Onemocnění slinných žláz

Onemocnění slinných žláz mohou být nádorového nebo nenádorového charakteru, přičemž jde o nemoci související nebo postihující slinné žlázy, které jsou párovým orgánem a má je každý člověk na pravé i levé části obličeje. Některé nemoci jsou nepříjemné a bolestivé, případně se mohou projevovat i v ústní dutině a nejen navenek, jiné jsou však závažného tvaru a dlouhou dobu se nepozorovaně rozvíjejí v rámci asymptomatických stadií, což je typické zejména pro nádory a cysty.

Slinné žlázy jsou exokrinní žlázy ústní dutiny, jejichž hlavní funkcí je vylučování sekretu neboli slin. Ty zvlhčují ústní dutinu, usnadňují polykání, obalují potravu a také obsahují enzymy, které pomáhají potravu trávit. Každý člověk má velké i malé slinné žlázy, přičemž některé z nich jsou serózní, ty produkují vodnatý sekret, jiné jsou mucinózní, které produkují hlenovitý sekret, a je i třetí typ žláz, které jsou smíšené a produkují sekret kombinované konzistence.

Velké slinné žlázy jsou uloženy pod sliznicí a pokožkou a člověk má tři párové velké slinné žlázy, konkrétně příušní, podjazykovou a podčelistní. V podslizničním vazivu ústní dutiny se nachází i několik malých slinných žláz, konkrétně jde o Ebnerovy žlázy, jazykové žlázy, patrové žlázy, pyskové žlázy, obličejové žlázy a stoličkové žlázy. Všechny žlázy produkují sekret na základě nervového podnětu a většinou je trápí zánětlivá, nádorová nebo funkční onemocnění a poruchy.

Poruchy sekrece

Mezi nejčastější poruchy a patologické stavy patří problémy se sekrecí ze slinných žláz. Mezi tyto poruchy patří hypoptyalismus, ptyalismus, xerostomie a salóza. Jde o poruchy, kdy dochází buď ke sníženému, nebo naopak k extrémně zvýšenému slinění, a to může být zapříčiněno rozličnými patologickými příčinami přímo ve slinných žlázách, případně tento stav má souvislost s onemocněními jiného typu mimo slinné žlázy a mimo ústní dutinu.

Při ptyalismu dochází ke zvýšenému vylučování slin, přičemž tento stav může mít několik různých příčin jako například neurologické příčiny, polékové stavy, intoxikace těžkými kovy nebo poruchy centrální nervové soustavy, kdy z různých příčin selhává přenášení nervových signálů. Diagnostika onemocnění spočívá jednak v měření úrovni zvýšené salivace, jednak v zjišťování příčin. Léčba je potom kauzální, takže se neřeší symptom, ale příčina slinění.

Hypoptyalismus je opačný stav a u něj dochází k nedostatečné produkci slin. Taková snížená sekrece může být v důsledku snížené funkce trávicí soustavy, ale souvisí i se záněty v ústní dutině nebo nastává při horečnatých onemocněních. Sucho v ústech, a tedy nedostatečná produkce slin nastává i při xerostomii, která může být buď samostatným funkčním onemocněním, například při problémech horní trávicí trubici, nebo symptomem pro jiné nemoci.

Naproti tomu sialóza přímo souvisí se slinnými žlázami a jde o změny v těchto žlázách, které jsou nezánětlivého typu, avšak jsou doprovázeny poruchami sekrece a také dalšími změnami. Někdy jde o nemoc související s celkovými změnami v organismu v důsledku jiných onemocnění, jako například cukrovka, ale může jít i o stav způsobený vnějšími faktory, například při užívání léků nebo na alergickém podkladu. Je několik druhů sialózy a většinou se projevuje zduřením žláz.

