Onemocnění mandlí

Onemocnění mandlí zahrnují onemocnění zejména krčních mandlí a čípku, které se nacházejí v hrdle, které je vstupní branou do dýchací soustavy. Nad krčními mandlemi jsou ale i nosní mandle, a ty postihují také rozličné nemoci nebo poruchy funkce. Mandle postihují nejen klasické respirační choroby, ale také různá infekční onemocnění, případně se na mandlích mohou projevovat i nemoci vyrážkového typu, které postihují nejen vnější pokožku, ale také vnitřní sliznice.

Patrové i nosní mandle jsou součástí hrdla a nacházejí se velmi blízko ústní dutiny, což v praxi znamená, že několik infekcí nebo zánětů, které se dostávají do organismu, prochází i přes tyto mandle. Zejména u krčních neboli patrových mandlí platí, že nemoci mandlí vznikají právě jako následek zachycení infekce přes ústní dutinu, a tak v jistém smyslu mandle chrání například další části horních a dolních cest dýchacích před záněty a infekcemi.

Krční i nosní mandle se vlivem některých zánětlivých onemocnění zvětšují, a tím pádem způsobují i ​​potíže s dýcháním nebo polykáním. Kromě toho postihují tyto dva orgány i různé jiné nemoci nezánětlivého charakteru, například se zde mohou projevit hypertrofie, jizvy, vředy, problémy lokální adenoidní tkáně, někdy dochází dokonce ke vzniku abscesů z nekrotizujících tkání. Na mandlích se mohou také tvořit i cysty a nádory v rámci nádorů ústní dutiny.

Krční mandle

Krční mandle, nazývané také patrové mandle, jsou párový orgán v rámci Waldayerova lymfatického okruhu. Tyto mandle se nacházejí mezi patrovými oblouky v zadní části hrdla, přičemž na pohmat jde o měkké tkáňové hmoty pokryté růžovou sliznicí. Tkáň mandlí je podobná tkáni lymfatických uzlin, přičemž na sliznici mandlí jsou jamky zvané krypty, které mohou zadržovat infekce. Právě obrana proti infekcím z ústní dutiny je hlavním cílem mandlí.

Mandle jako takové jsou totiž součástí lymfatického systému, jehož hlavní funkcí je boj proti infekcím. I proto například mohou být mandle zduřelé nebo zarudlé v případě infekčních onemocnění, protože zde probíhají zánětlivé a imunitní reakce proti infekčním chorobám. Mandle jsou párovým orgánem a v hrdle jsou dvě, na každé straně jedna část, tedy na levé i pravé straně hrdla. Mandle jsou zároveň primární kontaktní místo s antigeny při vdechování vzduchu a příjmu jídla.

Krční mandle jsou jen jednou z částí celkového Waldeyarova lymfatického okruhu, který zajišťuje imunitní reakce proti infekcím. Součástí tohoto okruhu jsou kromě krčních mandlí i nosní mandle, jazykové mandle a ústí Eustachovy trubice. Nejčastěji je cílem imunitních reakcí zabránění respiračním onemocněním a infekčním chorobám horní části dýchacích cest, přičemž vzhledem k umístění mandlí v ústní dutině více infekcí v ní s nimi souvisí také.

Díky tomu, že se nacházejí tyto mandle na vstupu do trávicí i dýchací soustavy, umí zachytit, rozpoznat a vyfiltrovat různé patogeny ze vzduchu i potravy, které přicházejí do organismu orální cestou. Kromě toho díky lymfatickému složení tkáně mandlí v nich dochází i k produkci protilátek, a to zejména během dětství. Na druhou stranu, mnohdy zejména u častých chronických chorob mandlí, je tendence je odstranit, nicméně to může mít nepříjemné následky na průchod infekcí dále do organismu.

