Onemocnění dásní a periodontální nemoci

Nemoci dásní a periodontální nemoci jsou onemocnění závěsného systému zubu a dásní, přičemž s nimi zároveň souvisí i nemoci ústní dutiny, které mají přímo i nepřímo vliv na dásně a celý závěsný systém zubu. Může jít například o akutní záněty dásní, chronické záněty dásní, různé abscesové choroby, lokální i obecné choroby závěsného aparátu zubu, případně jiné choroby parodontu, které mohou být celkové, lokalizované i nespecifikované vzhledem k lokalizaci.

Periodontální onemocnění a onemocnění dásní jsou po zubním kazu druhým nejčastějším stomatologickým onemocněním ústní dutiny a zároveň právě několik nemocí tohoto druhu je příčinou ztráty zubu. Nejčastěji se nemoci parodontu vyskytují u lidí nad 50 let, ale samozřejmě trpí jimi i mladší lidé. Součástí těchto chorob jsou problémy a poruchy tvrdých i měkkých tkání, také problémy s cementem a samozřejmě i problémy s dásní, které zub obklopuje.

Nejčastěji vznikají nemoci a onemocnění dásní a periodontálního aparátu na základě zánětlivých procesů a v důsledku zubního povlaku. To, jak rychle pronikají přes povlak bakterie jednak do zubu, ale zejména do okolních tkání, dásně a celkového závěsného aparátu zubů, ovlivňuje několik faktorů, avšak statisticky vyšší riziko těchto onemocnění mají kuřáci. Samozřejmě dásně a parodont nemusí postihovat jen zánětlivé choroby, ale také nezánětlivé poruchy.

Dásně a parodont

Parodont je závěsný systém zubu a tkáň, která obklopuje zub v jeho pozici a fixuje jej. Parodont se skládá z gingivy, čili dásně, zubního cementu, alveolární kosti, což je kostěné lůžko, periodonciumu, což je ozubice, a dásňového žlabu. Každá část může být jednotlivě nebo v souběhu s jinými částmi napadena zánětem, deformací nebo jiným patologickým procesem. Výsledkem bývá jednak oslabení zubu a jednak oslabení parodontu a dásně.

Dáseň neboli gingiva je pokryta třemi typy epitelu, a to orálním gingiválním epitelem, sulkulárním epitelem a spojovacím epitelem. K povrchu kořene jsou připevněny 4 základní typy pojivových vláken dásně, a to dentogingivální vlákna, dentoperiostální vlákna, transdentální vlákna a cirkulární vlákna. Na povrchu kořene zubu se nachází acelulární neboli primární a celulární neboli sekundární cement, přičemž do cementu jsou kotveny parodontální vazy.

Zhruba jeden milimetr pod úroveň cementovosklovinné hranice zubu sahá okraj alveolární kosti neboli kostěného lůžka. Alveolární kost tvoří dva druhy kostní tkáně, a to spongiózní, která má houbovitou strukturu a tvoří hlavní část alveolární kosti, a kompaktní, jejíž porušení je typickým projevem parodontitid. Zároveň mezi kompaktní tkání a povrchem zubu je parodontální štěrbina, která je u zdravého jedince široká zhruba od 0,3 do 0,35 mm.

Spojení zubu a čelisti zajišťuje periodontum neboli ozubice, což jsou závěsné parodontální vazy, a vaskularizovaná tkáň. Právě na tyto vazy navazuje zubní cement a zároveň tato část vyplňuje parodontální štěrbinu. Samotné parodontální vazy jsou velmi pevná kolagenová vlákna, která se při žvýkání zubem netrhají, ale plynule se stahují a roztahují. Tyto vazy tvoří čtyři druhy vláken, a to alveolární, horizontální, šikmé a apikální, a jsou bohatě inervovány a probíhají jimi i krevní a lymfatické cévy.

