Onemocnění chrupu

Onemocnění chrupu se týkají zejména zubů, ale také zubní dřeně, periapikálních tkání a vývoje zubů v rámci chrupu. Na tyto choroby v některých případech navazují i onemocnění týkající se fixačního zubního aparátu a podpůrných struktur, zejména alveolárního hřebene. Samotný chrup se začíná vyvíjet již během nitroděložního vývoje, přičemž člověk má nejprve dočasný, tzn. mléčný chrup, a ten později během života nahradí trvalý chrup.

Nemoci chrupu postihují jak dočasný, tak trvalý chrup. Chrup člověka je heterodontní, tedy obsahuje různé typy zubů, a to stoličky, třenové zuby, oční zuby a řezáky. Zatímco mléčný dočasný chrup je tvořen pouze 20 zuby a tento chrup se vyvíjí od 6. do 30. měsíce, trvalý chrup roste mnohem déle a na dvě fáze. Od 6. do 12. roku většina z trvalých 32 zubů a od 15. do 25. roku tzv. zuby moudrosti, což jsou poslední stoličky na každé straně chrupu.

Zuby a celý chrup mají více funkcí, ale nejdůležitější je rozhodně funkce žvýkání potravy, a jde tedy o součást procesu trávicích funkcí. V určitém smyslu se podílí chrup i pomocnou funkcí na tvorbě zvuků, ale jde jen o menšinový smysl. Zub jako takový se skládá z korunky, krčku a kořene, přičemž zubní korunka je viditelná část zubu, v oblasti zubního krčku se fixuje zub do dásně a zubní kořen fixuje zub v zubním lůžku, které je součástí čelisti.

Problémy vývoje a růstu zubů

Mezi poruchy vývoje zubů a jejich růstu patří několik kategorií, ať už jde o tvar, četnost nebo jiné poruchy přímo týkající se stavby zubů. Méně častými jsou anodoncie neboli bezzubost, častější jsou buď hypodoncie nebo oligodoncie. Vyskytuje se také nadpočetnost zubů, která má několik typů poruch, jako jsou suplementární zuby, distomolár, paramolár, mesiodens nebo čtvrtý molár. Také mezi problémy vývoje patří také skvrnité zuby, ať už zubní fluoróza, opacity skloviny nebo nefluoridové zákaly.

Problémové jsou také různé abnormality tvaru nebo velikosti zubů. Mezi tyto typy chorob chrupu patří srůstání zubů, zdvojení nebo makrodoncie a mikrodoncie, kónické zuby, evaginový a invaginový zub nebo tzv. zub v zubu, různé enamelové perly či taurodontismus. Časté jsou i problémy s tvorbou zubů, jako aplazie a hypoplazie cementu, dilacerace zubu, hypoplazie zubní skloviny před a po porodu, případně dědičné poruchy zubní struktury a zuboviny.

Při vyrůstání zubů, tzn. zubní erupci, může docházet také k rozličným poruchám. Mezi tato onemocnění patří stavy zvané jako natální nebo neonatální zub, předčasná erupce nebo předčasné vypadávání mléčných zubů, nebo naopak přetrvávání dočasných zubů. Nastat mohou také poruchy zubního vývoje ve formě barevných změn během tvorby zubů nebo ve formě vnitřního zbarvení zubů. U dětí a ve stadiu vývoje nastává i neprořezání zubů bez obstrukce jiným zubem nebo zaklínění, které je obstrukcí způsobeno.

V rámci problémového vývoje nebo vyrůstání zubů se nejčastěji vyskytují tato onemocnění v době dětství a dospívání, ojediněle i v době rané dospělosti, pokud jde o problémy s prořezáváním zubů. Ty však nejvíce trápí děti, a to zejména ve formě retinování, tedy kdy nedošlo k proříznutí zubu v očekávaném čase, a to i přesto, že je možné fyziologické proříznutí. Někdy jde i o impaktaci, kdy nedošlo k proříznutí v důsledku nějaké překážky, například jiným zubem nebo v důsledku uzávěru.

