Onemocnění rohovky

Nemoci rohovky oka trápí lidi velmi často, jelikož tato přední část oka patří mezi nejvíce namáhané a vystavované části vůči vnějším vlivům a rizikovým faktorům. Rohovka se nazývá odborně cornea a jde o průhlednou část oční koule na přední straně, která je tvořena vazivem, přičemž neobsahuje cévy. Na dotek reaguje reflexivně zavřením víčka oka, přičemž v průměru je rohovka silná jen 0,6 až 0,8 mm, má průměr 11,5 mm na výšku a 12 mm na šířku.

Rohovka jako taková se skládá z více vrstev a vzhledem k tomu, že patří mezi přední vrstvy oka, je velmi náchylná na rozličné rizikové externí faktory, které na oko působí z okolního prostředí. Na rohovce nebo v její bezprostřední blízkosti vznikají velmi často různé záněty, někdy dokonce i s výskytem vředů, povrchové i hlubší záněty samostatné nebo spojené se záněty jiných částí oka, ale také různé degenerace, deformace nebo problémy s jednotlivými vrstvami rohovky.

V rámci zraku a přijímání zrakových podnětů hraje rohovka velmi důležitou roli, protože má poměrně velkou optickou mohutnost, a tak onemocnění rohovky způsobují problémy se zhoršením kvality zraku. Některé jsou více nepříjemné než nebezpečné, například výskyt různých vředů, ale jsou i nebezpečné vrozené nebo získané poruchy, které mohou způsobit nenávratné poškození rohovky. Většina z onemocnění se ale dá poměrně úspěšně léčit, jen některá ještě neumí medicína kauzálně řešit.

Stavba rohovky

Rohovka je průhledná a nejvíce zakřivená část vnější vazivové vrstvy oka, přičemž má tvar horizontálně uložené elipsy, která se vyklenuje směrem dopředu a zabírá zhruba 20 procent povrchu oční koule. Je bezbarvá, bez cév a představuje jak mechanickou, tak i chemickou nepropustnou vrstvu mezi vnějším a vnitřním prostředím. Na povrchu rohovky je slzný film, jehož funkcí je ochrana rohovkového epitelu a také koutků oka na obou stranách.

Rohovka se skládá z 5 vrstev. První je přední rohovkový epitel tvořený vrstvami buněk, které jsou uloženy v dlaždicích a jsou nerohovějící. Druhou je homogenní Bowmanova membrána tvořená kolagenními vlákny. Třetí vrstva se nazývá stroma rohovky, tvoří největší část tloušťky rohovky a je složena z kolagenních lamel. Čtvrtou vrstvou je Descemetova membrána, která je odolná vůči poraněním a infekcím. Poslední vrstvou je endotel, který odděluje rohovku od přední oční komory.

Základní funkce, kterou má rohovka, je prostup a lom světla, přičemž ze své vnitřní strany je omývána vnitřní komorovou tekutinou, zatímco z vnější strany má za cíl chránit oko. Neobsahuje cévy a je vyživována právě přes poslední vrstvu, která přichází do kontaktu s komorovou vodou, avšak zato je velmi bohatě inervovaná, obsahuje mnoho nervových zakončení a je citlivá jak na mechanické, tak i chemické a tepelné podráždění.

Právě na různá podráždění reaguje spuštěním tzv. rohovkového reflexu, kdy dochází k uzavření oka víčkem a zvýšeným zaslzením oka, což je obranný mechanismus rohovky vůči okolnímu prostředí a externím podnětům. Na okraji viditelné části oka přichází rohovka do kontaktu i se spojivkou. Z hlediska optické mohutnosti, což je veličina vyjadřující zakřivenost čočky a měří se v dioptriích, představuje rohovka dvě třetiny celkové optické mohutnosti oka, a to +-43 dioptrií.

