Patologické hráčství – gamblerství. Jaké má důsledky pro život?

Hra jako taková patří mezi zcela legální volnočasové aktivity.
Gamblerství znamená také legální hráčství, které však od hráče vyžaduje menší nebo větší finanční zdroje.

Patologické hráčství je ale již definováno podle mezinárodní klasifikace nemocí jako časté, případně opakující se epizody hráčství, které dominují v životě jedince a zároveň vedou k narušení jeho rodinných, společenských, pracovních a materiálně-ekonomických hodnot.

Vzniká jako důsledek vzájemné souhry psychologických, behaviorálních, kognitivních a biologických faktorů.

Hry, které gambler hraje, se nazývají hazardní hry. Rozdíl mezi hazardem a obyčejnou hrou je v tom, že při hazardu jsou v sázce většinou peníze (poker, black jack, kostky, ruleta, mariáš, automaty, bingo, loto, keno, eurojackpot), ale také život a zdraví (ruská ruleta).

Zajímavé:
V některých státech je hazard zakázán.

Rizikové skupiny lidí s vysokou pravděpodobností vzniku patologického hráčství

• lidé s pozitivní rodinnou anamnézou gamblerství
• podle statistik patří mezi nejrizikovější skupiny lidí mladiství (průměrný věk zahájení gamblerství je 12 let) a mladí lidé
• rizikovou skupinou jsou i jedinci s předchozím psychickým traumatem během dětství (úmrtí v rodině, rozvod, alkoholismus, výchova)
• častěji jsou postiženi muži, ale stoupá také gambling u žen
• hazardu rychle podlehnou hlavně nezaměstnaní lidé a lidé s nízkým příjmem. Důvodem je „vidina” velkého a rychlého zisku.
• zranitelní jsou i ti, kteří přicházejí s hrou často do kontaktu (krupiéři, zaměstnanci nočních podniků...)

Patologickému hráčství se zatím nevěnuje zvýšená pozornost. Přitom postihuje pacienta, jeho rodinu, ale i celou společnost.

Samotný pacient si v době rozvoje gamblování nemusí v plném rozsahu uvědomovat, do jakého problému se dostal. Prvním článkem v identifikaci diagnózy bývá většinou rodina.

Hry kdysi a dnes

Hry odpradávna patřily k životu člověka. Byly formou odpočinku a zábavy, tedy jejich principem nebylo získání velkého množství peněz.

Člověk v minulosti upřednostňoval jednoduché hry, jako například házení kamínky či větvičkami. Později to byly míčové hry, karetní hry, kostky či šachy.

Koncem 16. století vznikaly stále složitější hry. Už se jednalo o první předchůdce dnešních hracích automatů. Byly to menší hrací přístroje, jako například hrací skříňky.

V roce 1905 vynalezli v Německu automat zvaný bocián, který po vhození mincí vyhodil čokoládu.

První hrací automat byl vyroben v roce 1981 v New Yorku. Obsahoval 5 válců a 50 karet. Stal se velmi rychle populárním a zanedlouho se rozšířil. Výhru ale ještě nepředstavovaly peníze, ale to, co nabízel konkrétní podnik (například sklenice whisky).

Dnešní hazardní hry

V dnešní době existuje řada hazardních her, které jsou velmi populární. Číslem jedna ale zůstávají stále výherní hrací automaty.

Jedná se o skupiny her, které už neslouží k zábavě, ale jako prostředek ke ztrátě většího množství peněz a vzniku závislosti.

Při patologickém hráčství existuje komorbidita s jinými závislostmi (cigarety, alkohol, drogy), ale také s jinými psychickými onemocněními.

• Poker je hazardní karetní hra, jejímž principem je zkombinovat své karty s dalšími taženými kartami tak, aby došlo k nejlepší kombinaci s nejvyšší hodnotou.
• Black jack je hazardní hra, jejímž principem je dosažení většího součtu bodů, než má protihráč.
• Mariáš je hazardní karetní hra. Hraje se se sedmi kartami, přičemž kombinace král-dáma má nejvyšší hodnotu.
• Kostky jsou hra s kostkami, přičemž vyhrává hráč s nejvyšším součtem.
• Ruleta je hra na stroji, který má tvar kola. Ten se skládá ze dvou pater. V horním jsou číslice a v dolním chlívku pro házenou kuličku, před hodem se uzavírají sázky na čísla a barvy.
• Hrací automaty jsou nejpopulárnější hazardní hrou. Po vhození mincí lze zatočit válci na automatu. Ty obsahují různé karty a znaky, přičemž 2 nebo 3 stejné znaky znamenají výhru podle dříve určené sázky.