Zubní kazy

Kazy zubů jsou jejich nejčastějším onemocněním, přičemž může být více druhů kazů, které zuby postihují, a rozlišují se jak podle místa, tak podle průběhu a postižení konkrétních zubů. Kaz může být ohraničen na sklovinu, kdy jde o začínající kaz, případně může jít o kaz dentinu, což je již zubovina nacházející se pod sklovinou, ale také o kaz cementu, který může narušit samotné uložení a fixaci zubu v zubním lůžku.

Kromě toho existují ještě i zastavený zubní kaz a ondoklázie, která může mít formu dětské melanodoncie i melanodontoklázie. Zubní kazy jako takové se odborně jmenují i ​​caries a jde v podstatě o akutní nebo chronickou nemoc tvrdých zubních tkání, kdy dochází nejprve k narušení a rozpadu zubní skloviny na povrchu a v případě neřešení kazu i k narušení zuboviny pod povrchem zubu. Nejčastěji způsobují zubní kaz bakterie, které se nacházejí v dutině ústní.

Ty vytvářejí na povrchu zubů povlak a pokud mají dostatek jednoduchých cukrů z potravy, dokáží tyto cukry přeměňovat na organické kyseliny, které snižují pH v ústní dutině a zároveň demineralizují zubní sklovinu a zubovinu. Prvotně se projevují kazy jen citlivostí, pokud dochází k narušení skloviny, bolesti jsou přítomny, až když kaz pronikne do zuboviny pod sklovinou. Nejprve jde o přechodné bolesti, avšak pokud kaz postoupí hlouběji, vzniká zánět a trvalá bolest.

Pokud ani v tomto případě nedojde k řešení, které spočívá v odstranění celé poškozené tkáně a nahrazení tkáně výplní, pak postupuje zánět dále ke kořenu do dřeně, kde způsobuje odumření zubu, a bolest ustoupí. Problém vzniká i když zánět pokračuje i do dalších tkání, vytváří se hnis, dochází k zánětu v přilehlé kosti a bolest se vrací. V tomto případě již hrozí i chronický zánět v chrupu a vznik různých zánětlivých ložisek, která způsobují další problémy v ústní dutině.

Nezánětlivá onemocnění tvrdých tkání zubů

Tvrdé tkáně zubů kromě zubního kazu postihují i ​​jiné problémy, poruchy a onemocnění. Může jít například o nadměrné obrušování zubů, které vzniká z různých příčin a důvodů. Jde například o opotřebování boční a kousací plochy zubů, abrazi zubů nadměrným čištěním tvrdým kartáčkem, habituální abrazi zubů, abrazi z povolání a vyskytuje se i tzv. klínový defekt způsobený tvrdým kartáčkem nebo neurologickými důvody. Někdy dochází také ke vzniku erozi na základě účinku kyselin ze stravy či léků.

Mezi onemocnění postihující zuby patří i patologická resorpce zubů, a to ať už vnější, nebo vnitřní, i s přítomností granulomu dřeně. Nadměrná cementóza zubu nastává při hyperplazii cementu zubu, problémem je i ankylóza zubů, kdy dochází lokalizovaným splynutím alveolární kosti a cementu zubního kořene. Nejčastěji tento stav trápí děti, jelikož se vyskytuje ve většině případů při dočasném chrupu a vzniká během nebo po vystoupení zubů.

Zuby a tvrdá tkáň zubů trápí většinou i různé povlaky nebo usazeniny na zubech. Nejčastějším takovým problémem je zubní kámen, který může být subgingivální nebo supragingivální. Zubní kámen se objevuje poměrně často a ani jeho jednorázové odstranění nemusí znamenat hned, že člověk se ho nadobro zbaví. Tento povlak vzniká na základě ztvrdnutí – mineralizace – běžného zubního povlaku a může se nacházet jak v blízkosti dásně, tak i na vnitřní straně zubů.

