Léčba epilepsie: Léky, dieta, režimová opatření + první pomoc

Farmakologická terapie

Cílem antiepileptické terapie je dosažení uspokojivé kvality života pacienta, tedy úplné vyloučení záchvatů s minimálními vedlejšími účinky léků.

Léky nasazujeme zpočátku v monoterapii, tedy jeden druh účinné látky. Není-li zaznamenán požadovaný účinek, následuje tzv. alternativní monoterapie, tedy vyměnění léku za jiný druh účinné látky. Dávkování začíná na nejnižší účinné dávce a pomalu se zvyšuje za současného sledování efektu léčby.

Při neúspěchu monoterapie přistupujeme ke kombinované terapii, kdy přidáme k jednomu léčivu další. Preferuje se kombinace léčiv s odlišným mechanismem účinku.

Mechanismus účinku antiepileptik je založen na inhibici aktivity mozkové kůry zasahováním do iontových koncentrací v buňkách.

Léky první volby jsou:

• Lamotrigin – širokospektrální antiepileptikum určené pro léčbu fokálních i generalizovaných epizáchvatů
• Levetiracetam – širokospektrální lék, který nezhoršuje žádný typ záchvatů a má minimální nežádoucí účinky
• Valproát – dobře tolerovaný lék, účinný také v prevenci migrén
• Karbamazepin – lék volby při fokálních záchvatech v terapii neuralgie a neuropatie, ale nevýhodou je potenciální neurotoxicita, řídnutí kostí a zpomalení myšlení
• Ethosuximid – antiepileptikum s úzkým spektrem účinku, používané zejména při dětských absencích

Další antiepileptika používaná v monoterapii jsou gabapentin, eslikarbazepin, lakosamid, topiramát, zonisamid a jiné.

Jako přídavná, tzv. add-on terapie, se při neúspěchu monoterapie používá:

• Benzodiazepiny klonazepam nebo diazepam – zejména ke zvládání akutní léčby záchvatů nebo při přechodném zhoršení záchvatů
• Fenobarbital a primidon – používané u dospívajících mladých lidí při neúspěchu monoterapie, nevýhodou je zhoršení kognice a nálady
• Fenytoin – při jeho užívání hrozí riziko kosmetických nežádoucích účinků, jako je zvýšený růst ochlupení mužského typu u žen, řídnutí kostí a jiné
• Pregabalin – vyznačuje se pozitivním účinkem na spánek a má analgetický efekt při syndromu neklidných nohou, neuralgii a neuropatiích
• Retigabin – účinný v léčbě fokálních záchvatů, mezi nežádoucí účinky však patří změna pigmentace kůže, nehtů a sliznic

Ketogenní dieta

Jedná se o dietu s vysokým obsahem tuků a omezením cukrů. Nejčastěji se používá Atkinsova forma diety.

Hlavním zdrojem energie pro mozek jsou v tomto případě namísto cukrů ketolátky.

Právě vysoká koncentrace ketolátek v mozku, metabolická acidóza a jiné biochemické procesy jsou principem antikonvulzivního efektu této diety.

Režimová opatření

Jelikož existují různé provokující faktory, které vyvolávají nebo zhoršují epileptické záchvaty, k účinné terapii patří i omezení těchto faktorů režimovými opatřeními.

Základem je pravidelná životospráva, dostatečný a nerušený spánek. Pokud pacientovy záchvaty nemají vazbu na spánek, dovoluje se i spánek během dne. V ostatních případech není přípustný.

Dále se doporučuje úplná abstinence od alkoholu, která je podstatná i pro správný účinek antiepileptické terapie.

Pokud jsou známé provokující faktory jako fotosenzitivita, přecitlivělost na hluk a jiné, doporučuje se vyhýbat takovým podnětům (např. světlům na diskotéce, stroboskopům, hlučným koncertům a podobně).

Při aktivní epilepsii s výskytem záchvatů je vhodné posudkové opatření se zákazem řízení motorového vozidla, dále se zákazem noční práce a práce ve výškách.

Léčba záchvatu grand mal + první pomoc

Jak postupovat při křečích celého těla? A jak poskytnout první pomoc?

Při tonickoklonickém záchvatu se ztrátou bezvědomí je vhodné odstranit z okolí postiženého všechny předměty, kterými by se během trvání záchvatu mohl zranit.

Podložením hlavy zabráníme jejímu nárazu na tvrdou podlahu.

Uvolněním oblečení kolem krku zamezíme prohloubení hypoxie a dušení.

V žádném případě se nesnažíme končetiny a trup držet a bránit tak křečím.
Mohlo by dojít ke zlomeninám a vykloubením.

Do úst nevkládáme žádné předměty, nesnažíme se ústa násilím otevřít, vytahovat zapadlý jazyk a podobně.

Počkáme do ukončení záchvatu.

Pokud bezvědomí trvá delší dobu, polohujeme pacienta do stabilizované polohy s pootevřením úst (pokud již nejsou v křeči).

Záchvat se může opakovat... Proto je i po odeznění křečí vhodný klidový režim v poloze ležmo a bez aktivit.

Status epilepticus a jeho terapie

Status epilepticus je záchvat, který přetrvává bez přerušení déle než 30 minut. Může se také jednat o nahromadění záchvatů, mezi nimiž pacient nenabude vědomí.

Při generalizovaných křečích trvajících déle než půl hodiny dochází k nevratnému poškození nervových buněk, které vede k jejich zániku.

V terapii status epilepticus mají přední místo benzodiazepiny podávané nitrožilně v infuzi. Pokud intravenózní podání není z nějakého důvodu možné, využívá se rektální podání diazepamu nebo intranasální podání midazolamu.

V případě potřeby se zahajuje časná monitorace životních funkcí s resuscitací (masáž srdce, defibrilátor).

Chirurgická léčba epilepsie

Chirurgická léčba epilepsie přichází v úvahu jako radikální a invazivní léčba epilepsie, která je rezistentní na všechny konzervativní metody léčby. Před zákroky se pacient podrobí důkladné diagnostice, nejlépe ve specializovaném epileptologickém centru.

Z vyšetření je nezbytné video EEG, MRI mozku, případně pozitronová emisní tomografie mozku (PET CT) s použitím speciálního radiofarmaka.

Po zachycený epileptického ložiska v mozku, které je zdrojem patologické hyperaktivity mozkové kůry, se pacient připraví na operační zákrok. Ten zahrnuje chirurgické odstranění této léze. Může se jednat o lokální lezionektomii nebo o širší kortikální resekci. U velmi těžkých epilepsií je třeba odstranit velkou část tkáně (hemisferenektomie).

Pokud není možné ložisko odstranit, přistoupí se k zákroku zvanému subpiální transekce. Spočívá v provedení tenkých řezů napříč povrchem mozkovou kůrou. Tím se protnou tenká horizontální nervová vlákna, ale zároveň hlavní vertikální nervové dráhy zůstanou nepoškozené.

Pooperační efekt léčby se vyhodnotí podle tzv. Englemanovy klasifikace. Obsahuje různé stupně úspěchu:

1. stupeň – bez omezujících záchvatů – V této skupině se nachází přibližně 50–80 % odoperovaných pacientů. Úspěch záleží i na lokalitě laloku mozku, kde byl zákrok proveden. Nejlépe reagují pacienti s temporální epilepsií
2. stupeň – téměř bez záchvatů
3. stupeň – výrazně zlepšená kvalita života, ale po dvou letech se záchvaty vrátily
4. stupeň – bez výrazného zlepšení kvality života