Zánětlivá onemocnění dásní

Nejčastěji postihují dásně a celý závěsný zubní aparát zánětlivé choroby. Patří sem běžný akutní zánět dásní, akutní nekrotizující zánět dásní, ale i chronický zánět dásní, tzv. chronická gingivitida. Ta může mít rozličné formy podle vyvolávající příčiny, ale i průběhu onemocnění, takže se jedná buď o nespecifikovanou, hyperplastickou, ulcerózní, jednoduchou marginální, nebo deskvamativní chronickou gingivitidu. Tyto záněty působí destruktivně na celé dásně.

Akutní gingivitida může být buď klasická, nebo i s vytvořením abscesu, kdy dochází k nekrotizujícímu zánětu a k odumírání některých zanícených tkání. Nejčastější je ale běžný akutní zánět dásně, který vzniká na základě plaku plného bakterií. V některých případech ale může vyvolat takový zánět i herpetický virus. Onemocnění se projevuje zejména horečkami a bolestmi a pokud není řešeno, dochází k odumírání zubu a také ke gangréně zubní dřeně.

Ještě nebezpečnějším a vážnějším zánětem je chronická gingivitida. I v tomto případě může být příčina v zubním povlaku, ale například i alergie nebo mikrobiotická infekce v některých případech. Typickým příznakem je krvácení dásní, zarudnutí a v případě dlouhodobého neléčení i otok postižené dásně. Zánět dásní je však při včasném podchycení dobře léčitelný a na rozdíl od parodontitidy se dá vyléčit úplně. Důležitá je také následná prevence dobrou zubní hygienou.

Periodontitidy

Druhou skupinou častých onemocnění dásní aperiodontálních chorob jsou periodontitidy. Ty mohou být akutní i chronické, přičemž každá forma má více druhů podobných onemocnění. Jedná se například o akutní perikoronitidu, parodontální absces nebo periodontální absces, přičemž oba tyto abscesy jsou akutní. Mezi chronické formy nemocí patří chronická perikoronitida a chronická celková parodontitida, nespecifikovaná parodontitida a také jednoduchá parodontitida.

Nejčastější jsou akutní a chronická periodontitida, čili zánět ozubice. Jde o zánět, kdy zánět ze zubní dřeně přejde přes zubní kořen do ozubice, což je v podstatě oblast vazivových vláken mezi kořenem zubu a alveolární kostí. Kromě toho v tomto prostoru je i velké množství nervů a cév, takže problémy v ozubici se projevují neurologickými problémy ve většině případů. Záněty lze diagnostikovat i podle RTG a velmi důležitá je včasná léčba.

V případě nedostatečné léčby totiž hrozí rozšíření i dále, a tehdy už jde o čelistní zánět. Akutní zánět ozubice, neboli akutní periodontitida, se projevuje náhlou bolestí, která je intenzivní a téměř nepřetržitá. Kromě toho je bolest lokalizována na konkrétní místo a člověk ji cítí i při pohmatu nebo poklepání na postižený zub. Kromě toho může být tento zánět i hnisavý, a tehdy má člověk pocit jakoby vystupování zubu z lůžka. Někdy může mít člověk také teplotu.

Na rozdíl od akutní formy, chronická periodontitida se projevuje méně intenzivními příznaky, případně mnohdy i zcela asymptomaticky. Někdy může pacient pociťovat jen neurčitou bolest v oblasti kořene. Chronický zánět způsobuje úplné zničení kosti v oblasti hrotu kořene, což se projeví například na RTG snímku granulomem a projasněním v oblasti hrotu kořene. I v tomto případě hrozí postup zánětu dále do kosti, přičemž díky mírnějším příznakům je nebezpečí větší.

Paradentózy

Asi nejvážnějším onemocněním parodontu a dásní jsou paradentózy. Paradentózy mohou být buď chronické, nebo juvenilní, která postihuje zejména mladší generace, případně agresivní, což je poměrně vzácná a akutní forma paradentózy. Onemocnění začíná postižením závěsného aparátu zubu, neboli paradontu, kdy dochází k degeneraci a rozrušování, avšak nejde primárně o zánětlivé onemocnění. Při paradentóze se vyvíjí tzv. patologický chobot dásně, tedy jako kanál kolem zubu.

