Příznaky spojené s dýchací soustavou

Horní dýchací cesty zahrnují dýchací trubici, nosní dutinu a nosohltan, zatímco dolní dýchací cesty jsou tvořeny hrtanem, průdušnicí, plícemi, průduškami a průdušinkami. Podle funkce jsou za přívod vzduchu zodpovědné nosní dutina, hrtan, průdušnice, průduška a průdušinka a za samotné dýchání a respiraci jsou zodpovědné plicní a plicní sklípek. Nejdůležitější částí dýchací soustavy jsou plíce, které se přímo podílejí na výměně plynů.

Mechanismus dýchání má čtyři fáze. První je ventilace plic, kdy nastává přenos vzduchu z okolí do plic a opačně. Druhou je vnější dýchání, zde nastává výměna dýchacích plynů mezi plicními alveolami a krví. Následuje vnitřní dýchání, kdy již dochází k výměně plynů mezi krevními buňkami a buněčnými tkáněmi. Samotné dýchání je poslední fáze a zde už nastává rozklad živin v buňkách těla. Problém může nastat v kterékoli fázi.

Dýchání jako takové je regulováno v centru prodloužené míchy a činnost je ovlivněna samozřejmě i mozkem. I proto je možné vůlí a vědomě regulovat frekvenci dýchání i hloubku nádechu a výdechu. Dýchací soustava však disponuje i automatickými obrannými reflexy, které se aktivují i ​​bez vědomí člověka, a to na základě přítomnosti dráždění, cizorodých částeček nebo látek. Jde zejména o kýchání, kašel a hlučný výdech.

Příznaky související s dýchací soustavou obvykle postihují jak dolní, tak i horní část dýchací soustavy a jde o symptomy související s různými onemocněními. Nejčastěji samozřejmě převládají respirační onemocnění, která způsobují problémy s výměnou plynů, různé infekce a záněty v dolních i horních cestách dýchacích, ale někdy se symptomy související s dýchacím systémem mohou projevit i onemocnění například kardiovaskulárního charakteru.

Zatímco takový kašel je poměrně běžný příznak, který se vyskytuje při častých respiračních chorobách, například tlak na hrudi může být způsoben různými chorobnými stavy nebo narušením tkání v této oblasti. Některé příznaky mohou souviset i s problémy trávicí soustavy, například nadměrné vykašlávání nebo dušnost, jiné mají přímo souvislost s život ohrožujícími stavy, kdy dochází například až k zastavení dýchání a hrozí smrt.

Jemné pokašlávání i chrapot

Jemné pokašlávání ve většině případů nemusí znamenat ještě žádný vážnější problém, protože se tak dýchací systém například zbavuje hlenů. Problém je spíše tehdy, jedná-li se o vážnější příznak spojený i s těžkým dýcháním, například u pneumotoraxu. Někdy může jít o psychosomatickou příčinu, ale zároveň jsou i případy, kdy takto začíná zánět klopy hltanu, nebo co je horší, i rakovina plic. To však už musí být pokašlávání mnohem dlouhodobější.

Chrapot zase patří mezi poruchy hlasu a může být způsoben zcela běžně nadměrným namáháním hlasivek. Důležité je ale odborné vyšetření, aby se zjistilo, zda nenastala překážka přímo v hlasivkách, případně jejich zánět. Chrapot někdy souvisí i s refluxní chorobou jícnu, což už je i trávicí problém. Nejčastěji je spojen s laryngitidou, ale může vzniknout například i při neúmyslném uvíznutí překážky v hrdle, což je již život ohrožující stav.

Zpomalené nebo zrychlené dýchání?

Zpomalené dýchání obvykle nastává jako komplikace při těžkém dýchání a odborně se nazývá tento stav bradypnoe. Někdy může být doprovázen i bolestmi na hrudi a typicky ho způsobují léky utlumující kašel. Zpomalené dýchání ale je také příznakem například intoxikace, při hypotyreóze, úrazech hlavy a mozku, například při krvácení do mozku nebo při některých onemocněních metabolismu. Určitě mu je třeba věnovat náležitou pozornost.

Zrychlené dýchání, nazvané tachypnoe, nastává například při otravách různými plyny, kdy se snaží organismus hyperventilací získat vzduch potřebný pro fungování buněk. Doprovází i různé šokové stavy a úrazy, případně cévní mozkové příhody a traumatická poranění. Někdy je součástí projevů astmatu nebo zánětu průdušek nebo při kolikovitých bolestech, kdy člověk může pociťovat subjektivní úlevu při rychlejší respiraci.

Problém s výdechem a tlakem na hrudi

Problémový výdech nastává typicky jako součást příznaků astmatu, což je vážné respirační onemocnění vyžadující odbornou léčbu a přístup. Také při některých plicních onemocněních, jako plicní embolie nebo plicní emfyzém, může mít člověk kvůli narušení tkáně a funkce plic problém vydechnout dříve vdechnutý vzduch. Někdy s tím může souviset i pocit tlaku na hrudi, ačkoli v tomto případě jde o příznak spojený nejen s dýchacími obtížemi.

Tlak na hrudi mají lidé i s kardiovaskulárními problémy, například při perikarditidě, angině pectoris nebo při ischemických chorobách srdce. Také několik závažných stavů, jako je infarkt myokardu, je doprovázeno tímto symptomem. Pokud dochází i k bolestem, může se jednat o narušení integrity hrudníku a hrudního koše, například při fraktuře či naražení.