Kdo je to patologický hráč?

Za patologického hráče nebo gamblera považujeme takového člověka, který splňuje základní kritéria gamblerství. O člověku, který sporadicky hraje automaty či jiné hry, nelze automaticky prohlásit, že gambluje, jen proto, že se to někomu zdá až příliš často.

Zajímavé:
EEG (elektroencephalograf) dělané patologickým hráčem vykazuje určité abnormality v čelním a spánkovém mozkovém laloku. Předpokládá se, že elektrické odchylky těchto částí mozku způsobují zvýšenou impulzivnost a poruchu pozornosti u hráče.
Jiné studie zase potvrzují narušení metabolismu serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. V likvoru byly zjištěny vyšší hladiny metabolitů noradrenalinu, v moči hladina adrenalinu.

Kritéria patologického hráče

Existují určitá kritéria, na základě kterých lze vyslovit závěr, že jedinec je gambler. Která to jsou?

Základní kritéria patologického hráče:

• v období jednoho roku se u jedince vyskytnou minimálně dvě epizody hráčství
• tyto epizody jsou pro něj nevýnosné, dokonce ztrátové, způsobují mu stav tísně a problémy v běžném životě
• hráč není schopen hře odolat, nemá dostatek vůle k tomu, aby přestal
• nemocný má nutkavé myšlenky a představy hraní (i minulých zážitků ze hry), je jimi jakoby posedlý, zaujatý

Další znaky patologického hráče mimo základní kritéria:

• Plánuje opětovné hraní, racionalizuje (klamně si odůvodňuje, proč hraje – např. útočiště po hádce, hledání klidu)
• Lže rodině a okolí o pravidelném hraní. Nepřiznává si, resp. zatajuje pravidelnost hraní
• Zvyšuje množství vsazených peněz a sázek (pocit napětí, vzrušení)
• Uvažuje, kde získat finanční prostředky na hru (zadlužování se, úvěry, zpronevěra, podvody, krádeže)
• V době, kdy nehraje, má nutkavé myšlenky doprovázené vnitřním neklidem. Je podrážděný, impulzivní
• Kvůli hře ztrácí zaměstnání, rodinu, kamarády – rozpadá se mu osobní život
• Když si začne uvědomovat svoji závislost, snaží se opakovaně s hrou přestat. Absence hry způsobuje neklid a špatné pocity

Tabulka s typy hráčů:

Kdo je mylně považován za patologického hráče?

Je opravdu třeba odlišit patologického hráče od normálních hráčů a sázkařů. Také se liší od lidí s jinými psychiatrickými diagnózami, u kterých se také objevuje časté hraní, ale nejedná se o jejich primární problém.

• Hráči a lidé, kteří rádi sázejí – Jde o jedince, kteří netrpí impulzivní poruchou patologického hráčství. Častější hraní jim způsobuje chvilkové vzrušení. Ve většině případů se však nejedná o vzrušení, ale o pokus vyhrát nějaké peníze. Hraní umí držet na uzdě a znají zdravou míru toho, co dělají. Nikdy nevsadí víc peněz, než mají. Ztrátu menších finančních prostředků umí kompenzovat, resp. jim nechybí.
• Psychiatricky nemocní jedinci bez diagnózy gamblerství – Často vídáme hráčství u některých psychických poruch. Setkáváme se s ním u manických jedinců a také u sociopatických osobností. Je úkolem psychiatra na základě převažujících znaků osobnosti a charakteristik rozlišit, o kterou poruchu se ve skutečnosti jedná, a na základě toho ji léčit.

Patologický hráč prochází několika fázemi

Jako každé onemocnění nebo jako každá závislost i závislost gamblerství má svůj začátek, průběh a konec. Od vzniku závislosti až po její konec, ať už dobrý, nebo špatný, si gambler prochází určitými fázemi.

1. Fáze menších výher
2. Fáze opakovaných proher
3. Fáze úplné ztráty kontroly

Fáze menších výher – štěstí začátečníků

Fáze výher v začátcích gamblerství se nazývá také fáze začátečnického štěstí. V této fázi je nejjednodušší s hráčstvím přestat, protože jedinec ještě neztratil kontrolu nad hraním. Vsází většinou menší částky, které se mu opakovaně daří vyhrávat zpět. Tím roste jeho sebevědomí a klamné přesvědčení větší výhry.

Problémem je právě to občasné štěstí ve hře, opakované malé peněžní výhry a představy velké výhry, které mu v tom brání. Hráč pociťuje optimismus a euforii. Mylně se domnívá, že získá větší množství peněz. Riziko představují hlavně ti, kdo trpí jejich nedostatkem.