Kromě zubní tkáně se mohou na zubech vyskytovat i různé jiné typy usazenin a povlaků, jako například betelová usazenina, černý povlak, zelený povlak, bílý povlak, oranžový povlak nebo různé nespecifické povlaky a zbarvení zubů. Mnohdy nejde ani tak o samotný patologický stav, jako o symptom nebo klinický příznak jiné nemoci, vycházející ze zubu nebo související s ústní dutinou. V rámci jiných onemocnění postihují sklovinu ozáření a zubovinu nadměrná citlivost.

Onemocnění ostatních tkání a částí zubů

I jiné tkáně a součásti chrupu postihují různá zánětlivá a nezánětlivá onemocnění. Nejčastější jsou záněty a nekrózy zubní dřeně, ať už jde o dřeňový absces, dřeňové polypy, akutní, hnisavý a chronický zánět zubní dřeně, který může být hyperplastický nebo ulcerózní. Mezi nekrózy patří i gangréna zubní dřeně, která úzce souvisí s prostupem bakterií původně například z dásně nebo tvrdých zubních tkání a vzniká při dlouhodobém neléčení.

Pulpitida, jak se zánět postihující zubní dřeň odborně nazývá, je velmi nepříjemný patologický stav, který je navíc extrémně bolestivý. Jedná se o velmi akutní onemocnění, které má rychlý nástup a vzniká obvykle na základě rozšíření zánětu a infekce z tvrdých zubních struktur až směrem ke kořeni zubu. Pokud člověk navštíví stomatologa včas, je možné onemocnění zcela vyléčit, v případě pokročilé pulpitidy však obvykle v dřeni nastanou nevratné chorobné procesy a hrozí dokonce nekróza – odumření.

Nebezpečná je i degenerace zubní dřeně, která se projevuje jako dentikly, nebo dřeňové kalcifikace a kameny zubní dřeně. V zubní dřeni se může abnormálně tvořit i zubní tvrdá tkáň, případně i radikulární cysty, které mohou mít řadu forem. Jedná se o apikální, periapikální nebo reziduální radikulární cystu. Časté jsou i zánětlivé apikální periodontitidy dřeňového původu, které mohou být akutní nebo chronické, přičemž při chronických vzniká také granulom.

Na základě komplikovaných zánětů vzniká v oblasti chrupu i množství druhů abscesů, přičemž v rámci ústní dutiny a onemocnění chrupu jde o periapikální abscesy, které vznikají na alveolární kosti a v její blízkosti. Může jít o zubní absces, dentoalveolární absces nebo o periapikální abscesy. Mnohdy tyto abscesy a záněty mají souvislost i s abscesy a záněty dásně, což znamená možnost vzniku dalších komplikací, pokud se neléčí včas.

Anomálie a problémy zubů a poruchy podpůrných tkání

Chrup, jakož i jednotlivé alveolární části, postihuje také několik anomálií nebo poruch, a to se týká i různých podpůrných tkání pro chrup. Typické jsou například anomálie vzájemné polohy zubních oblouků, kam patří zkřížený skus, který může být přední i zadní, distookluze, meziokluze, přední nebo zadní skus, nadměrný předkus hluboký, horizontální nebo vertikální, případně zadní lingvální okluze mandibulárních zubů.

Samotné zuby mohou mít také anomálie v postavení. Mezi tyto stavy patří natlačení zubu nebo zubů, diastema mezi předními zuby, posun zubu, rotace zubu, vytvoření velkých mezer, případně transpozice zubů. Několik onemocnění je zapříčiněno různými systémovými příčinami, jako exfoliace zubů, případně ztráta zubů, která je zapříčiněna lokálními chorobami parodontu.

Alveolární hřeben mohou zase postihnout atrofie nebo zvětšení, někdy se vyskytuje i nepravidelný výběžek. Několik poruch podpůrných tkání souvisí také s onemocněními čelistí, zejména pokud jde o různé anomálie nebo defektní patologické stavy.