Záněty rohovky

Nejčastějším problémem, který trápí většinu lidí, jsou záněty rohovky. Může k nim docházet z různých příčin, ať už na základě infekčního základu, kdy se jedná o virové, bakteriální nebo mykotické infekce, případně jde o mechanický základ, kdy je rohovka podrážděná dlouhodobým nošením kontaktních čoček, poraněním nebo nedostatečným zvlhčením oka slzami. Existuje několik druhů zánětů, přičemž většina z nich probíhá povrchově a akutně, menšina je hloubková a dlouhodobá.

Nejčastějším zánětem je keratitida, která může být areolární, povrchová tečkovaná, páskovaná, hvězdicovitá, numulární, filamentární, případně jako fotokeratitida získaná na základě dlouhodobého UV záření. Mezi další záněty patří albopsie, zvaná i bílá slepota, keratokonjunktivitida po expozici, neurotická a flyktenulózní keratokonjunktivitida, povrchová keratitida s konjunktivitidou a nodózní oftalmie. Zánětem rohovky jsou také intersticiální a hluboká keratitida a neovaskularizace rohovky.

Nejvíce trápí mezi záněty rohovky lidí keratitida, což je běžný akutní zánět, který však není dobré podcenit, protože jeho neléčení může způsobit i slepotu. Nejčastěji jde o zánět infekčního charakteru, někdy i o zánět způsobený mechanickým drážděním rohovky a projevuje se tupou bolestí za očima, pálením a slzením očí a zvýšenou citlivostí na světlo. V některých případech dochází i k rozmazanému vidění, případně ke křečím očních víček.

Léčba tohoto zánětu probíhá lokálně podáváním antibiotik, případně symptomaticky i podáváním studených obkladů na oko a zejména důležité je vyhýbání se prudkému světlu. U lidí, kteří nosí často oční čočky, může docházet někdy ke keratokonjunktivitidě, která se nejčastěji vyskytuje u mladých lidí, a zpravidla největší výskyt je na jaře. Sezónně jsou časté i různé alergické konjunktivitidy, které se řeší podáváním antialergik, případně ve vážném případě kortikoidů.

Jizvy, zákaly a vředy

Na oční rohovce se velmi často kromě zánětů objevují i ​​různé jizvy, vředy a zákaly. Mezi nejčastější typy vředů, které na rohovce lze nalézt, patří ulcus corneae. Jedná se o vřed, který má několik forem a může být centrální, marginální, perforovaný, kruhový, s hypopyonem nebo jako tzv. Moorenův vřed. Na rohovce se vyskytují i ​​různé druhy jizev a zákalů, například centrální zákaly rohovky, nespecifikované jizvy a zákaly rohovky, leucoma adhaerens a jiné jizvy a zákaly.

Co se týká vředů, rohovkové vředy vznikají rozpadem epitelu na povrchu rohovky, přičemž nastává zánětlivý proces, který se šíří jak plošně po rohovce, tak do její hloubky. V případě, že nastane zastavení tohoto zánětlivého procesu, vyskytne se na rohovce jizva, která přirozeně zhorší průhlednost rohovky. Vzápětí může dokonce dojít i k zánětu. Pokud k zastavení zánětlivého procesu nedojde, vzniká vyklenutí a uprostřed rohovky prasknutí membrány a okno do rohovky.

Takové jizvy a zákaly lze dnes již naštěstí díky moderní medicíně odstraňovat a opravovat, a to zejména pomocí moderních laserových operací rohovky, ovšem neplatí to v plné míře o každé jizvě nebo zákalu. Mezi poměrně složité základy patří i leucoma adhaerens, což je druh bílého zákalu na rohovce, který je považován také za tzv. bílý tumor na okraji rohovky a způsobuje také narušení přirozené průhlednosti rohovky, a tím i zhoršení vidění.

