Onemocnění hlasivek

Onemocnění hlasivek vznikají jako akutní nebo jako chronické a dlouhodobé nemoci, které postihují tento hlavní fonační orgán u člověka. Vzhledem k poměrně rozsáhlé stavbě hlasivek je několik druhů zánětlivých, nezánětlivých, nádorových, cystických a jiných druhů chorob nebo patologických stavů, které mohou postihnout hlasivky. Někdy jde jen o nemoci vážící se k hlasivkám, jindy o nemoci hrtanu nebo hltanu, které přechází do hlasivek a naruší jejich funkce nebo tkáně.

Některá onemocnění jsou způsobena nezaviněně a jde o různé infekční nebo zánětlivé choroby hlasivek, ale mnoho patologických stavů se váže k externím faktorům, které člověk umí ovlivnit, například ke kouření, které způsobuje typické zhrubnutí hlasu. Hloubku, výšku a barvu hlasu totiž ovlivňuje samotné kmitání hlasivek a také anatomie a tvar hrtanu a rezonančních dutin, takže několik chorob hrtanu přímo ovlivňuje i funkčnost a strukturu tkáně hlasivek.

Ty se nacházejí právě v hrtanu a jsou složeny z více struktur, které se podílejí na konečném procesu tvorby hlasu. Nemoci hlasivek mohou souviset například se záněty v hrtanu, respiračními onemocněními, kdy dochází k prostupu infekce a zánětu z blízkých a vedlejších tkání, časté jsou různé edémy, abscesy, paralýzy dočasné i trvalé a různé nemoci narušující původní anatomii nebo tkáň hlasivek, což postihuje zejména fonační funkci orgánu.

Anatomie hlasivek

Hlasivky se nazývají odborně také glottis a jde o zúžené místo uprostřed hrtanu, které je ohraničeno dvěma hlasovými řasami, které se mohou pohybovat předozadně. Rozechvěním těchto dvou hlasových řas prouděním vzduchu vzniká v této sagitální štěrbině zvuk, který následně rezonuje v horních dutinách, jako jsou hrtan, hltan, ústní dutina, nosní dutina a vedlejší nosní dutiny, a tak získává hlas svoji typickou barvu.

Hlubší mužský hlas je způsoben větším a prostornějším hrtanem a delšími hlasovými vazy. Samotné hlasivky se skládají z hlasivkového svalu, kterým se spojují hlasivkové chrupavky, a štěrbina mezi hlasivkovými řasami umožňuje proudění vzduchu. Toto proudění pomocí chrupavek umožňuje pohyb samotných hlasivkových řas, které se při vytváření zvuku přibližují a vzdalují, a tím vytvářejí zvuk. Vazy a svaly hlasivek se napínají mezi výběžkem hlasivkové chrupavky a zadním krajem štítné chrupavky.

Zvuk vzniká tak, že při přibližování hlasivkových řas dochází k výdechu, přičemž vzduch do řas naráží a odpuzuje od sebe. Díky velké pružnosti se ale řasy vracejí hned do původní pozice k sobě, rozechvívají se a pravidelně přerušují proud vzduchu, který je vydechován. Na základě rezonanční frekvence kmitajících hlasivek pak vzniká specifický tón hlasu. U dětí je frekvence nejvyšší, a to přes 300 Hz, u žen kolem 210 Hz a u mužů kolem 125 Hz, tedy muži mají nejhrubší hlas.

Samotné řasy hlasivek jsou pružné díky tomu, že výběžek je tvořen elastickou chrupavkou. Hlasivkový vaz je také z elastických vláken a slouží jako opora pro měkčí řasy, které jsou vytvořeny záhyby sliznice. Vaz ovlivňuje příčně pruhovaný hlasivkový sval, který může být ovlivněn vůlí, a právě napětí svalu způsobuje přiblížení hlasivkových řas a tím pádem i tóny hlasu.