Nosní mandle

Podobně jako patrové mandle, i nosní mandle jsou součástí Waldayerova lymfoepitelového prstence hltanu, přičemž nosní mandle se nacházejí nad krčními v nosohltanové dutině. Jsou zároveň blízko ústí Eustachovy trubice, a tak pravidelně dochází k imunitním reakcím v této oblasti nejen při chorobách souvisejících s horní částí dýchacích cest, ale i při mnoha onemocněních v rámci uší, kdy dochází ke zduření těchto mandlí v nosu.

Mandle se nacházejí za nosní dutinou, a i tento orgán je tvořen lymfatickou měkkou tkání, která může produkovat bílé krvinky, případně umožňuje jejich cirkulaci a transport z jiných lymfatických tkání. Na rozdíl od krčních mandlí, které má člověk neustále i v dospělosti, pokud nejsou samozřejmě odstraněny chirurgicky, nosní mandle mají tendenci se postupem dospívání zmenšovat a v dospělosti dokonce úplně tato lymfatická tkáň v nosohltanu mizí.

I proto vznikají nejčastěji problémy s nosními mandlemi u dětí nebo během dospívání a postupem času se četnost a výskyt různých onemocnění s nimi spojených snižuje. Na rozdíl od krčních mandlí, nosní mandle nejčastěji trápí záněty a infekce, které se dostávají do ústní dutiny přes nos, takže nejde o záněty reagující na patogeny obsažené v potravinách. Jsou však jiné situace, kdy mohou tyto mandle způsobit problém, např. při spánkovém apnoe.

Během života dochází i k přechodnému zvětšení nosních mandlí, a to v období kolem 5. roku života dítěte, ale v případě některých chorobných stavů i v jiném období. Pokud trápí nosní mandle častěji infekce, nedochází v průběhu puberty a dospělosti k jejich zmenšování a zániku, ale naopak k chronickému zvětšení, což se musí následně operačně řešit. V rámci nemocí postihují nosní mandle podobně jako krční různé zánětlivé, ale i nezánětlivé patologické stavy.

Akutní a chronické záněty

Nejčastějšími onemocněními mandlí jsou akutní a chronické záněty. Mezi akutní patří streptokokový zánět mandlí, folikulární, gangrenózní, infekční a ulcerózní zánět mandlí a také akutní zánět mandlí způsobenými jinými nespecifikovanými organismy. Typickým případem je akutní virová angína nebo bakteriální angína. Kromě toho na zánětlivém podkladu může vzniknout i peritonzilární absces, kdy se vytvářejí hnisavé kapsy na mandlích, a to velmi akutní.

Tento absces vzniká mnohdy jako komplikace zánětlivých chorob nejen přímo na mandlích, ale i v ústní dutině a na jiných blízkých tkáních. Projevuje se bolestmi krku, ale i lymfatických uzlin a dochází k němu při průniku infekce do hlubších tkání hltanu, kdy se mezi pouzdrem mandle a jejím lůžkem na svalech hltanu vytvoří ložisko dutého charakteru vyplněné hnisem. Obvykle v důsledku takového abscesu je třeba provést vyjmutí mandlí.

Nejčastějším onemocněním je jednoznačně akutní zánět mandlí ve formě angíny. Angína může být ale nejen samostatným onemocněním, ale také příznakem jiného infekčního onemocnění, jako například spála, infekční mononukleóza, záškrt nebo spalničky. Také mohou vznikat i ulceromembranózní angíny a angíny při poruchách krvetvorby. Samostatně probíhající angíny probíhají nejen jako zánět patrových mandlí, ale také jako lingvální angína postihující jazykové mandle nebo retronazální angína postihující nosohltanové mandle.

Podobně kterýkoli typ mandlí postihuje i chronická forma angíny, přičemž o chronické formě se hovoří tehdy, postihuje-li zánět člověka více než třikrát během jednoho roku. Nejčastěji se tato forma projevuje pálením v hrdle, bolestí při polykání, nechutenstvím, únavou a pocitu špatné chuti v ústech. U chronické angíny je nejčastějším řešením tonsilektomie, čili operační odstranění mandlí, protože konzervativní způsoby dříve již selhaly.

