Je kousnutí hadem v Česku nebezpečné? Jak vypadá? + První pomoc

O hadech koluje mezi lidmi množství nepravdivých informací. Tyto nepravdy a polopravdy jim v mnoha případech nahání strach a hadům dělají špatné jméno. Pokud lidé pak později přijdou do kontaktu s hadem, reagují přehnaně hystericky.

Pokud by však všichni byli dostatečně informováni, věděli by, co se dá očekávat, reakce při střetu s tímto plazem by byly méně stresující.

Opravdu je kousnutí hadem v našich podmínkách natolik nebezpečné, jak si to laici myslí?

Výskyt hadů v Česku

Výskyt hadů v České republice je omezený. Ve volné přírodě se u nás vyskytuje několik druhů užovek a zmije. Užovky patří mezi nejedovaté druhy, ba dokonce plaché, a většinou se při střetu s člověkem dají na útěk.

Naopak zmije produkují vysoce toxickou látku. Množství vyprodukovaného jedu je však natolik malé, že by nemělo usmrtit zdravého, dospělého člověka.

To však neznamená, že nemůže způsobit potíže. Výjimečně byly zaznamenány i prudší reakce, hlavně u malých dětí, a také smrtelné případy.

Zajímavé: Každá nemocnice v Česku by měla disponovat antidotem proti jedu zmije – European Viper Venom Antiserum. V případě, že by se ve zdravotnickém zařízení antidotum nenacházelo, je možné jej pořídit z jiné nemocnice.

Kromě volně žijících hadů zde lze najít i velké množství exotických druhů. Mezi nimi se nacházejí i silně jedovaté, jejichž kousnutí způsobuje vážná zdravotní poškození, paralýzy či dokonce smrt.

Takový druh hada ale v přírodě zaručeně nepotkáte.

Do kontaktu s ním mohou přijít chovatelé nebo milovníci hadů, kteří si nebezpečný druh pořídí, občas nelegálně. Při nelegálním chovu těchto plazů většinou majitel nemá potřebné antidotum (protilátku).

Nejedovatí hadi – základní znaky

Mezi nejedovaté a neškodné druhy žijící u nás patří užovky. Známe je několik druhů a všechny jsou zákonem chráněny. Základní rozdíly mezi jednotlivými užovkami spočívají v jejich velikosti, barvě šupin a rozložení skvrn.

Některé jsou plaché, jiné poněkud agresivnější.

V konečném důsledku člověku záměrně neublíží.

Mají tendenci dát se na útěk, v čemž jim pomáhá jejich neobvyklá rychlost. Lidem se spíše vyhýbají a útočí pouze v případě, že se cítí ohroženi.

Nejčastěji se vyskytující užovky na našem území:

• užovka obojková
• užovka hladká
• užovka stromová

Méně frekventované užovky:

• užovka podplamatá

Užovka obojková (lat. Natrix natrix)

Jedná se o nejčastěji se vyskytující druh nejedovatého hada v Evropě. Dosahuje délky od 100 do 150 cm. Můžeme ji pozorovat v barvě šedé, olivově zelené a hnědé. Po bocích podél těla má tmavší zbarvené skvrny a břicho ve světlejším odstínu. Její charakteristickým znakem jsou dvě skvrny za hlavou ve tvaru půlměsíce.

U samiček jsou výrazně žluté a u samečků bledé, téměř splývají s okolím.

Užovka hladká (lat. Coronella austriaca)

Tato užovka dostala svůj název právě kvůli svému nesmírně hladkému povrchu těla. Je menšího vzrůstu a dorůstá délky asi 70 cm. Její plochá hlava téměř splývá s tělem. Je typicky šedě zbarvená s tmavšími tečkovanými skvrnami podél těla a skvrna na hlavě připomíná písmeno V.

Tmavší skvrny zdobí i okolí jejích očí ve tvaru tenkého proužku.

Užovka podplamatá (lat. Natrix tesselatta)

Vzhledově připomíná užovku obojkovou, se kterou je často zaměňována. Užovka podplamatá je o něco menší, dorůstá délky jednoho metru. Co jí chybí na délce, jí bylo přidáno na agresivitě. Je o něco agresivnější v případě ohrožení než užovka obojková. Má šedou a olivově zelenou barvu šupin.

Skvrny na jejích zádech připomínají spíše šachovnici nebo pruhy.

Jedovatí hadi – základní znaky

Jediným jedovatým hadem přirozeně žijícím i u nás je zmije. Jejich jed je silně toxický.

Vyznačují se sexuálním dimorfismem, což znamená, že samice a samci zmije se od sebe vzhledově liší.