Zánětlivé nemoci

Velmi často postihují hlasivky i celý hrtan zánětlivé choroby. Jedná se například o akutní zánět hrtanu a hlasivek, který může mít několik forem, a to edematózní, subglotickou, hnisavou nebo ulcerózní. Mezi tyto zánětlivé choroby patří i akutní obstrukční zánět hrtanu, hrtanové klopy, nespecifikovaná obstrukční laryngitida a nespecifikovaná epiglotitida. Nejčastějšími záněty působícími na hrtan a hlasivky jsou laryngitidy, které mohou být akutní, chronické a specifické.

Mezi akutní laryngitidy patří akutní epiglotitida, akutní subglotická laryngitida a akutní katarální laryngitida. Chronická laryngitida může být atrofická a hypertrofická, podle toho, zda dochází ke zmenšení, nebo zvětšení postižených struktur. Mezi specifické záněty hrtanu, které ovlivňují i ​​hlasivky, se řadí tuberkulóza hrtanu a syfilis hrtanu, tyto ale ovlivňují hlasivky jen v menšině výjimečných případů. Obvykle se záněty projevují chrapotem a problémy s hlasem.

Běžné laryngitidy jsou způsobeny zánětem nebo infekcí, přičemž vznikají nejčastěji na podkladě mikrobiotické virové nebo bakteriální infekce a způsobují silné škrábání v hrdle, někdy kašel a tvorbu hlenu a zejména chrapot, který vede k dočasné nebo při některých formách chronických zánětů i k dlouhodobému oslabení hlasu a hlasivek. U chronických forem dochází k dlouhodobému zánětu hrtanové výstelky, a to nejvíce v oblasti hlasivek.

Akutní laryngitida má nástup příznaků poměrně rychlý a náběh onemocnění je v průběhu několika hodin, přičemž v tomto případě může být zánět způsoben například i při hlasové námaze, podráždění hlasivek například chemicky nebo mechanicky či nadměrným chladem. Nejčastěji se projevuje takový zánět chrapotem, ale zde je třeba rozeznávat, zda jde jen o běžné nachlazení, nebo vážnější příčinu. Některé akutní formy, jako epiglotitida, mohou být i životu nebezpečné při velkém zduření hlasivek a hrtanu.

Nádory hlasivek

Hlasivky, podobně jako hrtan a ostatní přidružené tkáně, postihují také nádory. Ty mohou mít různou formu a jde buď o nezhoubné, neboli benigní nádory, nebo o zhoubné nádory maligního typu, které způsobují rakovinové bujení. Nejčastěji se nádory hlasivek vyskytují u mužů ve věku nad 60 let, přičemž je velká souvislost mezi vznikem rakovinových nádorů a nadměrným a dlouhodobým požíváním alkoholických nápojů a kouřením.

Nádory však vznikají i na základě jiných příčin nebo působením rozličných fyzikálních, chemických a biologických faktorů. Mezi fyzikální rizikové faktory patří ozařování RTG paprsky, mezi chemické zejména kouření, cigaretový kouř, alkohol, tuky a některé konzervační látky a mezi biologické faktory zejména různé viry a jiné mikroorganismy. Zatímco nezhoubný nádor roste pomaleji a nemetastazuje, zhoubné jsou velmi agresivní, invazivní a mají více forem.

Nejčastějším typem benigního nádoru, který postihuje jak hrtan, tak hlasivky, je papilom. Jedná se o nádor vycházející z povrchového epitelu a nejčastěji je způsoben lidským HPV virem, čili papiloma virem. U dětí se vyskytuje i papilomatóza, kdy dochází k nahromadění více papilomů lokálně v jednom místě. Přestože jde o nezhoubný a neagresivní typ nádoru, má i po odstranění vysokou recidivu a vrací se na původní místo.

Z epitelu a výstelky hrtanu vznikají i zhoubné nádory způsobující rakovinu, přičemž ta podle umístění má tři formy, a to jako glotická rakovina, supraglotická rakovina a infraglotická. První typ začíná růstem nádoru na jedné hlasivce, druhý typ se šíří z hrtanové klopy a třetí typ roste z okolních struktur. Nejvíce postihuje konkrétní hlasivky glotická rakovina, která postupuje pomalu, a tak v době diagnostiky ještě mnohdy nemusí ani dojít k metastazování, což zlepšuje prognózu léčby.