Cysty, vředy, abscesy a nádory

Vzhledem k blízkosti umístění krčních a nosních mandlí k ústní dutině se poměrně často vyskytují na mandlích různé cysty nebo nádory. Na mandlích se vyskytují i ​​různé čepy, což je ale ne samotný patologický stav sám o sobě, ale jde o příznak většinou zánětlivých onemocnění typu angína nebo spály, kdy dochází k imunitní reakci v lymfatické tkáni mandlí a vytvoření povlaků nebo těchto čípků je jen součástí této reakce.

Cysty na mandlích se tvoří nejčastěji na povrchu a vycházejí ze zánětlivé tkáně, přičemž obvykle jde o dutiny vystlané výstelkou obsahující tekutinu, například při uzavření nějaké žlázy nebo v důsledku infekce. Také mohou vzniknout v důsledku hyperplazie neboli zvětšení lokální postižené tkáně. Nejčastějším typem je retenční cysta mandlí, přičemž ve většině případů jde o asymptomatickou cystu a léčba spočívá v nařezání a vyprázdnění objemu cysty a později v odstranění cysty lokálním zákrokem.

Velmi často vznikají cysty na mandlích i z příčin problémů v nosohltanu nebo hltanu a někdy se může jednat i o tzv. abscesy, kdy je vnitřek ložiska naplněn nekrotizující původní epitelovou a slizniční tkání. Problémem jsou i rozličné vředy, které se mohou na mandlích vyskytovat a nejčastěji postihují adenoidní tkáň formou lokalizovaného ložiska. Také na mandlích mohou vznikat mandlové kameny, což jsou hrudky, u kterých hrozí i ztvrdnutí a kalcifikace.

Mandle patra i mandle nacházející se v nosohltanu postihují také různé nádory. Nejčastěji se jedná o spinocelulární karcinomy, čili jde o nádory vznikající nejčastěji při kontaktu s karcinogeny jako alkohol nebo tabák. Povrchy nádorů mají tendenci často i vředovatět, přičemž nejčastěji se projevují nádory ve zvětšeném stadiu, kdy dochází k poruchám dýchání, polykání a bolestem v dané oblasti. Řešením je chirurgické odstranění a následné ozařování nádorů.

Zvětšení a jiné nemoci mandlí

Krční mandle i nosohltanové mandle postihují i ​​různé druhy zvětšení a zduření a jiné patologické jevy. Častá je hypertrofie mandlí, hypertrofie adenoidní tkáně, souběžná hypertrofie mandlí s hypertrofií adenoidní tkáně, nebo i vzniklé adenoidní vegetace. Někdy se může na mandlích objevit amygdalolit nebo jizva mandle či jizva adenoidní tkáně. Specifickou chorobou postihující patrové mandle je tzv. tonzilární přívěsek.

V hrdle se mohou na mandlích rovněž zachytit i streptokokové bakterie, které následně způsobí infekci, kdy dochází k bolestem v krku a horečnatému průběhu nemoci. Nosní mandle postihuje také zvětšení, ať už v důsledku adenitidy, čili zánětu nosohltanových mandlí bakteriálního nebo virového charakteru, nebo v důsledku zvětšení při ušních infekcích. Také hypertrofie mandlí v nosu může způsobit blokování Eustachovy trubice.

Nejčastějším řešením při zvětšení a zduření nosních mandlí je adenotomie, čili odstranění adenoidní vegetace a zduřeniny. Tento zákrok se provádí i u dospělých v případě, že z patologických důvodů u nich nosní mandle nezanikly. Ty mohou v případě zduření způsobovat i obstrukční spánkové apnoe, kdy nosné mandle nepravidelně zablokují proudění vzduchu přes hrdlo a člověk tak na několik sekund přestane dýchat, což způsobí probuzení a záchvat dušení.