Zmije severní (lat. Vipera Berus)

Zmije se vyskytuje nejčastěji v severních oblastech. Můžeme ji pozorovat v Anglii, Středomoří, až za severním polárním kruhem a samozřejmě i u nás v Česku.

Právě přirozená místa jejího výskytu ji činí odolnější vůči chladnému počasí. Nachází se v nadmořské výšce od 300 do 2000 metrů nad mořem.

Navzdory své délce – asi jen 80 cm (sameček maximálně 60 cm) - má poměrně svalnaté zavalité tělo. Hlava zmije je zploštělá.

Samička a samec zmije se od sebe liší zbarvením. Samička je nejčastěji hnědá až načervenalá s tmavě hnědou klikatou skvrnou na zádech.

Sameček je šedý, někdy až modrošedý s černou klikatou skvrnou na zádech.

Není výjimkou ani albinotická – bílá – nebo melanistická – černá – mutace bez přítomnosti skvrny.

Jed, který produkují, obsahuje směs peptidů, polypeptidů, proteinů a jejich toxinů. Jedná se o složení velmi podobné jedu chřestýšů. Ve větším množství může být smrtelný.

Naštěstí zmije nejsou schopny tolik ho vyprodukovat a při pokousání nám způsobí jen lokální nebo málo závažné systémové potíže. Byly zaznamenány i vážné případy – jsou raritní.

Asi v polovině případů jed nevystříknou. Používají jej výhradně k lovení potravy. Z tohoto důvodu si ho šetří a nevystříknou při obranném pokousání v případě pocitu ohrožení člověkem.

Exotičtí hadi chovatelů

V případě kousnutí člověka exotickým druhem hada se většinou jedná o nejnebezpečnější a smrtelné otravy. Tito hadi produkují silně toxický jed v dostatečném množství k tomu, aby usmrtili i dospělého člověka.

Chovatelé těchto mazlíčků by měli mít doma antidotum (protilátku). Antidota jsou různá v závislosti na konkrétním druhu hada.

Při nelegálním chovu je vysoké riziko smrtelného nebezpečí. Důvod je prostý. "Chovatel" nemá antidotum a v případě intoxikace mu po pokousání tímto druhem hada hrozí téměř jistá smrt.

Mohlo by vás zajímat: v roce 2019 byl zaznamenán jeden takový případ i u nás, přičemž chovatelka neměla antidotum a na uštknutí mamby po pár dnech zemřela. 

Jak rozpoznat jedovaté a nejedovaté plazy žijící v České republice?

Základní poznávací znaky mezi jednotlivými hady již byly uvedeny výše. Rozeznáváme je od sebe na základě celkové délky těla a ocasu, tvaru těla, zbarvení kůže nebo zbarvení skvrn. Každý z nich se vyskytuje na místech, která jsou pro něj specifická (voda, křoví, štěrk, skály...).

Jedovatí a nejedovatí hadi u nás se liší ještě v jednom bodě. Ve volné přírodě si toho však napadený člověk nemusí ihned všimnout, jelikož je nepatrný. Jsou to zornice a jejich tvar.

Všechny druhy nejedovatých hadů – užovek – mají kulatý tvar očí a jejich zornice mají stejný tvar. Většina jedovatých druhů, mezi které patří i zmije, mají kulatý tvar oka a štěrbinovou zorničku.

Jaké typy pokousání známe? Jak kousnutí vypadá?

Každé kousnutí hadem je bolestivé.

Nejedovatí hadi nám kromě lokální bolestivosti a dvou tečkových ranek po zubech nijak jinak neublíží. Jedovatí hadi (u nás zmije) zanechávají na kůži dvě tečkové ranky, které jsou od sebe vzdáleny 1 cm.

Jsou bolestivé a mírně krvácejí.

Suché kousnutí

Suché kousnutí je vlastně kousnutí nejedovatým hadem.

Zároveň tvoří asi 50 % případů z celkového počtu útoků jedovatým hadem. Suché se nazývá také proto, že při něm nedochází k vystříknutí jedu do rány, a tedy do krevního oběhu člověka.

Toxické kousnutí

Toxické kousnutí je kousnutí jedovatým druhem hada, přičemž dochází k vystříknutí jedu do krevního oběhu oběti.

Tvoří zbývajících asi 50 % případů po napadení zmije. Dochází při něm k lokálním nebo celkovým zdravotním obtížím.

Příznaky kousnutí hadem

Užovky způsobují svým kousnutím pouze bolest a nepříjemný pocit v místě poranění. Málokdy postižené místo také otéká. Z ranek po pokousání vytéká malé množství krve.

