Co je chronický únavový syndrom? Není jen běžnou únavou

Únavu zná každý z nás. Po namáhavém dni jsme někdy rádi, že vidíme postel.

Únava je velmi nepříjemný subjektivní pocit vedoucí k vyčerpanosti celého organismu.

Avšak neměli bychom ji brát hned negativně, protože má svou informační hodnotu, stejně jako bolest.

Nebýt únavy, mohli bychom organismus přetížit natolik, že by mohlo dojít k závažnému poškození zdraví.

Únavu tedy lze definovat i jako signál našeho těla, který nás upozorňuje a zároveň varuje před úplným vyčerpáním posledních energetických zásob, a to jak psychických, tak fyzických.

Úplné vyčerpání je velmi nebezpečné, protože může končit až smrtí. Proto spánek je přirozenou reakcí organismu, ke kterému nás vyčerpání nutí.

Tip: Syndrom vyhoření. Máte ho i vy?

Chronický únavový syndrom – co si pod ním představíme?

Chronický únavový syndrom, CFS (z angl. chronic fatigue syndrom), je syndrom, tedy soubor více příznaků, který je charakterizován nadměrnou až extrémní a zároveň dlouhotrvající únavou bez zjevné příčiny. Běžnou, vysvětlitelnou příčinou by mohla být přepracovanost, nespavost, nadměrná fyzická aktivita, nádorové onemocnění a nádor.

Únava při CFS trvá dlouhodobě (měsíce, roky). Minimálně ale musí trvat půl roku, aby bylo splněno jedno z kritérií pro stanovení diagnostického závěru chronického únavového syndromu.

Stav se nezlepšuje ani dostatečným odpočinkem, což časem zhoršuje duševní zdraví člověka a jeho fyzickou výkonnost.

Onemocnění se většinou vyskytuje ojediněle. Zajímavé je, že byly zaznamenány i epidemické výskyty (Los Angeles 1934, Londýn 1955...). Přesto nelze tvrdit, že CFS je nakažlivý, i když se o tom nejednou vtipkuje.

Mnohem častěji jsou postihovány ženy než muži, a to většinou mezi 25. a 45. rokem života.

Léčba závisí na době trvání syndromu. Nejúčinnější je, pokud se zahájí v prvních pěti letech. S každým dalším rokem se šance na úplné vyléčení snižuje.

Základní kritéria CFS

Definici chronického únavového syndromu nelze vyslovit, aniž by byla přítomna typická kritéria, která musí tento syndrom mít. Ne každá únava (i kdyby trvala týden či měsíc) hned znamená chronické onemocnění, které je třeba léčit.

Při běžné únavě stačí eliminovat vyvolávající faktor, případně si dopřát relaxaci (procházka v přírodě, dovolená, odpočinek). Při syndromu chronické únavy to není tak jednoduché.

Tento syndrom se kromě únavy projevuje i jinými symptomy. Některé z nich jsou jisté, jiné zase raritnější a vyskytují se jen u malého procenta pacientů.

Je naprosto nesprávné ze strany okolí a někdy i lékařů pacienty s tímto onemocněním předem odsoudit, označit za simulanty. I přes banálně vypadající stav ve skutečnosti pacient s touto diagnózou velmi trpí.

Představte si jen na jeden den, že se vzbudíte tak vyčerpaní, že nezvládáte ani běžné činnosti. A teď si představte, že ta únava trvá týden, měsíc, rok... Je to nepředstavitelné?

Spánek těmto pacientům nepřináší vykoupení a zdá se, že to trvá a bude trvat věčně. S CFS se těžko bojuje, když jste příliš unaveni na boj. U některých málo pacientů se objeví úplná rezignace, protože nedokážou jít dál.

Kritéria, která musí CFS splňovat:

• náhlý začátek potíží, který nepředcházela nadměrná zátěž (hodiny, dny)
• v některých případech nástupu únavy předcházejí chřipkové příznaky
• extrémní únava (musí být vyloučeny jakékoli jiné příčiny, které by ji mohly způsobovat)
• únava je trvalá nebo fluktuující
• stav trvá více než půl roku (někdy roky)
• zhoršuje psychické zdraví nemocného (poruchy koncentrace, apatie, nervozita, podrážděnost)
• zhoršuje fyzickou aktivitu a výkonnost nemocného o 50 % a více (nevýkonnost, nedokončení aktivity)
• subfebrility, někdy teploty doprovázené zimnicí
• zvětšení lymfatických uzlin, bolestivost
• stav se nezlepšuje odpočinkem a spánkem
• vyskytují se poruchy spánku (nespavost, nadměrné spaní během dne)
• přidružují se bolesti hlavy, svalů a kloubů (jako při chřipce)
• závratě, nevolnost, zvracení
• při dlouhém trvání nejsou výjimkou ani poruchy krátkodobé paměti
• často jsou přítomny poruchy vidění, výpadek v zorném poli, světloplachost

Předpokládané příčiny vzniku tohoto záhadného syndromu

Syndrom chronické únavy je považován za jedno z nejzáhadnějších chronických onemocnění moderní doby. Často je označován také jako nejzáhadnější chronická civilizační choroba vůbec. Jeho příčiny se sice předpokládají, ale nejsou potvrzeny.

