Petechie jako projev bezvýznamných až smrtelných onemocnění?

Petechie na kůži mohou být projevem široké škály onemocnění. Také vznikají i mechanickým tlakem či drážděním pokožky.

Vyskytují se jako průvodní jev různých patologických procesů u dospělých a stejně tak u dětí. Odstranit lze pouze správnou léčbou primárního onemocnění.

Následek mechanického tlaku či úderu? Bývají doprovodným jevem mnohých onemocnění. Způsobit je mohou stejně tak chemické látky a léky.

Řeč je o petechiích nebo o takzvaných petechiálních krváceních.

Jsou to drobná tečkovitá cévní (vlásečnicová) krvácení. Vznikají nejčastěji v podkoží na různých částech těla, ale i na sliznicích a vnitřních orgánech.

Co jsou petechie a jak vznikají?

Petechie nejsou onemocněním. Jsou však příznakem, který nám indikuje velmi široké spektrum nemocí. Petechiální hemoragie (krvácení) je vlastně krvácení z nejdrobnějších cév v lidském organismu – vlásečnic (kapilár). Jedná se o velmi tenké cévky, jejichž stěna může být poškozena i lokálním tlakem bez nutnosti jiného onemocnění.

Po poškození, ať už mechanicky, nebo chorobným stavem, stěna kapiláry praská. Dochází k mírnému krvácení do podkoží, sliznic ale i orgánů.

Toto krvácení nebývá závažné, ale celkový stav pacienta a vývoj závisí na vyvolávající příčině. Tou může být i smrtelné onemocnění – například leukémie.

Petechiální krvácení na kůži se projevuje jako lokální zarudnutí, někdy s nádechem až do purpurova. Při pohledu blíže vidíme drobná tečkovitá krvácení.

Petechie se mohou objevit jako samostatný flíček, ale mohou postihovat i větší plochy kůže.

V článku jsou uvedeny mechanické příčiny vzniku petechií a nejčastější stavy z různých medicínských oborů, které se projevují i ​​petechiálním krvácením a jinými druhy krvácení souběžně.

Mechanický vznik petechiálního krvácení

Mechanické kapilární krvácení vzniká poměrně snadno. Mechanickým tlakem, přetlakem (stisknutím, úderem, kopnutím) nebo podtlakem (sání, cucflek), se naruší jemné cévní stěny a dojde ke krvácení do podkoží. Jedná se o častý děj, který můžeme pozorovat běžně.

Soudní patologický význam mají v kriminalistice, kde jsou důkazem násilných trestných činů, jako jsou údery při napadení, spoutání zápěstí, tlak vyvíjený na ústa s cílem umlčet nebo při škrcení.

Infekční onemocnění

Infekční meningitida a encefalitida

Infekční meningitida a encefalitida patří mezi neuroinfekce, jejichž původcem jsou mikroorganismy. Nejčastěji se jedná o bakterie a viry.

Encefalitida je zánětlivé onemocnění mozku. Infekt mozkových blan se nazývá meningitida. Infekce může postihovat současně mozek i jeho obaly. V takovém případě mluvíme o meningoencefalitidě.

Projevuje se vysokými horečkami, celkovou slabostí, únavou, apatií, poruchami vědomí, silnými bolestmi hlavy, úporným zvracením, světloplachostí, meningeálním drážděním (ztuhlost šíje).

Bakteriální formy vzniku onemocnění způsobují petechiální krvácení jako následek septického stavu. Může se vyvinout diseminovaná intravaskulární koagulopatie - DIC (viz níže).

Petechie nejčastěji nacházíme na trupu v okolí pupku. Jedná se o závažný příznak hlavně u dětí, který nám indikuje spolu s ostatními příznaky možnou meningokokovou infekci. Samozřejmě je nacházíme i na končetinách a jiných částech těla.

Infekční endokarditida

Endokarditida je zánět endokardu (vnitřní výstelky srdce). Postihuje také srdeční chlopně. Mnohdy se bakterie na chlopních uchytí primárně a následkem toho vzniká sekundárně i zánět endokardu. Vzhledem k lokalizaci zánětu je jasné, že jde o závažné onemocnění. Může způsobit poruchu srdeční činnosti, arytmie až srdeční zástavu.