Zákaly rohovky způsobují i ​​různé vnější faktory, jako například poškození při poleptání rohovky chemikáliemi nebo mechanické poranění způsobující nekrózu rohovky a některých jejích epitelových tkání. Velmi často zákaly rohovky vznikají na infekčním podkladu například neštovic jako jejich komplikace. Pokud je zákal rohovky jen menší, nemusí se někdy projevovat ani žádnými projevy, avšak je-li narušeno vidění, používá se zákrok buď obroušení vrchní vrstvy rohovky nebo rovnou transplantace rohovky.

Změny na rohovce

Na rohovce dochází k různým změnám nebo poruchám či onemocněním i na základě nezánětlivých příčin. Jde například o pigmentace a depozity rohovky, jako jsou hematokornea, Kayserův-Fleischerův prsten nebo Krukenbergovo vřeténko, také může jít o různé degenerace rohovky jako gerontoxon nebo pásový zákal rohovky, otoky rohovky a časté jsou i hereditární dystrofie rohovky. Dystrofie může být epiteliální, granulární, mřížková nebo skvrnitá.

Dystrofie jako takové jsou primárním onemocněním oka a jsou sice vzácné, ale vyskytují se nejčastěji na základě dědičnosti a obvykle oboustranně. Projeví se poměrně brzy již během dospívání a mají během života tendenci se zhoršovat. Dystrofie epiteliální se projevují nejvíce erozemi na rohovce a bolestí, přičemž se velmi často vracejí i po laserovém přeléčení. V některých případech dochází i k mírnému zhoršení zraku a pocitu cizího tělesa v oku.

Stromální dystrofie se zase projevuje významným snížením zrakové ostrosti a často i následným progresem tohoto zhoršování, přičemž je také bolestivá a má recidivující charakter. V případě této dystrofie je také jediným efektivním řešením chirurgický zákrok. Těžkou formou dystrofie, kdy dochází ke změnám na rohovce a také ke vzniku epitelových bul, je i endoteliální dystrofie, která může být spojena také s výskytem zákalu, bolestí a vznikem edému.

Rohovky mohou postihovat také různé pigmentace, případně degenerace tvaru. Mezi deformace a změny postihující rohovku patří i rohovková extáze a stafylom a hernie Descemetovy membrány. Ve většině případů je řešením těchto onemocnění jen chirurgický zákrok, kdy dojde k opravě rohovky, ve výjimečných případech je nutná transplantace nové umělé rohovky, a to vzhledem k rozsáhlosti poškození nebo dlouhodobé nevratné změny rohovky.

Jiná onemocnění rohovky

Kromě toho rohovku postihují i ​​různé druhy degenerací rohovky, jako například keratokonus, keratoglobus nebo pelucidní marginální degenerace. Jedná se o sekundárně vzniklé nemoci, které nejčastěji vznikají při pokročilém věku člověka a mohou být někdy podmíněny i jinými systémovými chorobami. Nejčastější deformací je konické vyklenování ztenčené rohovky, a to centrální nebo paracentrální, přičemž tato degenerace má pozvolný charakter.

Ve většině případů je oboustranné a častokrát vzniká v souběhu například s atopickou dermatitidou nebo Downovým, Turnerovým či Marfanovým syndromem. Kromě degenerace mohou rohovku postihnout anestezie, hyperestezie nebo různé druhy recidivujících erozí rohovek. Také mezi onemocnění poškozující i rohovku patří skleritidy, episkleritidy, herpetické keratitidy nebo keratokonjunktivitidy vznikající na podkladě tuberkulózy, syfilis či z jiných epidemických příčin.

Přes centrální rohovku někdy přerůstá i pterygium, což je masitý výrůstek pocházející ze spojivky. U nás se však tato vada nevyskytuje příliš často. Ve výjimečných případech se na rohovce oka může objevit i spinocelulární karcinom, což je maligní nádor podobný jako nádory při rakovině kůži, který se vyskytuje nejen na rohovce, ale také na očním víčku nebo spojivce. Nejčastěji sem přechází z očního víčka a trápí zejména lidi ve starším věku.