Za nejpravděpodobnější příčinu se považuje infekční agens v předchorobí nebo během ataky onemocnění. Z toho důvodu se můžeme setkat také s označením CFIDS (z angl. chronic fatigue and immune dysfunction syndrom).

Pojmenovaní existují celé desítky a každé se jeví správně. Každý název v sobě zahrnuje jeden nebo více symptomů, kterými se navenek projevuje.

Předpokládané příčiny syndromu únavy:

1. infekční onemocnění - s největší pravděpodobností na jeho vzniku podílu Epstein-Barr virus (EBV) a herpetický virus
2. porucha imunity - dysfunkce
3. alergie - přehnaná reakce organismu, zvýšená reaktivita na nějaký alergen
4. hypotenze - chronicky nízký krevní tlak
5. stres a deprese – případně kombinace těchto a jiných psychických stavů

Které společné znaky mají pacienti s tímto syndromem?

Výše uvedené hypotézy vznikly na základě nejčastějších společných znaků nemocných a neustále probíhajícího výzkumu.

U většiny pacientů předcházel tomuto stavu nějaký infekt. Někdy je infekce přítomna i během symptomatologického období syndromu.

Naprostá většina pacientů jsou ženy. Je jich až čtyřnásobně více než mužů. Jednoznačná vazba ke konkrétnímu pohlaví ale není prokázána.

Více než polovina nemocných trpí nějakou formou alergie – potravinová alergie, pylová alergie, léková alergie.

Dalším společným rysem je vzdělání, které je buď středoškolské, nebo vysokoškolské. Velká část z těchto žen pracuje nadměrně, má dvě a více zaměstnání a je pod neustálým tlakem, případně trpí pocitem frustrace, která způsobuje nadměrný stres a deprese.

Diagnostika je diferenciální a léčba je individuální

Pod pojmem diferenciální diagnostika rozumíme diagnostiku, která se zakládá na oddiferencování jiných možných chorobných příčin. Jejím cílem je vlastně rozpoznání konkrétního onemocnění na základě vyloučení jiných onemocnění, která se také mohou projevovat únavou. Těch je opravdu mnoho.

Únava je totiž společným příznakem široké škály onemocnění. Proto není vždy jednoduché pátrat po vyvolávající příčině. Z tohoto důvodu musí většinou pacient podstoupit řadu vyšetření, která lékařům poskytnou více informací.

Na diagnostice CFS se podílí několik specialistů, protože jeho projevy simulují nejrůznější chorobné stavy. CFS tedy považujeme za multidisciplinární problém. Právě proto může celý tento diagnostický proces trvat příliš dlouho.

Přípravek proti chronickému únavovému syndromu neexistuje. Tak co léčíme?

Léčba je symptomatologická a zároveň vysoce individuální. U pacientů se tlumí příznaky, které toto onemocnění způsobuje. Ty se však u jednotlivců vzájemně liší. Společné jsou jen hlavní projevy patřící mezi základní kritéria syndromu.

U většiny pacientů se předepisují léky na spaní během noci, případně analgetika kvůli bolestem hlavy, svalů či kloubů. Někteří pacienti vyžadují léčbu na podporu imunity.

Někteří pacienti s CFS si stěžují i na obtíže, jako je bolest břicha, průjem, bolest v krku, obtíže s dýcháním, kašel, brnění končetin a jiných částí těla, sucho v ústech, sucho v krku, suchost a pálení očí, bolesti na hrudi, poruchy srdečního rytmu, či dokonce citlivost na hluk a různé pachy. Tehdy je farmakoterapie namířena tímto směrem.

Změna životosprávy je klíčová

Nejdůležitějším aspektem v léčbě je prevence únavového syndromu. Ta zahrnuje poznatek o předpokládaných příčinách a vyhýbání se rizikovým faktorům. Důležité je vyhýbání se stresu, nezatěžování organismu, zdravé stravování a dostatek pohybu.

Výše popsaná rizika způsobují nejen CFS, ale většinu civilizačních onemocnění. Změnou životosprávy tedy zamezujeme nejen syndromu chronické únavy, ale zároveň i ostatním onemocněním tohoto století.

Následky mohou být vážné

Následky tohoto onemocnění mohou být natolik závažné, že svému nositeli zcela zničí život. Problémy nastávají na dvou úrovních, které na sebe vzájemně navazují. Progrese jedné úrovně vytváří předpoklad pro progresi té druhé.

Psychický stav se permanentní únavou zhoršuje. Pacienti mají nejprve problémy s koncentrací. Ty rychle vystřídá nezájem a apatie, protože nemají sílu se do ničeho zapojovat. Tím ale ztrácejí sociální vazby a izolují se.

Izolace stav také zhoršuje, protože je jednou z rizikových faktorů pro vznik deprese. Deprese končí syndromem vyhoření, sebepoškozováním, závislostmi až sebevraždou.