Projevy jsou typické chřipkové jako u ostatních infekcí. Nástup onemocnění začíná horečkou, zimnicí, celkovou slabostí, únavou.

Bakterie se rychle rozšíří do krevního oběhu za vzniku septického stavu s možnými poruchami vědomí. Jak už to u septických stavů bývá, vznikají drobná podkožní krvácení.

Infekční mononukleóza

V 80 až 90 % případech je původcem humánní EB virus (virus Epsteina-Barrové). Jedná se o druh herpetického viru. Mohou ji však vyvolat i adenoviry, toxoplasma gondii či HIV virus. Výskyt je celosvětový a typický pro dětský věk.

Onemocnění se nemusí manifestovat, případně se může projevit nespecifickými chřipkovými příznaky. Typický klinický obraz zahrnuje slabost, malátnost, horečku, bolesti v krku, masivní povlak na mandlích a v ústní dutině jako při angíně s drobným krvácením na patře, ale i v podkoží, zvětšení regionálních uzlin.

Vyskytuje se zvětšení sleziny a jater, otoky víček a obličeje.

Fulminantní hepatitida

Fulminantní hepatitida typu B je vzácným typem virové hepatitidy (zánětlivé onemocnění jater). Tvoří asi 0,1 až 1 % všech virových hepatitid a probíhá současně s hepatitidou typu B. Jedná se o závažné onemocnění s velmi rychlým a dramatickým průběhem, které vede k masivní nekróze jater a selhání jater.

Vyznačuje se vysokou mortalitou. Probíhá velmi rychle a v období pár týdnů vede k selhání jater. Projevuje se jako hepatální encefalopatie vzniklá v průběhu akutní hepatitidy.

Začátek onemocnění je typický jako pro jiné infekce subfebrilitami, slabostí, malátností, sníženou fyzickou aktivitou a únavou. Jaterní poruchy se projevují později jako poruchy trávení, zvětšení jater a sleziny, ikterus (žluté zbarvení kůže), subikterus (žluté zbarvení sklér), otoky, krvácení do podkoží, poruchy vědomí, jaterní (hepatální) koma až smrt.

Hemolyticko-uremický syndrom

Hemolyticko-uremický syndrom patří mezi nejčastější příčiny akutního selhání ledvin v dětském věku. Původcem je v 90 % Escherichia coli v trávicím traktu. V popředí onemocnění je hemolytická anémie, trombocytopenie s následným selháním ledvin.

Projevuje se včetně příznaků akutního renálního selhání i neurologickými obtížemi, jako jsou křeče ve svalech, kardiálními obtížemi, například poruchami srdeční činnosti se zvýšeným rizikem vzniku infarktu. Poškození se nevyhnou ani plíce, játra či slinivka. Pacient je slabý, malátný, má teploty a krvácivé projevy na kůži v důsledku oslabení cév a hemolýzy.

Cizokrajná infekční onemocnění

Hemoragická horečka dengue

Je to virové onemocnění patřící mezi hemoragické horečky. Název pochází ze španělštiny a v překladu znamená nepřirozenost, podle nepřirozeného držení těla nemocného.

Původcem onemocnění je flavivirus z čeledi Flavioviridae (RNA viry). Přenášejí ho komáři Aedes aegypti nebo Aedes albopictus (viz také žlutá zimnice).

Původně se vyskytoval jen v Africe, později se dostal do Asie a pár případů pochází i z Ameriky.

V převážné míře se projevuje jen mírně s příznaky podobnými chřipce. V těžších případech začíná vysokými teplotami více než 40 °C, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, kloubů, méně často zvracením.

Přechodně dochází k ústupu potíží s následnou recidivou teplot a vznikem petechiálních krvácení na kůži až rozsáhlým exantémem s makulo-papulomatózními vyrážkami.

Hemoragická horečka Hanta s renálním syndromem

Původcem onemocnění je hantavirus z čeledi Bunyviridae (RNA viry). Pramenem nákazy jsou hlodavci. Jedná se o zoonózu a přenáší se přímým kontaktem se stolicí, močí, slinami nakaženého zvířete, vzácně pokousáním. Onemocnění se vyskytuje v Evropě, na Sibiři, Balkáně a v Severní Americe.