Právě zde dochází k vzniku infekce a odtud postupuje proces destrukce tkáně dále. Častěji trápí tato nemoc ženy a začíná obvykle již v mládí, ačkoli to nemusí každý zpozorovat. Nejčastější příčinou vzniku je nedostatečná zubní hygiena, ale pozor, ten, kdo si čistí zuby a používá ústní vodu, ještě není stoprocentně v bezpečí. Důležité jsou i pravidelné prohlídky, odstraňování zubního kamene a povlaku a čištění i mezizubních prostor.

Nejčastějším a nejviditelnějším příznakem je krvácení z dásní při čištění zubů, ale někdy se může onemocnění projevit i spíše například zvýšenou senzitivností zubů nebo jejich mírným pobolíváním. Důležité je včas zahájit léčbu, protože navzdory obecným názorům je možné minimálně radikálně zmírnit paradentózu, při zcela včasném objevení ji i poměrně úspěšně léčit. Pokud však člověk začne s léčbou až v momentě kývání zubů, je už obvykle pozdě.

Atrofie a hypertrofie dásní

Mezi nemoci postihující dásně patří různé druhy zvětšení dásní nebo naopak zmenšení, kdy dochází k ustoupení dásní a odhalení krčků. Atrofie dásně, nazvaná jinak i gingivální atrofie, může mít několik forem. Jedná se o generalizovanou, lokalizovanou, poinfekční nebo pooperační atrofii. Opakem je hypertrofie dásně, někdy nazvaná i gingivální fibromatóza, přičemž ta může být vícekrát spojena i s různými navazujícími záněty.

Hypertrofie může být způsobena i některými léky, například v minulosti to byly některé druhy antiepileptik. Někdy může být hypertrofie dásně i příznakem pro hyperplazii, což je chronické onemocnění dásní. Pokud se objeví zvětšení dásně, člověk by měl určitě co nejdříve navštívit zubaře, který může problém vyřešit, zvláště pokud jde o subakutní formu. Podobně si umí zubař obvykle poradit i s atrofií, kdy dochází ke zmenšení dásně buď lokálně, nebo celkově.

Při atrofii se počátečně objevuje povrchový zánět na dásni, čili ta může být zarudlá a oteklá. Později pronikne zánět do hloubky, kde způsobí zničení měkkých a později i tvrdých tkání, a to má za následek zmenšování objemu dásně a zároveň i celkového parodontu. Atrofie se tak projevuje například krvácením, a to nejen při čištění zubů, také zápachem z úst, a někdy dokonce probíhá asymptomaticky a nastane až uvolnění zubu.

Jiné choroby bezzubého alveolárního hřebene a dásní

Dásně, parodont i bezzubý alveolární hřeben postihují i různá méně častá onemocnění, ať už jde o poškození spojená s traumatem, nebo jiné nemoci nádorového či nenádorového charakteru. Z nich nejčastěji jsou iritační hyperplazie bezzubého hřebenu, což je častá hyperplazie při umělém chrupu, nebo fibrózní epulis, vlající (chabý) hřeben, periferní obrovskobuněčný granulom, pyogenní granulom dásně nebo obrovskobuněčná epulis.

Některá z těchto onemocnění zasahují i přímo do zubního lůžka a celkového závěsného aparátu zubu, čili může dojít sekundárně i k jeho poškození, nejvíce se však týkají dásní a alveolárního hřebene. Tyto tkáně však v některých případech již neobsahují zuby, protože některá ze zmíněných onemocnění se týkají jen nemocí způsobených nebo souvisejících s protézami a umělými náhradami. Jiná onemocnění dásní však postihují také plný chrup.