Léčba schizofrenie: Lze léčit? Léky, psychoterapie a jiné

Obecně platí, že léčba se odvíjí od fáze onemocnění.

Pokud nastala akutní fáze onemocnění a příznaky jsou intenzivní nebo nemocný ohrožuje sebe i okolí, je nezbytná intenzivní krizová podpora a péče o nemocného.

V akutní části dochází k rozvoji příznaků psychózy a je nutná medikamentózní léčba.

Ve fázi, kdy se příznaky zmírní nebo vymizí, rodina a nemocný získávají informace o nemoci. Do popředí se dostávají psychoterapeutické postupy, jako je individuální, skupinová a rodinná terapie.

Pokud je zdravotní stav u nemocného stabilizován, může se účastnit různých forem psychosociální rehabilitace. Pokud studoval, může se vrátit ke studiu, věnovat se volnočasovým aktivitám a podobně. Celkově však musí být léčba schizofrenie komplexní, zahrnující biologickou léčbu (farmakoterapie, elektrokonvulzivní terapie), psychoterapeutické a psychosociální intervence.

Z praktického hlediska lze rozdělit léčbu schizofrenie na čtyři fáze:

1. Zvládnutí akutního psychotického stavu při schizofrenii. Cílem je dosáhnout uklidnění člověka trpícího schizofrenií a umožnit další terapeutické intervence.

Primární intervencí jsou verbální techniky vedoucí ke zklidnění pacienta, podání sedující (uklidňující) medikace při psychomotorickém neklidu a/nebo agresivních projevech. V případě jejich selhání nebo při vysoké míře rizika poškození pacienta nebo okolí se může přistoupit k použití fyzického omezení s respektováním legislativních norem.

Při farmakologické léčbě akutních psychotických příznaků ve spojení s agitovaností nebo projevy agresivity je třeba používat parenterální, respektive solubilní formy farmak. Kromě antipsychotik je vhodné pro vyšší rychlost pacifikačního efektu podávat parenterální benzodiazepiny.

Základní léčbou však zůstává podání apaurinu (benzodiazepin).

2. Akutní fáze, jejímž cílem je potlačení akutních příznaků schizofrenie, zejména pozitivních symptomů, jako jsou bludy, halucinace a poruchy chování.

Trvá obvykle 6–8 týdnů. Její účinnost posuzujeme po 2–4 týdnech. Změna léčby v prvních dvou týdnech je indikována pouze v případě výskytu nežádoucích účinků nebo intolerance.

3. Stabilizační léčba, jejímž cílem je minimalizovat stresové situace a podpořit obnovení schopnosti adaptace pacienta v jeho původním sociálním prostředí.

Pokud je stav pacienta stabilizován při určité terapii nastavené v akutní fázi, tato by měla pokračovat minimálně 6 měsíců v nezměněném dávkování.

Toto období je optimální pro hlavní nefarmakologické postupy jako psychoterapeutické intervence, psychoedukace, psychosociální intervence. V případě dostupnosti lze využít formu parciální hospitalizace v psychiatrickém stacionáři.

4. Cílem udržovací fáze je zabránění relapsu a vytvoření podmínek k úplné sociální úzdravě (remise).

Farmakoterapie a elektrokonvulzivní terapie patří ke standardním biologickým metodám léčby schizofrenie.

Elektrokonvulzivní terapie (ECT) je bezpečná terapeutická metoda s rychlým terapeutickým účinkem. V současnosti se realizuje v celkové anestezii s moderními přístroji umožňujícími dávkování a monitorování jak účinnosti, tak nežádoucích účinků s cílem minimalizace rizik i nežádoucích účinků.

Indikacemi ECT při schizofrenii jsou zejména perakutní stavy s ohrožením života nebo zdraví a také farmakorezistentní (nereagující na léky) formy onemocnění, kde je její efekt synergický s podáváním apaurinu.

Psychoterapie v léčbě schizofrenních onemocnění není alternativou farmakologické léčby, ale spolu s biologicko-psychofarmakologickou léčbou účinně pomáhá snížit symptomy schizofrenie na minimum, včetně kognitivního deficitu.

V psychoterapii pacientů se schizofrenií je důležitá podpůrná terapie s psychoedukací o onemocnění a léčbě.

Při poskytování informací zohledňujeme klinický stav pacienta, jeho zdroje a deficity. Edukace redukuje úzkost, sebeobviňování a beznaděj a také může pomoci pacientovi rozvinout vlastní zdroje zvládání stresu, předcházet relapsům a znovunabýt zdravé fungování.

V léčbě pacientů se schizofrenií je důležitá spolupráce rodinných příslušníků k dosažení podpory nemocného při léčbě, rozpoznávání včasných varovných signálů i při redukci stresorů, které by mohly vést k relapsu onemocnění.

Kognitivně behaviorální terapie pomáhá zlepšit sociální fungování nemocných se schizofrenií. Může vést k úpravě kognitivního deficitu, ke kontrole chronické pozitivní i negativní symptomatiky a prevenci relapsů onemocnění.

Kognitivně behaviorální terapie k tomuto cíli využívá několik vypracovaných metod a strategií jako například trénink sociálních schopností, techniky sebeinstrukce, trénink izolovaných deficitů apod.

V rámci celkového managementu pacienta se schizofrenií má významné postavení komunitní péče. Představuje jednu z alternativ psychiatrické péče určenou zejména pro spolupracující pacienty se schizofrenií. V rámci ní jsou pacienti součástí terapeutické komunity, a tak v podmínkách emoční podpory, interpersonálního kontaktu a možnosti denního monitorování stavu pacienta může být poskytována účinná komplexní pomoc.

Dalšími formami komunitní péče jsou psychosociální centra, socioterapeutické kluby, svépomocné skupiny. Platí však, že nemocný musí být o svém onemocnění v závislosti na jeho fázi co nejlépe informován.

Být informovaným pacientem je nejjistější cestou k úspěchu.