Projevuje se horečkou, bolestmi hlavy, zvracením, slabostí, únavou, zvýšenou spavostí. V závažnějších případech jsou přítomny příznaky jako vysoké teploty a hemoragické příznaky jako krvácení z nosu a dásní, petechie na kůži (v některých případech mohou krvácivé stavy chybět).

V nejtěžších případech lze pozorovat obraz akutního ledvinového selhávání, s bolestmi v křížové oblasti silné intenzity vysoké teploty a hemoragické příznaky jako krev v moči a rozvoj šokového stavu.

Mor (pestis)

Takzvaná černá smrt se vyskytovala převážně v minulosti. Toto vážné onemocnění vyhubilo velký počet lidí. Původcem onemocnění je bakterie Yersinia pestis. Zdrojem nákazy jsou krysy, z nichž se infekce dostává na blechy přisáté na těchto hlodavcích.

Člověk se může nakazit poštípáním touto blechou.

Vstupní brána je místo poštípání blechou nebo dýchací cesty. V místě vstupu infekce jsou lokální změny buněčného poškození kůže, krevních a lymfatických uzlin. Po krátké inkubační době nastupuje únava, slabost, vysoké horečky, třesavka, bolesti hlavy, svalů, břicha.

V popředí je enormně zrychlená akce srdce. Jsou zvětšené a hnisavě zanícené lymfatické uzliny v podpaží a v inguinách. Na kůži se objevují tečkovitá krvácení a hnisavé záněty praskají. Vytváří se velké mokvající rány s tmavým sekretem.

Krevní onemocnění

Hemofilie

Nejznámějším krvácivým stavem je hemofilie. Mluvíme o vrozeném onemocnění s poruchou tvorby koagulačního faktoru VIII. (hemofilie typu A) a IX (hemofilie typu B) v krvi různého stupně.

Tento faktor je nezbytný pro normální krevní srážlivost. Jeho nepřítomnost vede k závažným komplikacím, při kterých může nemocný vykrvácet.

Kromě delšího krvácení pro poruchu krevní srážlivosti dochází u hemofiliků při poranění a poškození cévní stěny i ke spontánním krvácivým stavům. Jsou u nich častá krvácení z nosu, dásní, močení krve, petechiální krvácení do podkoží až hematomy po těle bez zjevné příčiny.

Von Willebrandova choroba (vWD)

Jedná se o nejběžnější typ krvácivého onemocnění vůbec. Lidé trpící tímto onemocněním mají nedostatek takzvaného von Willebrandova faktoru (vWD-faktor). Ten je zodpovědný spolu s trombocyty za správnou srážlivost krve. vWD faktor pomáhá zacelit krvácející cévu, v níž následně trombocyty tvoří zátku – strup.

Někteří z nás ani nemusí vědět, že tímto onemocněním trpí. Onemocnění má tři stupně. První dva stupně se projevují jen velmi mírně. Nejčastěji jsou to petechiální krvácení do kůže, případně závažnější krvácení při poranění.

Třetí stupeň je vážnější, kdy nemocný může krvácet do kůže či svalů bez zřejmého mechanismu.

Trombocytopenie, trombocytopatie a trombocytopenická purpura

Pojem idiopatická trombocytopenie (ITP) znamená snížený počet trombocytů (krevních destiček) v krvi. Nedostatek trombocytů je přímo zodpovědný za krvácení na různých místech. Nejčastěji jsou to petechie a hematomy.

Krvácení ze sliznic (nos, dásně). Někdy je diagnostikována náhodně například při nadměrném krvácení po vytržení zubu. Podobné potíže způsobuje i trombocytopatie, při které dochází k nadměrnému krvácení z důvodu poruchy funkce trombocytů na základě jiné vnitřní poruchy či onemocnění.

Trombocytopenická purpura (TTP) nebo i Moschcowitzův syndrom je závažná forma, která má ve srovnání s ITP závažný průběh a nepříznivou prognózu. Při tomto onemocnění dochází k poškození vnitřní výstelky cév a nadměrnému patologickému rozpadu trombocytů. To má za následek nadbytek Willebrandova faktoru s tvorbou mikrotrombů.

