si umínili.

V žaludku musí být kyselina, jinak by to značilo problém. Vysoké pH v žaludku by mohla zvyšovat žluč.

Pamatujte si:
Žluč je zelená a vylučuje se v tenkém střevě. Žluté jsou žaludeční šťávy. Tolik k barvám, které vidíme při zvracení.
Žlutá barva = žaludeční šťávy, obsah.
Zelená barva = žluč, obsah ze žlučníku.

Otázka: A co moč?

Stejně tak i kyselé pH moči má svůj význam. A to konkrétně – při ochraně před průnikem cizorodých látek do vylučovací soustavy.

Nesnažme se proto snížit pH moči. Jaký to má význam?

Mladí, nemyslete si, že pokud budete jíst zásadité potraviny, tak vám zmizí akné. Přečtěte si raději článek jak na léčbu akné doma.

Kyselá krev = ne!
Její pH je 7,35 – 7,45.
Vše mimo = problém = neslučitelné se životem.

A tímto způsobem bychom mohli pokračovat dál, od slin, přes pankreatické šťávy až po vaginální tekutinu a spermatickou tekutinu.

Vaginální prostředí = kyselé = také má i ochranný význam.
pH spermií je tomu přizpůsobeno.

Tabulka uvádí hodnotu pH různých tělesných tekutin

Jaký závěr o překyselení organismu si mám utvořit?Stručně a srozumitelně, nejsme překyselení

Poruchy acidobazické rovnováhy nejsou zapříčiněny špatnou stravou, životosprávou, ale jsou následkem onemocnění.

Jak je vidět v tabulce, trávicí šťávy mají své pH. To žaludeční je na rozdíl od pH potravin výrazně kyselé. Proto není důvod k obavám z příčin nemocnosti na základě špatného překyselení potravin.

Ale, abychom nehodnotili jen negativně, tak autoři článků o překyselení mají přece v něčem pravdu.

Zdravý životní styl je základem pro dobrou kondici těla i psychiky.

Vhodným složením jídelníčku si můžeme dopřát všechny důležité prvky, které tělo potřebuje pro správné fungování nebo boj s chorobami. Zdravá míra pohybové aktivity také dodá energii. Ke zdraví je třeba přistupovat s rozumem, a ne se pouštět do experimentů. Totéž platí i při výběru informací, které jsou nám na internetu poskytnuty.

Bezhlavé snižování překyselení organismu = bezvýznamný boj, který může uškodit.

Test z překyselení organismu

Krátký kvíz pro zopakování problematiky o překyselení

Zdroje informací

• wikiskripta.eu - o acidobazické rovnováze
• fblt.cz - informace o udržování rovnováhy
• akv.sk - článek: Fakt máte překyselený organismus?

Literatura

• Lekárska fyziológia Kamil Javoka a kolektiv 2001
• Lékařská fyziologie Stanislav Trojan a kolektiv 2003
• Lékařská fyziologie Otomar Kittnar a kolektiv 2011