Nádorová onemocnění

Slinné žlázy kromě problémů se sekrecí mohou trápit také různé nádory. U benigních, nezhoubných nádorů obvykle není průběh tak vážný, ale na druhou stranu rostou většinou pomalu a nebolestivě a postihují rovněž obě pohlaví. Mezi benigní nádory patří pleomorfní adenom, papilární cystadenolymfom, nazvaný také Warthinův tumor, bazocelulární adenom, myoepiteliom, onkocytom, kanalikulární adenom, sebeceózní adenom a duktální papilom.

Nejčastějším nezhoubným nádorem je pleomorfní adenom, který se odborně nazývá někdy i myxochondroepiteliom. Tento nádor se vyskytuje ve vyšším nebo středním věku, je velmi pomalu rostoucí a jde o epitelový nádor nejvíce se vyskytující na velkých slinných žlázách. Častokrát dochází i po jeho chirurgickém odstranění k recidivě, přičemž v některých případech hrozí i možnost jeho změny na zhoubný. Nádor je nebolestivý a projevuje se jako zduření žlázy.

Maligní, zhoubné nádory jsou ale vážnější problém, jelikož u nich mnohdy dochází k agresivnímu metastázování a rozšiřování nádoru. Tyto nádory se dělí na epitelové a mezenchymové, a to podle toho, odkud nádor vyrůstá a z čeho vzniká. Některé mezenchymové nádory vznikají v souběhu s jinými chorobami, například maligní lymfom, který může být primární, ale i sekundární, kdy vzniká v souběhu se Sjogrenovým syndromem.

Mezi jiné podobné nádory patří neurinom, neurofibrom nebo hemangioendoteliom. Častější jsou však epitelové zhoubné nádory slinných žláz, konkrétně acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom nebo karcinom v pleomorfovém adenomu, který vzniká původně z benigní formy podobného nádoru. Častěji se objevují i v tomto případě nádory postihující velké slinné žlázy, nejvíce ve formě acinocelulárního karcinomu.

Atrofie, hypertrofie a zápaly

Slinné žlázy postihují různá zánětlivá i nezánětlivá onemocnění. Mezi nezánětlivá patří atrofie a hypertrofie, kdy dochází buď k zvětšení, nebo zmenšení slinné žlázy, a to buď lokálně, nebo generalizovaně. Při atrofii dochází ke zmenšení a poruchám epitelu, které mohou být doprovázeny i funkčními poruchami průchodnosti postižené slinné žlázy, při hypertrofii naopak dochází k jejímu zvětšení a bujení výstelky žlázy, což je doprovázeno i zduřením.

Atrofie bývá součástí rozličných onemocnění, například u Sjogrenova syndromu, kdy dochází nejprve k hypertrofii a bujení a později k atrofii a infiltraci žlázové tkáně lymfocyty a plasmocyty. Kromě těchto nezánětlivých změn postihují žlázy i rozličné zánětlivé procesy, zvané oboru sialoadentidy. Jedná se o samostatnou skupinu onemocnění slinných žláz, přičemž tyto záněty mohou mít tak akutní i chronický průběh a mohou vznikat z více příčin.

Nejčastěji vznikají akutní záněty z virové nebo bakteriální infekce, u chronických může být příčinou nejen bakterie, ale může jít i o fibroproduktivní, postaktinický a imunitní důvod - tzv. imunosialoadenitidy. Mezi nejznámější formy virového akutního zánětu patří příušnice, mumps. Tento zánět postihuje jednu z velkých slinných žláz, příušní žlázu a nejčastěji postihuje děti. Podobné záněty ale mohou postihovat i jiné podčelistní žlázy.

Mezi časté chronické záněty patří chronická rekurentní parotitida. Jedná se o problém vývodu velké slinné žlázy, který může mít rozličné příčiny, jako například kongenitální, postinfekční nebo obstrukční. Hlavním příznakem tohoto chronického zánětu je snižování produkce slin. Mnohé problémy slinných žláz však probíhají i bezpříznakově nebo jen s menšími bolestmi, a tak je nejlépe odhalí až pokročilé stadium nebo náhodné ORL vyšetření.