Začátek onemocnění je náhlý a prudký. Dochází k hemolytické anémii. To má za následek, že pacient je v důsledku slabý s vysokými horečkami, bývají přítomny poruchy vědomí, křečová aktivita svalů, bolesti hlavy. Na kůži se objevují tečkovitá krvácení z nadměrného rozpadu červených krvinek. Pacient umírá na selhání ledvin či krvácení do některého ze životně důležitých orgánů, jako například do mozku.

Diseminovaná intravaskulární koagulopatie (DIC)

Jedná se o velmi závažné onemocnění, kdy se zvyšuje aktivita trombocytů. Následkem zvýšené koagulační aktivity vzniká v periferních cévách mikrotrombóza.

Pacient je ohrožen obstrukcí (ucpáním) těchto cév, jejich neprokrvením a nekrózou. Velmi rychle dochází k vyčerpání koagulačních faktorů, stav se paradoxně zvrtne a vzniká nedostatek trombocytů s projevy krvácení.

Hemoragická diatéza je závažným stavem. Pacient krvácí téměř odevšud. Krev se nachází ve stolici (meléna), ve zvratcích (hemateméza), v moči (hematurie), ale i v podkoží tvorbou petechií a nezastavitelným krvácením z ran.

Leukémie

Leukémie je onemocnění, které nahání hrůzu. Patří mezi zhoubná onemocnění krve. Patofyziologickým mechanismem leukémie je množení a hromadění nezralých forem leukocytů (bílé krvinky) v kostní dřeni. Jejich nadbytečné množství brání procesu normální krvetvorby.

Pacienti jsou téměř od začátku bledí, unavení, spaví, mají nechuť k jídlu, ztrácejí na hmotnosti a velmi snadno se zadýchají. Velmi výrazným průvodním symptomem je krvácení. Leukemici mají často po těle petechie, modřiny a stejně tak u nich lze pozorovat krvácení z nosu.

Cévní onemocnění

Vaskulitida (zánět krevních cév)

Systémové zánětlivé onemocnění cévní stěny nazýváme vaskulitida. Může postihovat cévy v kterékoli části a ve kterémkoli orgánu.

Zánětlivý proces na cévě vede k jejímu ztluštění, zúžení průchodnosti s častými trombózami (tvorbou krevních sraženin) a tvorbou nekróz (odumření tkáně).

Na některých místech dochází k jejímu patologickému rozšíření, které nazýváme aneurysma (vyboulení cévní stěny).

Existuje několik typů vaskulitid. Postihují všechny typy cév v lidském těle (tepny, žíly, vlásečnice). Zánětlivý proces oslabuje cévu a ta často praská s následným krvácením.

Při postižení nejmenších cévek, vlásečnic (kapiláry), dochází ke krvácení do kůže a podkoží. Tomu říkáme kapilární nebo i petechiální (tečkovité) krvácení.

Schönleinova-Henochova purpura

Schönleinova-Henochova purpura patří mezi vaskulitidy. Jedná se o velmi raritní, málo se vyskytující onemocnění typické pro dětský věk. Příčina dosud nebyla zjištěna. Jisté je jen to, že není dědičná.

Předpokládá se, že za jejím původcem jsou mikroorganismy (viry, bakterie), které postihují horní dýchací cesty a jsou u dětí mnohem častěji než u dospělých.

Řadíme ji mezi systémové vaskulitidy. Postihuje kapiláry (vlásečnice) v kůži, ledvinách a střevech. Zánět vlásečnic způsobuje jejich rupturu (prasknutí), což se na kůži projevuje drobnými kapilárními krváceními do podkoží.

Zjevují se na kůži jako málo nápadné, tečkovité krvácení. Postupně se zbarvují do tmavě červena až purpurova a začínají splývat do větších ploch. Vypadají jako hematom (modřina) a můžeme je pozorovat kdekoli na těle, ale nejčastěji jsou to dolní končetiny.

Onemocnění imunitního systému

Lupus erythematosus

Velmi nebezpečným autoimunitním onemocněním je lupus erythematosus. Je to onemocnění, při kterém vlastní imunitní systém napadá orgány a tkáně těla.

Spouštěčem mohou být genetické faktory, poruchy imunity, infekce, hormonální vlivy, léky, toxiny, chemikálie a jiné. Vyskytuje se ve značné převaze u žen – oproti mužům je to 9:1.