Sebevědomí mu dodává odvahu. Proto zvyšuje sázky, hraje častěji a pomalu se dostává do bludného kruhu, ze kterého je těžká cesta ven. Hra ho dříve nebo později zcela pohltí.

Fáze opakovaných proher

Vyšší sázky a častější hraní neznamená žádnou výhru. Hráč naopak ztrácí peněžní prostředky. Ve snaze získat je nazpět se frekventovanost hry stále o něco zvyšuje, místo toho, aby s ní skoncoval. Zde už lze mluvit o patologickém hráčství.

Ztráta peněz se odráží i na jeho chování a projevech. Má problémy nejen v osobním životě, ale také v zaměstnání či škole. Začíná lhát rodině a okolí o tom, jak často hraje. Lže především o tom, kolik peněz prohrál. V domnění, že peníze získá zpátky, si začíná půjčovat finance od blízkých, později se zadlužuje (menší půjčky).

Neustále myslí pouze na hru (nutkavé myšlenky), také na to, jak s ní skoncovat. To se ale většinou nepodaří. Začátek lží, bezohledného chování, půjčování si peněz či dokonce menších krádeží znamená začátek poslední fáze gamblerství, a to fáze ztráty kontroly. Stává se uzavřeným, izoluje se od ostatních, je podrážděný a neklidný.

Fáze úplné ztráty kontroly

Ve fázi ztráty kontroly, nebo i tzv. fázi úplného zoufalství, již hráč není schopen skoncovat s hrou bez pomoci jiných. Navzdory všem předchozím problémům, které mu přinesla, zvyšuje sázky. Hře věnuje všechen svůj čas a veškerý svůj majetek. A nejen svůj. Na získávání finančních prostředků se pravidelně uchýlí k trestné činnosti (krádeže, zpronevěra).

V této fázi je jedinec již zcela izolován od okolí. Mezilidské vztahy jsou na bodě mrazu, ztrácí rodinu, zaměstnání, kamarády. Zůstává zcela sám se svou závislostí. Postupně ho dohánějí i předchozí resty, jako například upomínky za nesplácení úvěrů, exekuce, nejednou vymáhání peněz jinými lidmi či soudní procesy za krádeže.

Nachází se v situaci, ze které není cesty zpět. Uvědomuje si to, má výčitky, ale bez pomoci (kterou často odmítá) se z toho ani nikdy nedostane. Samozřejmě za své neúspěchy obviňuje všechny, jen ne sebe.

Ke konci holduje i jiným závislostem (alkohol, drogy), propadá depresi a beznaději. Časté jsou sebevražedné pokusy. Ojedinělé nejsou ani dokonané sebevraždy, kdy pacient vidí ukončení svého života jako jediné vykoupení z obtížné situace.

Léčba gamblera není jednoduchá!

Léčba závislostí je velmi těžká. I když patologické hráčství není závislost v pravém slova smyslu, má se závislostí mnoho společného.
Jedinec má nutkání stále hrát. Když nemá možnost, je neklidný, podrážděný, dokonce může vykazovat projevy podobné abstinenčním příznakům.

Společným rysem není jen symptomatologie, ale také podobné postupy v terapii patologického hráčství.
To má samozřejmě i svoji temnou stránku. Tou je v první řadě souhlas samotného pacienta, který si na jedné straně nechce přiznat onemocnění, a na straně druhé podpis znamená dlouhodobou absenci hry.

Psychoterapie a dlouhodobá ústavní léčba

Pacient-hráč musí být plně kontrolován jinou osobou. Důvod je jednoduchý. Jakmile nemá nad sebou kontrolu, vrací se ke hře. Právě z důvodu úplné kontroly je nutná dlouhodobá hospitalizace ve specializovaných psychiatrických zařízeních pod dohledem psychiatra.

Pouze v ústavním zařízení lze zamezit kontaktu s hrou.

Během hospitalizace pacient podstupuje různé druhy psychoterapie a rehabilitace. Tyto procedury se dělají s jednotlivci, ale také skupinově. Důležitým článkem bývá rodina.

Léky a ambulantní péče

V závažnějších případech bývá pacientovi nasazena medikamentózní léčba, jako například antidepresiva. Tlumí pacientovu výbušnost, zmírňují nepříjemné pocity, úzkosti, deprese a suicidální myšlenky.

Po propuštění z léčebny se doporučuje pravidelné, ambulantní sledování pacienta psychiatrem. To je velmi důležité, neboť u patologických hráčů dochází k opakovaným vzplanutím onemocnění poměrně často.