Parazitická plíseň, kandidóza: Kožní plíseň může škodit orgánům?

Plísňová onemocnění postihují dospělé i děti. Onemocnění se může projevit na kůži a sliznicích, nehtech a výjimečně i na vnitřních orgánech. K nejrozmanitějším projevům dochází za určitých podmínek, které těmto houbám vytvoří příznivé prostředí pro jejich množení.

Kandidóza

Kandidóza (candidosis) je poměrně časté houbové onemocnění způsobené různými plísňovými původci.

Původci mykóz jsou známí již od roku 1837. Momentálně je známe až přes 200 druhů. Onemocnění však vyvolává jen 12 z nich.

Zajímavé:
Záhadná smrt herečky Brittany Murphy v prosinci 2009 a jejího manžela Simona Monjacka jen o několik měsíců později se přetřásala médii. Vyšetřovatelé nejprve odmítali přiznat, že by za brzký skon populárního páru mohla právě plíseň nacházející se v jejich domě. Právě ta však měla za následek jejich dýchací potíže, kterým nakonec podlehli.

Nejčastěji se setkáváme s plísněmi (mykózami) způsobenými kvasinkou Candida albicans, a to navzdory faktu, že za poslední desetiletí stoupá počet onemocnění non albicans candida. Častou příčinou mykóz je také vláknitá houba Aspergillus fumigatus.

Mezi non albicans kandidózy patří plísňová onemocnění vyvolaná například kvasinkou:

• Candida Parapsilosis
• Candida Tropicalis
• Candida Glabrata
• Candida Krusei
• Candida Species
• Candida Hamata
• Candida Guilliermondii
• Candida Lusitaniae
• jiné

Mezi vláknité houby vyvolávající plísňová onemocnění zařazujeme

• Fusarium Species
• Zygomycetes
• Scedosporium species
• jiné

Důležité: Plísňové onemocnění, postihující hlavně kůži a sliznice, nám může alarmovat poruchu imunity organismu z různých chorobných příčin (AIDS, cukrovka nebo jiná vážná onemocnění). Proto je kromě samoléčby mykózy volně dostupnými léčivy třeba pátrat po příčině snížené obranyschopnosti a následné plísňové infekci.

Organismus člověka a houby

Houby jsou odpradávna součástí přirozené mikroflóry organismu (saprofyt). Žijí v symbióze spolu s ostatními mikroorganismy nacházejícími se na povrchu lidského těla, sliznic či vnitřních orgánů.

Ke kolonizaci lidského organismu plísněmi dochází již u novorozenců, v době porodu. Nejčastěji osidlují ústní a střevní sliznici. Za normálních okolností nezpůsobují žádné zdravotní potíže a lidé si přítomnost hub neuvědomují.

Problém nastává při jejich přemnožení se za určitých specifických okolností, kdy dochází k projevům onemocnění. Děje se tak hlavně při snížení imunity z jiných chorobných příčin, hlavně při oportunních onemocněních (nádorová onemocnění, AIDS).

Rizikovou skupinu představují také obézní lidé nebo těhotné ženy. Vhodné podmínky pro jejich množení představuje i užívání některých léků.

Základní dělení mykóz:

1. povrchové (superficiální) mykózy - plísně například na kůži, sliznicích, nehtech
2. systémové (orgánové) mykózy - plicní mykózy, plísňové onemocnění močového ústrojí

Houby ve venkovním prostředí

Mikroskopické houby jsou téměř všude kolem nás. Kromě toho, že osidlují povrch kůže, sliznic, ale i orgánů člověka, napadají také zvířata a rostliny. Vyskytují se ve vodě (stojaté povrchové vody, rezervoáry vody), v půdě, jsou rozptýleny ve vzduchu.

Stejně tak se nacházejí na neživých předmětech (stěny, koupelny, toalety, sprchy, odpady, jídlo, špinavé ruce).

Zajímavé: Plíseň je všude kolem nás. Viděl ji téměř každý. Dobrým příkladem je déle zapomenutý chléb, na kterém se vytváří zelenkavě bělavý film. Ten je viditelný i pouhým okem.

Prospěšná plíseň objevená díky nepořádku

Pozitivní účinky plísně objevil známý lékař Alexander Fleming. Nestalo se tak však díky jeho vědomostem, ale právě díky nepořádku, který zanechal ve své laboratoři v roce 1928.