Dušnost a problémy s dýcháním

Zatímco některé problémy s dýcháním jsou jen krátkodobého charakteru na pár vteřin, například při škytavce, dušnost se projevuje dlouhodobějšími problémy plynulého dýchání. V případě výskytu dušnosti je dýchání typicky obtížné, někdy i zpomalené. Nejčastěji jde o příznak rozličných plicních onemocnění, ale také onemocnění infekčního a zánětlivého charakteru nebo při problémech s nedostatečnou prací srdce a kardiovaskulárního systému.

Z dýchacích chorob nejčastěji nastává dušnost při chronické plicní chorobě, černém kašli, tuberkulóze, chronické bronchitidě nebo při hypoxii. I při některých srdečně-cévních poruchách dochází k těžkému dýchání, například při ateroskleróze, defektech srdce, při nepravidelné činnosti srdce nebo při infarktu myokardu. Těžkým dýcháním se projevuje i několik život ohrožujících stavů, ať už po zranění, nebo při krvácení do mozku.

Krátkodobé zastavení dýchání je zase typické pro syndrom spánkového apnoe, což je sice porucha spánku, avšak projevuje se krátkým zastavením dechu na několik vteřin a následným hlubokým nadechnutím se. Někdy dochází k podobnému příznaku i v rámci epileptických záchvatů nebo při vyraženém dechu, což se stává často při sportu nebo na podkladě nějaké traumatické události. V tomto případě se dýchání obnoví menšími údery mezi lopatky.

Suchý kašel vs. vlhký kašel

Kašel je poměrně častý zejména při respiračních chorobách. Suchý kašel, nazvaný také dráždivý, nastává tehdy, pokud člověk nic nevykašlává, a typicky se vyskytuje při onemocněních horních i dolních cest dýchacích. Jde například o chřipku, zánět průdušek nebo i tuberkulózu plic či laryngitidu. Mnohdy má souvislost s onemocněními alergického typu, například s astmatickými záchvaty. Někdy lze zpozorovat tento typ kašle i při dráždění sliznice dýchací soustavy cizím elementem.

Vlhký kašel je naopak produktivní a souvisí s vykašláváním. Je typický pro mnohé respirační choroby jako např. černý kašel, chronická obstrukční plicní choroba, chřipka, zánět průdušek či rotavirová enteritida. Tento kašel je také často spojen i se suchým a obvykle následuje po něm. Typicky je přítomen při zápalu plic, ale také při jiných horečnatých onemocněních. Dochází při něm k vykašlávání, obvykle hlenu, přičemž průvodním znakem je i plný nos.

Vykašlávání není vždy problém

Vykašlávání hlenu může organismu pomoci, a to zejména tehdy, pokud člověka trápí respirační onemocnění dolních cest dýchacích, zejména zánět průdušek nebo chřipka. Typické je mnohdy i spojení s produktivním neboli vlhkým kašlem, takže hlen, který se nachází v plicích, je tak vypuzen ven z organismu a člověk může lépe dýchat. Někdy však jde i o příznak vážnějšího stavu, například při chronické bronchitidě nebo při černém kašli, který je naštěstí vzácný.

Při vykašlávání hnisu je již problém obvykle složitější a tento symptom je spojen jak s problémy v dolní, tak i horní části dýchacího systému. Nejčastěji se projevuje nejprve suchý kašel, který později vystřídá vlhký i s vykašláváním hnisu, a obvykle se přidává i zvýšená teplota. Například je tomu tak při zápalu plic nebo při chronickém obstrukčním plicním syndromu. Někdy se vyskytuje vykašlávání hnisu i při astmatu.

Nejzávažnějším příznakem při vykašlávání je vykašlávání krve. Může to být příznak i život ohrožujícího stavu, například při plicní embolii. Také při vážnějším zápalu plicní tkáně dochází někdy k výskytu krve, případně při chronické bronchitidě. Pokud člověk dokonce i ztrácí hmotnost, je reálné i podezření na nádorové onemocnění někde v plicích nebo v jiné části dýchacích cest. Třeba ale rozlišit, zda nejde i o trávicí problém, pokud krev vychází z jícnu.

Otoky a výpotky na plicích

Pleurální výpotek na plicích je poměrně vážným příznakem, který obvykle indikuje onemocnění nejen respiračního systému. Pleurální výpotek je vlastně stav, kdy se dostane tekutina do oblasti hrudní dutiny, a může to být výsledek například plicní embolie, mezoteliomu, ale i při problémech s čerpací funkcí a prací srdce, případně při hypertrofické kardiomyopatii. Nezřídka jde i o příznak nádoru na vaječnících, ale to je vzácnější.

Otok plic souvisí nejčastěji s onemocněními přímo plic a respiračního systému, případně i s chorobami srdečně-cévními. Jde například již zmiňovanou hypertrofickou kardiomyopatii, ale třeba i o infarkt myokardu. Otok plic může nastat i při chronické obstrukční plicní chorobě nebo při syndromu akutní dechové tísně. Obvykle pleurální výpotek i otok plic nejsou přímo viditelné a přijde se na ně při detailním vyšetření nebo při RTG snímku.