Syndrom vyhoření: Máte ho i vy? + Jak ho překonat

Pod pojmem syndrom vyhoření rozumíme stav mysli na pokraji zhroucení.

Klíčovým faktorem je nahromadění povinností, jejich nezvládání a postupně se zvyšující stres. Přidružují se fyzické obtíže a spolu vytvářejí bezvýchodnou situaci.

Tvoří ho příznaky povětšině na psychické úrovni, zčásti na úrovni fyzické a sociální.

Může dát o sobě vědět kdykoli a u každého z nás.
Přichází k nám nenápadně, rozvíjí se pomalu. Způsobuje, že osobnost člověka se kousek po kousku hroutí.

Pokud si to neuvědomíme včas a neuděláme potřebné kroky, dopad může být katastrofální.

Nejčastěji se zajímáte:
Co je syndrom vyhoření?
Jaké má příčiny a příznaky?
Dá se léčit a jak jej překonat?
Odpovědi nabízíme v článku.

Syndrom vyhoření – historie

Únava, vyčerpanost, ztráta výkonnosti, stres, nespavost, frustrace, nespokojenost… a takto bychom mohli pokračovat dál. Jedná se o stavy, které nejsou známy jen dnes. Znali je velmi dobře i lidé v dávné minulosti. Psychicky náročné stavy a možnost je jen obtížně ovlivnit je zatěžující pro osobnost člověka jako takovou.

Progresí vyvolávajících faktorů a neschopností jednotlivce se s nimi vyrovnat a vypořádat dochází k nadměrné zátěži psychiky, která se odráží i na fyzickém zdraví.

Herbert Freudenberger

Syndrom vyhoření byl poprvé popsán v roce 1974 americkým psychoanalytikem Herbertem Freudenbergerem, který jej publikoval v časopise Journal of Social Issues. Tímto článkem se burnout syndrom dostal do povědomí a nadchl i jiné psychology, u kterých vyvolal nevídaný zájem o toto téma.

Kolotoč zájmu vedl k jeho další podrobné definici syndromu vyhoření.

Vysílenost, vyčerpanost, vyhořelost byly však známé i před touto publikací. Momentálně existuje hned několik definic téhož problému. Příčiny vzniku, roviny, které postihuje (mentální, fyzická, sociální), projevy a důsledky jsou však stejné.

Co je syndrom vyhoření, jak probíhá a jak se projevuje?

Syndrom vyhoření = burnout syndrom = burn-out = syndrom vyhasnutí.

Syndrom vyhoření je soubor celé řady příznaků, souvisejících se ztrátou zájmu a nadšení, ať už osobního, nebo profesionálního. Probíhá na různých úrovních – a to citové, mentální, fyzické a sociální.

Úrovně postižení se mohou prolínat, případně kombinovat a navazovat na sebe. Tento syndrom je většinou spojen s vyhořením v práci, ale není to ani zdaleka jediná sféra, na které se může vyvinout.

Dochází k němu většinou u lidí, kteří pracují s jinými lidmi, u workoholiků a perfekcionalistů. Důvod je velmi prostý. Jedná se o skupinu lidí, kteří chtějí za každou cenu dosáhnout svého cíle, případně dosáhnout více a lepších výsledků než ostatní.

Prvotní idealistické a příliš zkreslené nadšení je vede k tomu, že později nejsou schopni přiznat vysokou zátěž a neschopnost splnit úkoly. Jedná se o nerovnováhu mezi očekáváním a realitou. Přetrvávající stres, který přitom vzniká, nenechá dlouho čekat na své následky.

Celkový průběh syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření je jevem, který má svůj začátek, průběh a konec.

Kategorizace fází syndromu vyhoření podle Edelwicha a Brodského sestává z pěti fází. Typická je první fáze nadšení. Druhá fáze stagnace je období, kdy nadšení upadá. Dochází ke třetí fázi, a to je fáze frustrace se změnou pohledu na smysl práce. Po dlouhodobější fázi frustrace následuje fáze apatie, při které převládá bezmocnost. Tuto fázi nemocný není schopen nijak ovlivnit.

Konečnou fází je fáze samotného vyhoření a vyčerpání organismu ve všech rovinách.

1. počáteční fáze

Začátek je charakterizován počátečním nadšením a následným nezvládnutím vysokých nároků na jedince. Za vysoké nároky je přímo zodpovědná jiná osoba, která je na člověka klade, ale i jeho samotná osobnost, která chce vynikat nad rámec zvládnutelných možností.

Nadšení obvykle netrvá dlouho, postupem času upadá a nabízí se nám pohled na skutečnou realitu.

