Onemocnění hrdla

Nemoci hrdla se týkají především začátku hltanu a hrtanu a přední vnější části krku. Hrdlo je totiž přední část krku a zároveň vstup do hrtanu a hltanu, které jsou důležitou součástí jak dýchací, tak trávicí soustavy. Samostatná onemocnění hrdla souvisí zejména s jeho vnitřní sliznicí a některými orgány, které se zde nacházejí, zejména jde o mandle a hlasivky. Několik onemocnění a chorob však souvisí například i s hltanem, hrtanem, případně ústní dutinou.

Hrdlo je anatomicky část ústní dutiny, která představuje vchod do hltanu a hrtanu, přičemž se nachází na přední části krku. Součástí hrdla jsou hrtanové hlasivky a mandle Waldayerova lymfatického okruhu, kam patří patrové mandle, nosohltanové mandle a jazykové mandle. Tyto části úzce souvisí zároveň s ústní dutinou a také různé zánětlivé a nezánětlivé choroby, nádorová i nenádorová onemocnění a různé poruchy funkce nebo tkání jsou navázány na podobné problémy v ústní dutině.

Mezi onemocnění hrdla tak patří onemocnění související s hrtanem, ale například někdy i s hltanem, samozřejmě s ústní dutinou a v některých případech i s Eustachovou trubicí. Mandle totiž zasahují i ​​oblasti nosohltanu, zatímco hlasivky jsou přímo uloženy v hrtanu jako jeho součást. Úkolem mandlí jako součásti lymfatického systému je imunitní reakce a produkce obranných buněk organismu, zatímco hlasivky mají fonetickou funkci a slouží k vydávání řeči a zvuků.

Uložení hlasivek a jejich činnost

Hlasivky se nacházejí v hrtanu, přičemž jde o složený útvar skládající se z hlasivkového svalu, hlasivkových vazů a sliznice. Štěrbinu uprostřed obou hlasivkových částí ohraničují vnitřní plochy hlasivkových chrupavek, přičemž právě předozadní pohyb těchto chrupavek, které se oddalují nebo k sobě přibližují, vytváří samotný zvuk. Následně přechodem a rezonancí přes hrtan, hltan, ústní dutinu, nosní dutinu a vedlejší nosní dutiny vzniká barva hlasu.

Rozechvěním hlasivek prouděním vzduchu vzniká ve štěrbině hlasivek zvuk, přičemž ten má různou frekvenci. U mužů je nejnižší, a to i větším a prostornějším hrtanem a delšími hlasivkovými vazy, přičemž muži mají nejhlubší hlas. U dětí je naopak rezonanční frekvence kmitajících hlasivek nejvyšší, a to až přes 300 Hz, a proto je i jejich hlas nejméně hluboký. Díky elastické chrupavce a pružnosti hlasivkových řas a membrán lze měnit silou vůle tón hlasu.

Benigní a maligní nádory hlasivek

Hlasivky, ať už konkrétně, nebo v rámci celého hrtanu, postihuje několik druhů benigních maligních nádorů. Mezi maligní nádory patří ty, které metastázují, a tak postihují i ​​jiné tkáně a vytváří rakovinu. Jedná se o zhoubné nádory způsobující několik druhů rakovin, jako jsou glotická, supraglotická a infraglotická rakovina hrtanu. Přímo glotická forma rakoviny vychází z hlasivek, přičemž obvykle postihne nejprve jednu a později druhou hlasivku a následně metastazuje i do dalších tkání.

Benigních nádorů a nepravých nádorů je několik typů. Jedná se o nezhoubné nádory vznikající na základě infekcí nebo při dlouhodobém či akutním intenzivním podráždění sliznice hrtanu a hlasivek. Nejznámějším nezhoubným nádorem je papilom, který vychází z povrchového epitelu hrtanu a je způsoben virovou herpetickou infekcí. Jde sice o nádor, který není zhoubný, a nevytváří tak metastázy v dalších tkáních, ale i po jeho chirurgickém odstranění se znovu vrací.