Sialolitiázy a mukokély slinné žlázy

Mezi poměrně častá onemocnění slinných žláz patří také mukokély a salolitiázy. Mukokély jsou onemocnění cystového charakteru, přičemž jsou dvě formy této skupiny chorob. První je mukóza mukokéla, kam patří retenční cysta slinné žlázy a extravazální cysta slinné žlázy. Druhou formou je ranula. Kromě toho se vyskytují v souvislosti se slinnými žlázami i sialolitiázy, kam patří kámen vývodu slinné žlázy nebo vývodu a kalkulóza slinné žlázy nebo vývodu.

Nejčastějším typem mukokély je retenční cysta malé slinné žlázy, která vzniká v případě obstrukce vývodu žlázy po zánětu, případně při nějakém poranění nebo v důsledku hyperplazie epitelu žlázy. Buď serózní, neboli vodnatý slinný, nebo mucinózní, neboli hlenovitý, sekret se hromadí zároveň nad vytvořenou překážkou odtoku a vývodu a později dochází k zvětšování vývodu nebo žlázy. Tato mukokéla na pohled vypadá jako malý nádor, ale jde pouze o cystu.

Mnohem vzácnější formou je ranula. Na rozdíl od retenční cysty dochází nejen k retenci sekretu v důsledku zablokovaného vývodu, ale také k cystické přeměně žlázového epitelu a později k vývoji hluboké ranuly. Někdy se o tomto onemocnění mluví také jako o pseudocystě. Bolestivé zduření slinných žláz souvisí zase nejčastěji se sialolitázií, kdy dochází ke změně složení slin, a to nejčastěji po zánětech nebo při změnách viskozity slin.

Následně se formuje obstrukce vývodu a dochází k stenóze s ukládáním anorganického materiálu, přičemž nejčastěji postihuje toto onemocnění podčelistní žlázu a projevuje se například bulkou pod jazykem. Bolestivost je nejvyšší při zvýšení produkce slin, například na základě vizuálního nebo jiného neurologického podnětu, a tehdy může být bolest až kolikoidního charakteru. Terapie spočívá v perorálním odstranění konkrementu nebo přes rázové vlny na rozdrcení kamenů.

Abscesy, píštěle a jiné choroby slinných žláz

Slinné žlázy mohou postihnout i některá jiná zánětlivá onemocnění spojená s nekrotizací tkání, například různé abscesy, případně různé zánětlivé píštěle vývodů slinných žláz. Také vznikají různé jiné patologické jevy nebo poruchy, například sialektázie, stenóza, což je zúžení slinného vývodu, striktura, ale i nekrotizující sialometaplazie, benigní lymfoepitální léze slinné žlázy nebo Mikuliczova choroba, což je onemocnění postihující velké i malé.

Při tomto syndromu dochází k pomalému a nebolestivému zvětšení těchto žláz, a to zejména příušních a malých slinných žláz, přičemž zduření je polotuhé. Někdy dochází i k poměrně velkému zvětšení těchto žláz, kdy se vývodový systém žláz mění v systém nepravidelných dutin a štěrbin. Dochází i k atrofii žlázových elementů. Někdy je onemocnění způsobeno chronickými záněty nebo toxickou reakcí, ve většině případů je ale původ neznámý.

Méně častým problémem je absces slinné žlázy. Jde o nemoc bakteriálního původu, kdy bývá nejčastěji postižena velká příušní žláza nebo menší podčelistní žláza, přičemž bakteriální infekce se do žlázy dostává nejčastěji přestupem z okolí, například při zánětu vedlejších nosních dutin zubního původu. Zduření žlázy je bolestivé, okolí oteklé a někdy vzniká i obrna přidruženého lícního nervu. Léčba je antibiotická a důležitá je také drenáž ložiska a výplachy vývodu slinné žlázy.