2. stagnace

Z původního nadšení se stává přetěžování organismu. Člověk se se zadanými úkoly neumí vypořádat nebo je časově nestíhá, což vede k chaotickému jednání a permanentnímu chronickému stresu. Stres je u burnoutu jeden z nejdůležitějších činitelů.

Nadměrné vystavování se stresu nezvládne donekonečna ani emočně silná osobnost.

3. frustrace

Právě stres vede k frustraci, což má na svědomí náročný průběh. Člověk vystavený permanentnímu tlaku často trpí poruchami spánku, a to hlavně nespavostí z důvodu tíživých myšlenek a neustálého představování si východisek a možných řešení. Postupem času vznikají úzkostné stavy a deprese, z důvodu bezvýchodné situace. Projevy vklouzají do fyzické roviny. Pacient trpí převážně chronickou únavou, nechutenstvím, průjmy nebo zácpami.

Vyčerpanost organismu se stupňuje také úbytkem na hmotnosti.

Tato fáze může trvat i dlouhá léta.

Pacient mnohdy sáhne po nějaké návykové látce (nejčastěji je to cigareta a alkohol), které mu alespoň dočasně poskytnou pocit úlevy. U mnohých hrozí vznik závislosti. Chronické užívání alkoholu prohlubuje deprese i agresivnější chování vůči okolí.

4. apatie

Nemocný postupně přestává doufat ve zvládnutí situace. Přestává se soustředit na to, co bylo dříve jeho prvotním cílem, dochází k poruchám koncentrace a paměti.

Z původně horlivého jedince se stává nezodpovědný jedinec s úplnou ztrátou zájmu o danou věc.

Z původního přesvědčení, že něco musí být uděláno na 100 %, postupně ubývá. Dochází paradoxně ke stavu, kdy nabude opačného přesvědčení, že nemusí být uděláno nic.

Dochází k úplné bezmocnosti a vážným problémům v mezilidských vztazích spojených s konfliktními situacemi. Mnohdy se objevuje i ztráta sebedůvěry a následkem toho dehonestace jiného člověka nebo jeho schopností. Vyhořelý se tímto snaží bránit, a ještě se dostat do popředí, ale už ne kvalitou svých vlastních schopností.

5. vyhoření/vyčerpání

Dochází k úplnému psychickému zhroucení. Nemocný se staví sám proti všem i proti světu. Následkem syndromu vyhoření může u některých emocionálně labilnějších osob dojít i k vážnějším psychickým obtížím až k psychiatrickým onemocněním.

Například se mohou rozvinout nějaké fobie, bipolární afektivní porucha a jiné poruchy osobnosti.

Ještě horší situací a vyvrcholením tohoto všeho jsou suicidální tendence, opakované myšlenky na sebevraždu, opakované pokusy o sebevraždu až nakonec dokonaná sebevražda.

Jak se stav vyčerpanosti projevuje?

Emocionální vyčerpanost

• psychická únava, vyčerpanost
• celková nespokojenost, podrážděnost
• ztráta zájmu, snížená pracovní výkonnost
• úzkostné stavy, pocity bezmocnosti
• depresivní stavy, jiné psychické poruchy až suicidální tendence
• napětí a neschopnost se uvolnit
• interpersonální konflikty, stažení se do samoty
• poruchy koncentrace, vlastní tíživé myšlenky
• poruchy paměti jako následek stresu a tlaku
• nízká sebedůvěra, frustrace
• psychická závislost na návykových látkách
• hostilita, agresivita
• dehonestace jiných jako obranný mechanismus

+

Fyzická vyčerpanost

• fyzická únava – slabost svalů, křeče
• pokles fyzické výkonnosti (i sexuální)
• srdečně-cévní potíže – vysoký krevní tlak, tachykardie
• dýchací potíže – hyperventilace
• zažívací potíže – nechuť k jídlu, průjem, zácpa, úbytek na váze
• poruchy spánku – nespavost, problémy s usínáním, časté probouzení se
• pokles imunity – náchylnost k infekcím
• fyzická závislost na návykových látkách

Kdo je nejvíce ohrožen?

3 pomyslné rizikové skupiny.

Častá otázka je, jestli můžu být ohrožen i já. V začátcích to samozřejmě nikoho nenapadne. Časem si nicméně i sami na sobě můžete všimnout jistých změn. Patříte do ohrožené skupiny?

1. ohrožená skupina

Výše ​​popisované příčiny vzniku sužují skupinu lidí ohrožených syndromem vyhoření.