Mezi tzv. nepravé nádory patří polypy, cysty, vředy a různé uzlíky. Objevují se v hrtanu nebo přímo na hlasivkách a jde o útvary způsobující problémy s řečí a někdy ve vážných formách i s dýcháním. Uzlíky se nacházejí na obou stranách hlasivek, zatímco polypy vznikají obvykle jednostranně. Při cystách dochází k vytvoření podslizničních a tvrdých ložisek na hrtanu a hlasivkách, naopak pokud člověka trápí vředy, jsou dobře viditelné a jde o poruchy eroze hlasivek.

Zánětlivá a jiná onemocnění

Velmi často postihují hrtan i hlasivky různé zánětlivé typy chorob, ať už jde o akutní, nebo o chronické záněty. Jsou to například edematózní, hnisavý nebo ulcerózní zánět, akutní zánět hrtanové příklopky, obstrukční zánět, epiglotitida nebo laryngitida, což je nejčastější zánět postihující hrtan a hlasivky, který má jak akutní, tak chronickou formu. Laryngitidy jako takové vznikají buď na podkladě virové nebo jiné infekce a projevují se chrapotem a oslabením hlasu.

Při chronické laryngitidě může dokonce dojít k atrofii nebo hypertrofii hlasivek a některých struktur v hrtanu a také k dlouhodobému zánětu výstelky a sliznice. To vede v případě neléčených zánětů a v případě vážného průběhu dokonce k dlouhodobé, nejen krátkodobé a dočasné ztrátě hlasu. Kromě zánětů postihují hrtan a hlasivky například stenóza, různé druhy nekrotizujících a abscesových lokálních ložisek, celulitidy, vředy, pachydermie, spasmy nebo perichondritidy.

Často se vyskytují i ​​různé paralýzy hlasivek v důsledku nezánětlivých procesů, které ale způsobují obstrukci nebo narušení funkce jednotlivých částí hlasivek. Mezi patologické stavy patří nejen ložiska abscesů, ale například i leukokeratóza nebo leukoplakie, která se může v extrémních případech změnit až na maligní nádor. Hrtan postihují i ​​celulitida nebo granulomy, taktéž rozličné druhy edémů, které způsobují zduření sliznice a problémy s hlasem a někdy i dýcháním.

Funkce a stavba mandlí

Mandle jsou párový orgán nacházející se sice v hrdle a blízkých dutinách, ale jde v podstatě o součást lymfatického systému. Tkáň mandlí je stejná jako tkáň lymfatických uzlin, přičemž mandle mohou být krční (patrové), nosní (nosohltanové) a jazykové. Jsou součástí imunitního systému, a to je i jejich primární funkce, protože zachycují infekce z ústní dutiny nebo z nosohltanu či Eustachovy trubice a zároveň v nich probíhají zánětlivé imunitní reakce.

Patrové mandle se nacházejí mezi patrovými oblouky v zadní části hrdla a jsou pokryty sliznicí, přičemž na dotek je tkáň mandlí velmi měkká. Nosní mandle se nacházejí nad krčními v nosohltanové dutině a zároveň jsou blízko ústí Eustachovy trubice. I tyto mandle jsou tvořeny měkkou lymfatickou tkání, přičemž na rozdíl od krčních nosní mandle se začínají od puberty u dospívajících dětí zmenšovat a v dospělosti dochází k jejich zániku, pokud tomu nezabránily patologické příčiny.

Zvětšení a záněty mandlí

Nejčastěji postihují krční i nosní mandle různé druhy zánětů a s tím související i zvětšení mandlí, které následně ztěžují dýchání ať už přes nosohltan, nebo přes dutinu ústní. Záněty jsou v různých akutních a chronických formách, například gangrenózní, infekční, folikulární, ulcerózní a nespecifický akutní zánět mandlí, případně angína. Angína jako taková je velmi častý zánět, který může probíhat jak v akutní, tak chronické formě, které se liší příznaky i průběhem nemoci.

