Léčba zánětu zevního ucha: léky, antibiotika, lokální a hygienická léčba

Jako preventivní opatření se uvažuje o nižších dávkách antibiotik během koupací sezóny.

Špunty používané při koupání a plavání snižují výskyt onemocnění.

Klíčová je přiměřená hygiena. Odstranění nahromaděného ušního mazu může zlepšit zdravotní stav.

Domácí léčba spočívá v podávání bylinných mastí a čajů. Je však důležité vyhnout se dalšímu zvlhčování kůže zevního ucha.

Jako účinné se osvědčily šalvěj lékařská (Salvia officinalis) nebo řebříček obecný (Achillea millefolium). Protizánětlivé účinky mají také řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mateřídouška obecná (Matricaria recutita), levandule lékařská (Melissa officinalis) a máta peprná (Mentha piperita).

Před zahájením léčby je nutné zjistit přítomnost dalších onemocnění (diabetes mellitus atd.). Je také nezbytné zjistit, zda pacient někdy v minulosti neměl prasklý ušní bubínek.

Lékař také doporučuje nevystavovat se po propuknutí onemocnění znovu vlhkému a mokrému prostředí.

Léčba furunklu je místní a celková. Bolest tlumí přípravek na bázi alkoholu. Podávají se také antibiotika. Chirurgická léčba řezem se provádí jen výjimečně.

Mokvání u ekzému se léčí borovou vodou. U suchého ekzému se používají zinkové pasty nebo kortikosteroidní přípravky, většinou ve formě masti.

U bakteriálního zánětu zevního ucha jsou vhodné výplachy a okyselení prostředí. Obecně se používají perorální (ústy podávaná) antibiotika a lokálně kortikosteroidy podle předpisu lékaře.

Plísňový zánět zevního ucha se léčí kyselinou boritou a amfotericinem.

Někdy se navíc podávají nesteroidní protizánětlivá analgetika. Ta snižují otok i bolestivost.