Převážně se o riziko jedná u těch, kteří mají na výkon ve své profesi kladeny příliš vysoké nároky, ať už své vlastní, nebo zvýšené nároky zaměstnavatele. Jedná se o zaměstnání s obrovskou odpovědností a vážnými následky v případě pochybení. Zaměstnanci pracují s vysokým nasazením, bez možnosti omylu.

Většinou se jedná o práci s lidmi.

Rizikové skupiny jsou například:

• lékaři
• zdravotní sestry
• záchranáři
• psychologové
• sociální pracovníci
• učitelé
• policisté
• hasiči
• nebo právníci

2. rizikové činitele – příliš mnoho práce + příliš málo ohodnocení

To však neznamená, že ostatní povolání jsou bez jakéhokoli rizika.

Rovněž zaměstnavatel, který má na svého zaměstnance příliš velké nároky, riskuje vyhoření zaměstnance.

Jedním z důvodů je také nedostatečné finanční ohodnocení, což bývá častým spouštěčem frustrace, smutku deprese a demotivace.

Výkonnost pracovníka takto automaticky klesá. Pochopitelně nejeví zájem vykonávat svou práci zodpovědně a dobře.

Děje se tak i v případě práce, která není hodna jeho odborné kvalifikace.

3. okruh

V neposlední řadě sem lze zařadit i osobnosti, které s velkým prvotním nadšením a ideály vkládají do své profese maximum, často obětují pro kariéru i osobní život a soukromí.

Jsou to například

• novináři
• herci
• zpěváci
• reportéři

Zlom nastává tehdy, když pochopí realitu. Čím více obětují, tím více se od nich požaduje. Náročné požadavky jim přerůstají přes hlavu, ale přesto...

Nejsou schopni si přiznat, že danou situaci nezvládají.

Jak předcházet syndromu vyhoření

Prevence závisí v první řadě na samotné rizikové osobě a na její emocionální stabilitě vůči různým externím vlivům. Někdy však i na jiné osobě jako například zaměstnavateli, což není vždy snadné ovlivnit.

V lehčích případech a u emocionálně silnějších osob postačuje držet si dostatečný odstup od lidí. Zminimalizují se tím případné stresující faktory.

Zvolit si tu správnou cestu je vždy směrodatné.

Někdy je třeba učinit i velké změny a zásadní rozhodnutí, abychom předešli mnoha trápením. Jednou z takových změn je i změna zaměstnání, pokud ho nezvládáme a nemáme tu správnou motivaci.

Pokud se včas nerozhodneme správně, můžeme toho později litovat.

Prevence

• nejdůležitější je klást si nároky, které jsme schopni zvládnout
• nehnat se bezhlavě za úspěchem
• umět říci ne, když víme, že je toho na nás hodně
• umět se vyrovnat s případným neúspěchem
• pracovat týmově, ne samostatně s vysokým egem
• umět se správně motivovat
• změna pracovního prostředí, zaměstnání/zaměstnavatele, pokud je to nutné
• správná volba priorit
• pěstovat si dobré mezilidské vztahy
• častěji trávit čas s lidmi, kteří jsou nám blízcí
• někdy je vhodná delší dovolená a načerpání nových sil
• relax formou odpočinku, hudby, sportu
• rozhovor s psychologem

Co dělat, když nám hrozí syndrom vyhoření?

V případě, že danou situaci nezvládáte a vidíte sami na sobě změny, je ten správný čas něco s tím dělat. V lehčích případech se dá znovu nějak motivovat, případně změnit dosavadní zaměstnání, pokud nás nedělá šťastnými.

Nejde o lehké rozhodnutí. Je to rozumnější než ze sebe udělat lidskou trosku, když je to neúnosné.

Pomáhají setkání s přáteli a relax, který je tím nejlepším lékem na vyčerpaný organismus. Ten pomáhá nejen při prevenci, ale také pokud se syndrom vyhoření již u vás projevil.

V horších případech je nutné navštívit psychologa nebo psychiatra a otevřeně si s ním promluvit o vašich obtížích. Je mnoho ambulancí, ve kterých vám rádi pomohou.

Psychoterapie se při syndromu vyhoření velmi osvědčila, dokonce bez nutnosti užívání psychofarmak.

Jednou z možností je také internet, kde vám online odborník umí pomoci radou, případně přehodnocením vašeho stavu. Také existují telefonické linky, na které můžete kdykoli zavolat a anonymně rozebrat váš problém s odborníkem.

Možností je dostatek. Je třeba je jen využít a přestat si namlouvat si, že se nic neděje nebo že vám se to stát nemůže.