Polypy, vředy a uzlíky hlasivek

Mezi různé benigní nepravé nádory objevující se buď přímo na hlasivkách, nebo v hrtanu, patří i rozličné polypy, vředy, útvary podobné cystám, uzlíky a podobně. Právě tyto útvary se nejčastěji projevují problémy s hlasem a chrapotem, přičemž některé původně nezhoubné útvary se mohou změnit i na zhoubné nebo minimálně významně zkomplikovat funkci hlasivek. Nejčastějším problémem jsou uzlíky, které vznikají na hlasivkách při jejich dlouhodobém přetěžování.

Jde o pevné útvary vznikající na okraji hlasivek a nejčastěji trápí lidi, kteří neustále využívají hlasivky při práci, ale na druhou stranu, i u dětí se mohou vyskytovat zejména tehdy, pokud nadměrně hlasivky dlouhodobě přetěžovaly. Nejčastěji se nacházejí uzlíky na obou stranách hlasivek a na stejných místech, takže se i dotýkají. Mohou být buď měkčí, které jsou mladé, nebo tvrdší, které jsou staré. Nejčastěji jsou ve střední části hlasivek a tvořeny zhrublou vrstvou sliznice.

Polypy vznikají v hlasivkách jako měkké a menší výrůstky nejčastěji způsobené dlouhodobým vystavováním hrtanu a hlasivek cigaretovým nebo jiným dráždivým faktorům. Mohou však vzniknout i po alergické reakci nebo také při přetěžování hlasu, a to nesprávnou technikou tvoření hlasu. Na rozdíl od uzlíků jsou nejčastěji jednostranné, jsou zarudlé a dobře cévně zásobené a způsobují rozličné hlasové problémy, chrapot a v případech větších polypů i dýchací potíže.

Mezi méně častými chorobami a poruchami hlasivek lze nalézt také cysty a vředy. Cysty jsou tvrdá ložiska masy ukrytá pod sliznicí a způsobují problémy s hlasem i dýcháním. Vředy naopak vznikají na sliznici a jde o poruchy eroze v hlasivkách, které se vyskytují nejčastěji v důsledku velké síly a námahy hlasivek. V některých případech mohou být způsobeny i pálením žáhy, a to při chronickém působení kyselých žaludečních kyselin, které dráždí hrtan.

Jiné nemoci hlasivek

Kromě zánětlivých, nádorových a různých vředových či polypových chorob postihují hlasivky a oblast hrtanu i některá méně známá, ale určitě ne vzácně se vyskytující nebo jednoduchá onemocnění. Jde například o paralýzy hlasivek a hrtanu, například laryngoplegii. Kromě toho se mohou na hlasivkách vytvářet i různé fibrózní útvary. Hrtan postihuje například stenóza, absces, spasmus, pachydermie, nekróza, perichondritida, vřed nebo dokonce celulitida.

Podobně na hlasivkách, které jsou pokryty sliznicí, se mohou objevit rozličné útvary patologického charakteru, jako například absces, celulitida, granulom, leukokeratóza nebo leukoplakie. Hrtan také postihují edémy, například edém hlasivky, subglotický nebo supraglotický edém, podle toho, ve které části hrtanu se nachází. Několik jiných nemocí hrtanu nebo ústní dutiny má také souvislost s hrtanem, protože ho ovlivňují přímým či nepřímým způsobem.

Problémy s hrtanem nebo hlasivkami se obvykle projevují problémy s hlasem a zvuky, přičemž v pokročilejších fázích bývá přítomen i chrapot nebo kašel a bolesti v oblasti krku. Při některých akutních a subakutních formách onemocnění hrtanu však hrozí i ohrožení života, protože může dojít ke ztížení nebo znemožnění dýchání, a to právě v důsledku ohrožení průchodu vzduchu hrtanem a hlasivkami, pokud se zde nachází patologický útvar a těleso.