• bolest
• otok
• krvácení

Příznaky kousnutí zmijí

Bývají závažnější a vyznačují se svojí rozmanitostí. Jejich výskyt, intenzita a závažnost jsou individuální. Individuálnost projevů závisí na několika faktorech, které se mohou navzájem kombinovat.

V první řadě se jedná o množství jedu, které se dostane do krevního oběhu. Neméně důležité je místo kousnutí (nejčastěji končetiny, tvář krk, trup).

Čím blíže je postiženo místo k velkým cévám, tím vyšší je riziko závažných stavů. Velkou roli hraje i věk pacienta (nejohroženější jsou děti a staří lidé), váha a předchozí zdravotní stav pacienta.

Nejčastější lokální příznaky:

• dva tečkové vpichy po zubech vzdálené od sebe 2 cm
• bolestivost v místě pokousání (v úvodu často chybí)
• lokální otok (cca do tří dnů se může rozšířit na celou končetinu)
• otok/zvětšení regionálních lymfatických uzlin
• hematom (modřina) šířící se od místa kousnutí do okolí
• ucpání cév krevními sraženinami (trombóza)
• krevní podlitiny
• puchýře
• parestézie (mravenčení), strnutí

Nejčastější celkové příznaky:

• bledost ve tváři
• studený a lepkavý pot
• celková slabost, točení hlavy, zamlžování před očima
• nevolnost, nauzea, zvracení
• snížení krevního tlaku ⇒ zrychlená akce srdce ⇒ rozvoj šoku
• bolesti břicha, průjem

Ojedinělé příznaky:

• ochrnutí postižené části těla
• poruchy řeči a polykání
• zvracení krve
• hemolytické poškození ledvin
• otok dýchacího systému, dušení se
• alergická reakce – anafylaktický šok

Podívejme se spolu na všechny letní problémy:
Naše zdraví v létě - slunce, teplo, úrazy a onemocnění

Co dělat po pokousání hadem?

Ne každý je odborník na hady a ne každý umí rozpoznat, jaký druh ho kousl. V případě, že ano, je třeba postupovat podle toho, jaká míra nebezpečí hrozí. První pomoc je základem ve zmírnění progrese stavu.

První pomoc při pokousání užovkou

Její kousnutí je sice bolestivé, ale ne nebezpečné. V rámci poskytnutí první pomoci je třeba ránu očistit vodou, nejlépe studenou (zmírňuje otok a bolestivost). Postižené místo je třeba osušit. V případě přetrvávající bolesti můžeme chladit, čímž zamezíme i případnému otoku.

1. očistit ránu vodou
2. osušit
3. chladit

První pomoc při pokousání zmijí

Navzdory faktu, že zmije ne vždy vystříkne do rány jed, musíme s tímto počítat a při každém jejím pokousání postupovat, jako by šlo o toxické kousnutí.

Nejdůležitější ze všeho je nepanikařit.

Fyzická námaha a strach zrychlují dýchání a činnost srdce. Zrychlením krevního oběhu jed rychleji postupuje krevním řečištěm a dochází k otravě.

Postiženou končetinu je třeba imobilizovat (znehybnit) nejlépe improvizovanou dlahou.

Většinou je kousnutí na končetinách, ale může být i jinde na těle. Nebezpečné je kousnutí v blízkosti velkých cév a srdce, například na krku.

Ránu je třeba lehce očistit čistou vodou.

Neměly by se používat žádné dezinfekční roztoky. Při čištění je třeba dbát na to, abychom vyvíjeli co nejmenší tlak na ránu.

Pacientovi je třeba zajistit dostatečný příjem tekutin.

Dosáhneme tím zředění jedu a jeho rychlejšího vylučování močí.

V případě nutnosti můžete podat lék ulevující od bolesti. Doporučuje se Paracetamol (paralen). V případě rozvoje nebo příznaků alergické reakce je třeba podat lék proti alergii například Dithiaden.

Je třeba zajistit co nejrychlejší transport pacienta do nemocnice. Pokud je zachránců více, je třeba nemocného odnést, aby on nevyvíjel žádnou fyzickou aktivitu a nedošlo tak k urychlení otravy a ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

1. uklidnit postiženého
2. zamezit fyzické aktivitě
3. zajistit dostatečný příjem tekutin
4. imobilizovat postiženou končetinu
5. očistit ránu čistou vodou (netlačit)
6. podat lék proti bolesti a alergii

Pozor!
Při štípnutí zmije se za žádných okolností nesmí dávat škrtidlo, vysávat jed z rány (možnost otravy zachránce), chladit a podávat na bolest kyselinu acetylsalicylovou (acylpirin, aspirin, medipirin).

Otestujte se