Léčba depresivní poruchy, deprese: Lze ji vyléčit? + Psychoterapie

Terapie depresivní epizody probíhá ve fázích.

Po úspěšném zvládnutí první akutnější fáze přechází pacient na udržovací léčbu. Takový režim zabraňuje častým a časným recidivám deprese, tj. návratu akutní fáze onemocnění.

Terapeutická strategie se neliší podle toho, zda se jedná o mírnou, středně těžkou, nebo těžkou depresi.

Zohledňují se spíše příznaky deprese, osobnost pacienta, věk, komorbidity a výskyt nežádoucích účinků.

Uvádíme fáze léčebného plánu deprese. Mnohdy jsou ale hranice mezi jednotlivými fázemi neostré:

1. akutní fáze léčby – Jedná se o období 6 až 12 týdnů do dosažení remise.
2. fáze pokračující léčby – Trvá nejméně 1 rok.
3. udržovací fáze – Nazývá se také thymoprofylaxe. Může být ukončena po 5 letech.
4. úplná remise onemocnění

Dodržením výše uvedených délek jednotlivých fází léčby lze snížit riziko recidivy až o 70–80 %.

Většinu antidepresiv indikuje, předepisuje a jejich účinnost sleduje odborný psychiatr.

Praktický lékař pro dospělé může předepsat tricyklická (TCA) a tetracyklická (TeCA) antidepresiva a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).

Inhibitory zpětného vychytávání monoaminů (thymoleptika)

Tato široká skupina léčiv zahrnuje tricyklická (TCA) a tetracyklická (TeCA) antidepresiva. Jejich hlavním účinkem je neselektivní inhibice zpětného vychytávání neurotransmiterů, konkrétně serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří mezi první antidepresiva.

Ve 30. letech 20. století stály na vrcholu žebříčku léčby deprese. V moderní medicíně jsou spíše druhou volbou po SSRI.

Thymoleptika 1. generace

Patří sem aktivační tricyklická antidepresiva. Hlavními představiteli jsou nortriptylin a dosulepin. Působí jako inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu a dopaminu, ale nejsou vhodné v léčbě akutní fáze deprese.

Jejich terapeutický účinek spočívá ve zlepšení nálady a projasnění myšlení. Nesou s sebou zvýšené riziko sebevražedných sklonů. Jsou vhodné pro pacienty, kteří trpí depresí a nebyly u nich zjištěny sebevražedné myšlenky.

Thymoleptika 2. generace

Výhodou této skupiny antidepresiv je ve srovnání s předchozí skupinou oslabený anticholinergní účinek. Proto jsou také vhodnější pro polymorbidní a starší pacienty. Zástupci této skupiny léčiv jsou dibenzepin, maprotilin, mianserin, viloxazin a trazodon.

Nežádoucí účinky se často objevují před očekávaným terapeutickým účinkem. Patří mezi ně xerostomie (sucho v ústech), poruchy akomodace zornic, poruchy močení, zácpa a zrychlená srdeční frekvence (tachykardie). Méně často se mohou objevit závratě, dezorientace, zmatenost, ospalost a hypotenze.

Thymoleptika 3. generace

Do této skupiny patří nejčastěji používaná antidepresiva. Mechanismem účinku je inhibice zpětného vychytávání pouze jednoho ze tří monoaminů.

Inhibují zpětné vychytávání buď serotoninu (SARI, SSRI), noradrenalinu (NARI), nebo pouze dopaminu (DARI).

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)

Jedná se o antidepresiva první volby. Patří sem léky jako citalopram, escitalopram, fluoxetin, fluvoxamin, paroxetin a sertralin.

Jednou z výhod je možnost jejich užívání i v těhotenství. Mají nízký teratogenní účinek, tj. riziko poškození plodu.

Nevýhodou je, že pacienti s neléčenou hypotyreózou jsou vůči léčbě SSRI rezistentní.

Antagonisté a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SARI)

Jedná se o antidepresiva s duálním serotoninovým účinkem. Blokují serotoninové receptory a také inhibují jeho zpětné vychytávání. Zástupcem této skupiny je trazodon, který má sedativní účinek a zároveň působí proti úzkosti.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu (NARI)

V této skupině antidepresiv je hlavním zástupcem lék reboxetin. Má stimulační účinek. Zlepšuje příznaky, jako je nezájem, demotivace a deprese. Výhodou je, že nepůsobí jako sedativum, a tudíž nepůsobí depresivně.

Je to velmi bezpečný lék z hlediska lékových interakcí. Není nebezpečný při případném předávkování.

Thymoleptika 4. generace

Patří sem antidepresiva, která se vyznačují dvojím účinkem. Jejich mechanismus účinku spočívá v inhibici zpětného vychytávání serotoninu i noradrenalinu (SNRI). Druhou skupinou jsou inhibitory zpětného vychytávání dopaminu a noradrenalinu (DNRI).

Do skupiny SNRI patří venlaxafin a milnacipran. Jedná se o relativně moderní antidepresiva. Velkou výhodou venlafaxinu je rychlý nástup jeho léčebného účinku, a to do 1 týdne.

Rychlý účinek antidepresiva zlepšuje spolupráci pacienta a zvyšuje tak šanci na dosažení úplné remise onemocnění.

Antidepresiva přímo ovlivňující receptory

Kromě antidepresivního účinku má mianserin anxiolytické (proti úzkosti), sedativní (proti nespavosti) a analgetické (tlumící bolest) účinky.

U pacientů užívajících SSRI se může vyskytnout sexuální dysfunkce. Mianserin může tuto poruchu zlepšit.

Mitranzapin má také dvojí účinek, ale nepůsobí proti bolesti jako mianserin.

Inhibitory biodegradace

Patří sem antidepresiva, jako je tranylcypromin nebo moklobemid. Jsou indikována při výskytu tlumené a atypické deprese. Mají méně nežádoucích účinků než tricyklická antidepresiva.

Tranylcypromin se nedoporučuje u pacientů se závislostí na alkoholu, u pacientů s Parkinsonovou nemocí a u osob starších 65 let.

Moclobemid je naopak velmi účinný u depresí ve vyšším věku. Zlepšuje kognitivní funkce a jasnost myšlení.

Psychoterapie a podpůrná psychoterapie

Psychoterapie je nedílnou součástí léčby deprese.

Pacienti ani terapeuti by neměli podceňovat pozitivní vliv důvěrného rozhovoru. Nemocný může promluvit s nezaujatou osobou a uvolnit tak obtížné myšlenky.

Psychoterapie by měla trvat nejméně 6–8 týdnů v pravidelných sezeních, ideálně až 4 měsíce, dokud se příznaky deprese nezlepší.

Nejnovější studie jasně potvrzují, že nejlepší efekt léčby je při kombinaci psychoterapie a antidepresiv.

Podpůrnou psychoterapií je podpora pacienta s depresí ze strany jeho blízkých a okolí.

Pacient s depresí potřebuje laskavost, pochopení, naslouchání, povzbuzení k dosažení realistických cílů a ocenění každého úspěchu v jeho postupu.