Angína může být buď sama o sobě onemocněním, nebo jde o symptomatický stav, který je souběžný s jiným infekčním onemocněním, případně může vznikat při poruchách krvetvorby. Tento zánět postihuje jak patrové, tak jazykové a nosohltanové mandle, přičemž nejčastěji se angína projevuje bolestmi v hrdle, bolestmi při polykání, výskytem bílých čepů přímo na mandlích, zvýšenou horečkou a někdy se přidá i bolest v uších.

U chronické angíny se nejčastěji jedná o zánět patrových mandlí, přičemž potíže nejsou tak akutní a intenzivní a jde spíše o mírné škrábání v hrdle, problémy s polykáním a zápach z úst. Zatímco při akutní formě angín se dává přednost konzervativní léčbě formou antibiotik nebo symptomatické léčbě, pokud jde o angínu způsobenou viry, chronická angína je důvodem k operačnímu úplnému odstranění patrových mandlí, které jsou zdrojem častých infekcí a zánětů.

V některých případech dochází i k vytvoření zánětu s nekrotizující a odumírající tkání, tedy ke vzniku peritonzilárního abscesu. Ten se vyskytuje někdy nejen na mandlích, ale také jiných sliznicích ústní dutiny. Velmi častá je i hypertrofie mandlí, hypertrofie adenoidní tkáně, případně vznik adenoidních vegetací, a to častěji na nosohltanových mandlích. Ty se zvětšují i u některých ušních infekcí. I v tomto případě je řešením jejich odstranění.

Obstrukce, nádory a jiné problémy

Krční i nosní mandle postihují podobně jako jiné tkáně v ústní dutině různé nádory nebo ložiska vznikající z epitelu a sliznice mandlí. Velmi často se vytvářejí například cysty v důsledku infekcí a zánětů, kdy dochází ke vzniku obstrukcí, následkem čehož se v podslizničním prostoru vytvoří útvar, který je mírnou obstrukcí. Častá je například retenční cysta, která se nemusí navenek nijak projevovat a vyskytuje se poměrně často u dětí. Řešením pro většinu cyst je jejich nařezání, vyprázdnění obsahu a odstranění.

Kromě cyst vznikají na mandlích i v jejich blízkosti rozličné druhy abscesů, které vznikají na základě zánětů, jež způsobí odumírání tkáně v lokálním ložisku, dochází k opouzdření tohoto ložiska a ke vzniku abscesu. Podobně jako u cyst, i zde je řešením nařezání, drenáž a odstranění ložiska. Na mandlích se vyskytují i ​​vředy, které vznikají na povrchu, případně hrudky tkání, které mohou ztvrdnout, a vznikají kalcifikované mandlové kameny, které tvoří tvrdou obstrukci například při dýchání.

Nejvíce nebezpečné jsou ale nádory, které mohou mít nezhoubný, ale i zhoubný charakter. Nejčastěji se jedná o nádory patřící do skupiny nádorů ústní dutiny nebo nosohltanové dutiny, přičemž tyto nádory postihují obecně slizniční tkáň v těchto dutinách, a tak mohou vzniknout i na mandlích. Ve většině případů jde o nádory zhoubné, které mají tendenci metastázovat i do jiných tkání a nejvíce případů připadá na spinocelulární karcinom, neboli bolestivý nádor patrových mandlí.

Tento typ nádoru se projevuje bolestmi v krku, a to i při polykání, problémy s polykáním a v pozdějších stadiích při vytvoření větší obstrukce i problémy s řečí a může se někdy z mandlí a ústní dutiny rozšiřovat až do hrtanu a tak napadnout i hrtan a případně hlasivky. Důležitá je poměrně rychlá diagnostika a ozařování nádoru, případně lze-li nádor odstranit, postupuje se právě chirurgickou cestou. Tento nádor mají častěji muži, a to zejména proto, že souvisí i s nadměrným pitím alkoholických nápojů a nadměrným kouřením.