Po návratu z dovolené si všiml, že na neumytých kultivačních miskách se nachází plíseň. Bakterie, které byly předmětem kultivace, se tam ale už nenacházely.

Tak přišel na to, že plíseň produkuje antimikrobiální látku, která ničí bakterie. Poté ji izoloval. Výsledným produktem bylo antibiotikum penicilin (PNC), které se do dnešní doby považuje za nejúčinnější.

Plísňové onemocnění novorozenců a kojenců – soor

Velmi často se setkáváme s plísňovým onemocněním novorozenců a kojenců. K projevům kandidózy dochází nejčastěji u novorozenců kolem druhého týdne života. Označuje se soor.

U kojenců a batolat se setkáváme s plísňovým onemocněním kůže a záhybů v oblasti, kde nevzdušná plenka naléhá na kůži. V těchto místech je ideální prostředí (teplo a vlhko) k přemnožení kvasinek.

Prevencí je kupování jen kvalitních plenek, jejich správné uskladňování v suchém prostředí a pravidelné přebalování a udržování dětského zadečku v suchu.

Méně často se objevuje v podpaží nebo v oblasti krku u baculatých dětí.

Soor a kandidóza kojenců – klinický obraz

Soor (laicky žabka nebo i moučnivka) se typicky objevuje na sliznici ústní dutiny, převážně na patře, jazyce a lícní sliznici. Onemocnění se manifestuje ve formě bílých takzvaných mléčných skvrn, které nelze setřít. Při násilném mechanickém pokusu o odstranění krvácejí a jsou bolestivé.

Plísňové onemocnění kojenců a batolat v kožních záhybech může v úvodu připomínat běžné opruzeniny. Kůže je lakově zarudlá a změklá. Vyskytují se na ní menší trhlinky. Ložisková spodina je naopak mléčně zbarvená s přítomností puchýřů. Bývá pro miminka bolestivá, proto jsou neklidná a často pláčou.

Plísňové onemocnění kůže a sliznic

Infekce kůže a sliznic (mucocutánní mykózy) bývají samostatné nebo se vyskytují spolu. Mykotická ložiska způsobují na kůži povrchová, ale i hlubší poškození kožního krytu. Velmi často k nim dochází u oslabených (imunodeficientních) pacientů.

Příčinou bývá také nedostatečná hygiena, nadměrné pocení, těsný, nevzdušný oděv či narušení přirozené kyselosti kůže (pH).

Příznaky plísňového onemocnění sliznic a kůže

Projevy mykotického onemocnění jsou totožné jako u novorozenců (soor). Na kůži se objevují puchýřky s bílou spodinou. Po jejich prasknutí vzniká ohraničené ložisko, které je lesklé a červené. V ložisku se vytvářejí trhlinky a také se olupuje povrchová vrstvička kůže.

Projevy na sliznicích se manifestují bělavými ložisky. Nemocný pociťuje sucho a škrábání v postiženém místě. Později jde o svědění až bolestivost.

Bolestivé polykání například při napadení sliznice dutiny ústní způsobuje nechutenství a problém s příjmem potravy.

Plísňové onemocnění nehtů - onychomykóza

Plísňové onemocnění nehtů se vyskytuje ve větší míře na nohou (až sedmkrát častěji než na prstech horních končetin), ale může se objevit i na rukou. Plísně bývají i na končetinách, kdy postihují převážně okolí prstů a nejsou ničím zvláštním.

Nehtová mykóza představuje více než 50 % onemocnění nehtů, které způsobují změnu a destrukci nehtu.

Onychomykóza se šíří přímým kontaktem nebo ji lze i dostat na místech, kde je vlhko a teplo (společné sprchy, koupaliště, tropické oblasti). Vytvořit se může také při nošení těsných a nevzdušných bot a nesprávné hygieně.

Jak vypadá nehtová mykóza?

Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u lidí se zvýšenou potivostí nohou. Nejprve se objeví prvotní svědění, kůže v postiženém místě je zarudlá a macerovaná (změklá). Později může praskat, přičemž jsou patrné drobné trhlinky kůže (ragády).

Plíseň se šíří na nehtové lůžko. Jeho povrch se stává žlutě až hnědě zbarvený (jako kdyby byl špinavý). Nehet je ztluštělý, lámavější a jsou přítomny příčné rýhy. Nakonec dochází k jeho hyperkeratóze, deformaci, ztrátě kutikuly a rozpadnutí se.

