Léčba odchlípení sítnice: Léky či invazivní přístup?

Úspěšnost léčby přímo závisí na včasném odhalení odchlípení sítnice. V každém případě je nutné zákrok provést co nejdříve, jinak hrozí trvalá porucha zraku až slepota.

Důležité jsou samozřejmě také faktory jako:

• čas a délka odchlípení
• rozsah poškození
• místo odchlípení
• věk člověka
• přítomnost a stupeň krátkozrakosti (horší jsou výsledky u větších dioptrií než -6)

Při léčbě se používá následně několik technik. Příkladem je laserové ošetření trhliny, kryoretinopexie či plombáž. Podstatou chirurgického zákroku je uzavření trhliny sítnice.

Existují dva základní přístupy, a to vnější a vnitřní.

V případě vnějšího se provádí plombáž (episklerální plombáž) nebo serkláž (při mnohočetných dírách sítnice). Principem je vyklenout oční bělmo (skléru) vnitřním směrem.  Vrstvy oka se tak tisknou k sobě, a tím se omezuje odloučení.

Základem je působení silikonového materiálu zvenčí oka, který působí tlakem na skléru. Při mnohočetných poškozeních se aplikuje sklerální spona, která obepíná oko kromě prostoru určeného k průniku světla do oka. Spona působí tlak jako opasek.

Mezi miniinvazivní metody patří laser (fotokoagulace). Laserem se přes zřítelnici oka popálí díra/trhlina. To způsobí zjizvení a přivaření sítnice k podkladu. Zmrazení (kryoretinopexie) využívá nízké teploty aplikované sondou, což také vytvoří jizvu a připevní sítnici ke stěně oka.

Tím se zabrání postupu poškození sítnice a zraku.

Základem vnitřního přístupu je vitrektomie, tedy odstranění sklivce a ošetření retiny. Následně se prostor vyplní silikonovým olejem (nebo plynem při pneumatické retinopexii), který nahradí funkci sklivce. Sítnice se tímto způsobem přitlačuje k cévnatce.

Po operaci nastává hojení a rekonvalescence a celý proces trvá několik měsíců.

Vzhledem k formě onemocnění je někdy nutné pakování zákroku a v některých případech nedochází k požadovanému zotavení. Zrak se upravuje, ale konečná zraková ostrost nemusí být v takovém stavu jako před onemocněním.

Uvádí se, že přibližně 85 % případů je prvotně úspěšných.
Asi 15 % vyžaduje druhý zákrok (nebo více).