Lupus se většinou projeví typickým exantémem ve tvaru motýla na tváři oboustranně v okolí lícních kostí, pod očními jamkami, který má významnou diagnostickou hodnotu.

Toto závažné onemocnění postihuje všechny orgány a tkáně včetně krevních cév, které oslabuje s následnou rupturou a krvácením. Kapilární krvácení se projevuje petechiemi.

Zajímavé informace v článku: Systémový lupus erythematosus

Onemocnění jater

Cirhóza jater / alkoholová hepatopatie

Častým onemocněním je cirhóza jater. Příčiny jsou různé, ale nejčastějším vyvolávajícím faktorem je alkohol, pak léky a onemocnění jako například virová hepatitida.

Jaterní cirhóza je chronické difúzní onemocnění jater. Jejich buňky (hepatocyty) jsou poškozeny pod vlivem vyvolávající příčiny, začínají nekrotizovat (odumírat) a dochází k jejich destrukci až celkové přestavbě nahrazením odumřelých částí vazivem za současné poruchy.

Projevuje se poruchami trávení, stolice, menstruace, otoky, nočním močením, zvětšením jater, břicha, žlutým zbarvením kůže a pavoučkovými névami na kůži. Později ve stádiu dekompenzace se přidružuje únava, slabost, vyčerpanost, zpomalené reakce, bolest zad a kloubů, hubnutí, ascites, hůlkové prsty, bílé nehty, vyhlazený jazyk.

Přítomny jsou i krvácivé stavy, takzvané hemoragické diatézy. Projevují se krvácením nosu, dásní, ze žaludku, z jícnových varixů, petechiálním krvácením do podkoží až tvorbou hematomů.

Hepatální encefalopatie

Vlivem rozvinutého onemocnění jater jako například cirhózy, ale i jejích jiných onemocnění se může vyvinout hepatální encefalopatie. Jedná se o poškození mozku amoniakem, který se nachází v portálním, jaterním oběhu při poruše detoxikační funkce jater.

Porušením centrální nervové soustavy se do popředí dostávají neuropsychiatrické poruchy. Projevují se častými změnami nálad, roztržitostí, emoční nestabilitou, poruchami intelektových schopností, agresivitou, halucinacemi, únavou, nadměrnou spavostí. Přítomná bývá hemoragická diatéza stejně jako u jaterní cirhózy se vznikem petechií až hematomů.

Podkožní krvácení zapříčiněná léky

Antiagregační léky jsou léky, které přímo ovlivňují složení krve tím, že blokují aktivitu trombocytů – mají antitrombotický účinek. Používají se k prevenci náhlých stavů v kardiologii, neurologii, ale i jiných medicínských oborech.

Snižují riziko vzniku akutního infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, plicní embolie nebo embolizaci do dolních končetin u rizikových pacientů. Ve zvýšeném množství hrozí krvácivé stavy (petechie, modřiny, krev v moči, epistaxe, meléna...)

Nejznámějším lékem v této skupině je kyselina acetylsalicylová (acylpyrin, anopyrin). Na antiagregační účinek těchto dostupných léků by měl myslet každý, kdo je běžně používá k léčbě bolesti či teploty. Dříve se používaly proti horečce pravidelně, dnes se to nedoporučuje.

Petechiální krvácení se však objevila i při užívání některých druhů analgetik, kortikosteroidů, steroidů i antidepresiv.

Nedostatek vitamínu C

Vitamin C je důležitý pro lidský organismus hlavně díky svému pozitivnímu účinku na imunitní systém, napomáhá při rychlejší regeneraci organismu, urychluje hojení ran, příznivě působí na zuby, kosti a chrupavky. Napomáhá při vstřebávání železa. Tělo si ho samo neumí vytvořit, proto si ho musíme doplňovat ze stravy.

Jeho nedostatek vede k poruchám imunity, častým infekcím a zánětům, pomalejšímu metabolismu, problémům se zuby a kostmi, chudokrevností a krvácením. Dnes již velmi raritní onemocnění z nedostatku vitaminu C se nazývá kurděje.

Kurděje (skorbut) se vyznačují chudokrevností, která vede k celkové slabosti, bolestem kloubů a svalů a krvácením (nejčastěji petechiálním), krvácením z dásní a zubů.