Plísňové onemocnění vagíny

Zánětlivé onemocnění pochvy způsobené plísněmi je jedním z nejčastějších gynekologických problémů. Projevy vaginální mykózy jsou častým důvodem návštěvy gynekologické ambulance.

Faktorů, které toto onemocnění spouští, je mnoho (léky, stres, těhotenství, obezita, cukrovka, AIDS). Faktem však zůstává, že vagina je z hlediska teploty a vlhkosti ideálním predilekčním místem vzniku mykóz, ale i jiných onemocnění (například bakteriálních).

Jak se projevuje vaginální mykóza?

Nejnepříjemnějším příznakem, který obtěžuje pacientku ve dne i v noci, je nepříjemné svědění pochvy a okolí zevního genitálu. Dostavuje se silný výtok vodnaté konzistence nebo častěji hustý bílý, tvarohový výtok s kyselým zápachem. Lokálně je přítomno zarudnutí a otok. V pochvě se vyskytují bělavé povlaky, podobně jako je tomu u novorozenců se soor.

Plísňové onemocnění postihující vnitřní orgány

Plísňovým onemocněním postihujícím vnitřní orgány říkáme také invazivní systémové mykózy. K invazi hub do systému dochází v důsledku snížení celkové nebo lokální imunity člověka. Počet takových pacientů neustále narůstá, a to z důvodu zvýšeného počtu imunodeficientních lidí.

Mezi rizikové skupiny lidí patří:

• rizikoví novorozenci (nízká porodní hmotnost)
• starší pacienti (nad 70 let)
• pacienti s AIDS (akutní imunodeficientní syndrom)
• pacienti léčení imunosupresivní terapií (léky potlačující imunitu - transplantace orgánů, krvetvorných buněk)
• pacienti dlouhodobě léčeni antibiotiky
• pacienti dlouhodobě užívající steroidy
• pacienti s vrozeným, ale i získaným imunodeficitem
• pacienti s nádorovými onemocněními a s následnou agresivní léčbou (chemoterapie, kortikoterapie)
• pacienti trpící leukémií
• pacienti s krevními malignitami
• pacienti s těžkou cukrovkou a ketoacidózou a se selháním ledvin
• pacienti s cystickou fibrózou
• pacienti s cytomegalovirovou infekcí
• pacienti po opakovaných větších chirurgických výkonech
• pacienti s rozsáhlými popáleninami
• pacienti po těžkých mnohočetných poraněních více orgánových systémů
• pacienti s invazivní mykózou v anamnéze

Orgány nejčastěji postižené kvasinkami:

• krevní oběh napadený plísněmi
• dýchací systém napadený plísněmi
• močová soustava napadená plísněmi
• chronická diseminovaná forma onemocnění

Léčba plísňových onemocnění

Léčba plísňových onemocnění se těší až 90% úspěšnosti. Důvodem je široké spektrum antimykotik (léků proti plísním), kterým disponuje dnešní trh. Nedílnou součástí léčby musí být bezpodmínečně hygiena, ale také úprava životosprávy, v některých případech léčba základního onemocnění.

Možnosti léčby plísní:

1. lokální (místní) terapie – léčivo se v podobě roztoku, krému či masti aplikuje lokálně na postiženou oblast
2. celková (systémová) terapie – používá se v případě, že lokální terapie není úspěšná, případně dochází-li k opakovaným a častým recidivám onemocnění

Antimykotika používaná při léčbě plísní

Léčba mykóz závisí na několika faktorech. Prvořadá je příčina snížení imunity a důvod, proč se plíseň objevila. Neméně důležitý je věk a aktuální stav pacienta. Také lékař  (dermatolog) musí být zkušený k tomu, aby stanovil správnou diagnózu.

Antimykotika se většinou používají širokospektrálně. Působí tak, že zastavují dělení buněk mykóz, čímž zastavují jejich růst a další množení. Působí na aktivně rostoucí houby, ne na spory (tzv. spící buňky). Doba léčby by měla být dodržována podle ordinace lékaře – většinou trvá 2 až 3 týdny.

V léčbě mykóz mají své prvenství imidazolové preparáty. Do této skupiny patří například ketokonazol. Vhodné jsou také triazolové deriváty jako flukonazol, itrakonazol a posakonazol nebo echinokandiny typu kaspofungin a mikafungin.