Cuketa, jaké jsou její zdravotní výhody? (Vitamíny a použití)

Tato zelenina je velmi oblíbená také pro své nízkokalorické složení a množství živin. Neobsahuje vůbec žádný tuk.

Je také velmi oblíbená při redukčních dietách díky vysokému obsahu vody, který dosahuje až 90 %. Díky vodě má na organismus očistný a antibakteriální účinek.

Kromě vody obsahuje také vitaminy A, B, C, E a K. Z minerálních látek pak draslík, hořčík, fosfor, mangan, selen, sodík, vápník, vlákninu, zinek a železo.

Obsahuje také prospěšné látky, jako jsou karoteny, riboflavin a kyselina listová.

Jedná se o zeleninu, kterou lze snadno pěstovat na balkoně. Roste na nízkých keřících s velkými zelenými listy.

V době květu má krásnou barvu a kromě své užitečnosti bude také ozdobou vaší zahrady. Květ je velký a žlutý, v některých případech může být světle žlutý nebo oranžový.

V závislosti na odrůdě lze plody sklízet od poloviny června do října. Zvenku připomíná okurku, má hladký, lesklý zelený povrch.

Uvnitř připomíná dýni, ale uprostřed se nachází semeno, které lze bez obav konzumovat.

Původ cukety sahá až do Itálie. Prozrazuje to její název cuketa, pocházející z italského slova pro dýni, zucca.

Cuketa je mezi kreativními kuchaři a šéfkuchaři velmi oblíbenou surovinou. Má málo výraznou chuť a vůni, takže se snadno kombinuje a lze ji použít do nejrůznějších pokrmů.

Pokrmy jsou díky ní zdravější a zajímavější. Při přípravě pokrmů se nedoporučuje vyhazovat slupku, protože obsahuje velké množství vitaminu C.

Cuketu lze použít například do pomazánek, polévek, ať už masových, nebo zeleninových, i do hlavních jídel. Lze ji připravovat jako maso, tedy smažit, grilovat nebo dusit s jinou zeleninou ve šťávě.

Lze ji také použít do příloh v podobě salátu nebo cuketové kaše.

Lze ji použít i k přípravě dezertů, ať už koláčů, nebo dokonce dortů.

Kromě toho, že je skvělým pomocníkem v kuchyni, je také velmi prospěšná pro náš organismus.

Pomáhá zejména při zažívacích potížích. Velmi dobře podporuje peristaltiku, tedy činnost střev. Zároveň ale také čistí a nezatěžuje ledviny, což má rovněž příznivý vliv na celý trávicí trakt.

Díky svému složení dokáže tělo zbavit přebytečné vody a soli.

Je velmi vhodná při redukčních dietách. Kromě toho, že zbavuje přebytečné vody, podporuje metabolismus. Tím snižuje únavu a podporuje energii.

V tomto případě také při dietách pomáhá zasytit prostřednictvím vlákniny a zároveň díky draslíku snižuje hladinu cholesterolu.

Kombinace vlákniny a draslíku působí také na zdraví krevního oběhu, což je dobré pro krevní tlak a zdravé srdce.

Díky své schopnosti čistit organismus a zbavovat tělo škodlivin podpoří omlazení těla a sníží záněty v těle.

Pro vnější použití je cuketa také velmi dobře využitelná. Je prospěšná pro pleť a zejména oční okolí.

Výborný trik mohou využít ti, kteří cuketu přece jen oloupou, pokud jim vadí slupka v jídle. Tu lze použít jako masku na oči. Díky jejímu složení by se po 30 minutách aplikace měly zmenšit otoky a kruhy pod očima. Nejlépe je opakovat několikrát denně.

Lze z ní také vytvořit masku na celé tělo. Stačí nastrouhat cuketu, smíchat ji s olivovým olejem a zakysanou smetanou a maska je hotová. Taková maska je nejlepší na spálenou pokožku, ale také na boj proti vráskám nebo suché pleti.

Sklizeň cuket závisí na jednotlivých druzích. Je však běžné, že dozrávají postupně, a jsou tak na zahradě k dispozici od června do října.

Měla by se sklízet v době zralosti. Tu poznáte podle toho, že plody jsou o něco měkčí než ostatní. Prozradit ji může také klepání, jako je tomu u melounu.

Zralost cukety závisí také na její velikosti. Nejvhodnější jsou mladé cukety o velikosti kolem 25 cm.

Pokud ji budete pravidelně sklízet, vytvoříte živnou půdu pro růst dalších.

Při sklizni by také měly zůstat alespoň 3 cm stopky. Díky tomu vydrží déle čerstvé a nezkazí se.

Skladování je snadné. Stačí ji nechat v chladné, suché a větrané místnosti. Někteří lidé také doporučují stonek navoskovat, měl by vydržet ještě déle.

Základem je cuketu po sklizni neomývat a důkladně ji očistit od zeminy.

Pěstování cuket

Cukety potřebují teplou a vlhkou půdu, ve které se jim nejlépe daří. V mírných oblastech se doporučuje pěstovat je ve sklenících.

Některé odrůdy v dobrých podmínkách plodí již měsíc a půl po výsevu.

Semena by měla být vysazena dostatečně daleko od sebe, protože rostlina potřebuje dostatek prostoru. Rozestupy by měly být minimálně 70 cm až 1 m dlouhé.

Půdu se doporučuje zalévat, zejména proto, aby se zabránilo spálení listů nebo hnilobě stonků.

Za deštivých dnů je také třeba chránit plody před přímým kontaktem s mokrou půdou, například položením na dřevěnou vlnu, slámu nebo piliny.

Plody by mohly začít hnít a plesnivět.